O úspěchu výstavby na Praze 9

To se strašně špatně hodnotí. Úspěch, neúspěch, ono vlastně dělat vůbec výstavbu v dnešní době, když vám stavební povolení trvá 12 let a změna územního plánu čtyři roky, je docela komplikovaná věc. Na férovku přiznám, že si tu otázku kladu často, ale já jsem zdědil výstavbu na Kolbenovce po předcích, protože to bylo vždycky v plánu, vzal jsem to tedy jako bernou minci. Musím zaklepat, se to všechno povedlo, ale často si kladu otázku, kdybych to všechno, co vím, teď, viděl zpětně těch 15, 16 let, tak si nejsem jistý, že bych se do toho pustil. Na druhou stranu vím, že brownfieldy se rozvíjet mají, že to je moje povinnost. Nikdo se mě neptá, jak to zařídím, ale zařídit se to prostě má.

O tom, že se nemají rádi s náměstkem Hřibem

To bych tak nenazval, protože lidi mě volí za to, abych měl nějaký výkon, a co já občas zazlívám panu náměstkovi je, že má malý výkon a vysoký výtlak na sociálních sítích. A to je naše stará debata. On se vždycky na něco vymlouvá, že tohle a ono že to špatně vnímám, ale mně vadí ta fyzická nepráce a ostrá rétorika, to je celé.

O sociálních sítích

Já používám Twitter hodně, nemám nikoho, aby mi příspěvky dělal. Nechtěl jsem, bylo by mi ho i líto kvůli každému nepříteli, aby za mě občas musel odpovídat na velmi nepříjemné zprávy jako třeba: starosto, ty kokote, cos to zase provedl? A to nemůžete žádnému nešťastníkovi dát, aby vysvětloval nebo hledal někde složitě v archivu odpověď, za kterou jste stejně na konci zodpovědní vy. Čili já se snažím statusy dávat informačně, jak mi čas dovolí, protože on si někdo řekne, že starosta si tam sedí v kanceláři, dělá kulový a užívá si života, ale je to těch 12 hodin denně včetně sobot a nedělí. Pak máte i hodně notifikací na různých sociálních sítích, sociální sítě dělám o víkendu. Lidi, co nejvíc nadávají, tak nadávají v noci, tak se tomu musím věnovat i v noci, třeba ve tři ráno. Je důležité podle mě čas reagovat a včas odpovědět. Až mi to prostě bude lízt na nervy, tak kandidovat nebudu.

O komunální politice

Já jsem do ní původně nechtěl jít a jsem za to rád, že někdo nahoře byl chytřejší než já, protože mě by to nenapadlo, ale když tu vyrůstáte odmala, tak si k tomu děláte vztah a pak vás mrzí, že se váš kus Prahy nijak neposouvá. Za to já musím poděkovat voličům, že když se někde narodíte, bydlíte a dostanete od lidí příležitost to změnit, tak co je víc? A za druhé já měl půlku rodiny v emigraci a jednou jsem takhle, když mi bylo osmnáct devatenáct, nadával doma, že ten socan vyhrál, a máma mi říká, tak se jdi blboune přihlásit do ódéesky, a takhle začalo moje členství. Na začátku jsem byl jako mladší kluk středový, až pak jsem se trošičku posouval.

Politika není o jednom člověku, není to o ODS, není to o pirátovi. V dobách Václava Klause se docela právem říkalo, že v Praze vyhraje i tenisová raketa Václava Klause, ale Praha je prostě ódéesácký místo. Dneska je to mnohem víc o lidech, dneska je to mnohem víc o přístupu, o výsledcích, politika přestává být o tom, že si něco připravujete jako program, ale něco děláte usilovně a urputně a s vírou několik let. Ale dneska mám pocit, že lidi závodí v počtu lajků. Najednou jako kdyby nebylo důležité si něco dlouhodobě myslet a jít za tím navzdory čemukoliv, ale je důležité, jestli jste sympatický nebo nesympatický. Přál bych si, abychom i komunální politiku platili ze svých přímých majetkových daní a tím pádem platili míň na DPH a na dani z příjmu.

O tom, že měl být favoritem na primátora

Já myslím, že kdybych chtěl, že bych se toho účastnil, ale já jsem vždycky ctil to, že máte dělat to, co vás baví. A když to jde samo a děje se to přirozeně, tak je to v životě nejhezčí i z hlediska vnitřní karmy. Nemáte to znásilňovat, nemáte se o ty pozice prát. Samozřejmě člověk musí zapřemýšlet, co kdybych byl primátor, co bych udělal jako první a jestli je to pro mě tak důležité, aby se to stalo, abych to chtěl.

O svém mediálním školení

Chodíme na různá mediální školení, jak máme mluvit pomalu, jak kdekoho oblbnout, já jsem tam teda nebyl nikdy, ale já jsem byl na mediálních komunikacích a pan docent Lokšík to se mnou vzdal a radši mi napsal trojku, než aby se dožil té potupy, že bych opakoval. Teď se to trošku zlepšilo, protože jsem k tomu nucen, ale je to vlastně o tom, že neumíme definovat pravdu a lež nás později dohání.

O cyklopruhu, který je úplně k h*vnu

Já jsem cyklopruh na Kolbenově chtěl dát pryč, ale to je taková dlouhodobá politika hlavního města Prahy. A když to řeknete na Suomi Hloubětíně pár cyklistům, kteří na tom staví svůj životní příběh, tak vám řeknou, že to důležitá propojka... Já vám pak ukážu pár mailů, protože to je až taková hloupá posedlost. Z mého pohledu je tam úplně zbytečně a využívají ho občas lidi na skútru, protože – oni vám to tedy neřeknou – ale ti lidi s vespama to využívají po ránu jako užitečný odbočovací pruh, což se nesmí. A to je jediné, k čemu je to v podstatě fakticky dobré.

Já jsem poprosil na radě hlavního města Prahy kolegu Adama Scheinherra, aby postavil sčítače cyklopruhů, kolik tam projede lidí, a Adam velmi statečně prohlásil, že to není problém, a pak to velmi nestatečně neudělal. Zkrátka proto, že by se zjistilo, že tyhle páteřní cyklopruhy jsou úplně k ničemu. K hovnu, řekněme to tak. Já to tady řeknu a pak mi přijde spousta mailů, že jsem proti cyklistům a vždycky se to zvrhne v to, že jsem petrolheadový barbar.

O tom, proč si koupil skútr

Já auto relativně nepoužívám. Ne, protože bych nechtěl, ale protože když se podíváte na ulice, tak to ani moc nejde. A když jsem viděl, kdo bude náměstkem pro dopravu a kdo byl předtím, tak jsem si šel koupit skútr a prostě jsem to vzdal. Dlužno říct, že musím pochválit Martina Kupku, že se konečně hnuly okruhy a doufám, že i ten vnitřní okruh trošku zaboduje a už to nebude stojící parkoviště.

V rozhovoru se dále dozvíte

Vzpomínka na Jaroslava Kuberu, jeho přístup jako táty dvou dětí k sociálním sítím, konkrétní kroky ke zlepšené obyvatel Prahy 9 – tedy druhá tramvaj na Kolbenově, zklidnění dopravy na Poděbradské, slibovaný tunel, ohrada s kozami, rozšíření parku Zahrádky, jeho slabost pro Itálii a co jí závidí, oblíbená místa k cestování, co rád dělá ve svém volném čase, jak ho předběhl Miloš Vystrčil a proč se mu dvakrát nelíbí TikTok.

Fotogalerie 4 fotografie