Pane kardinále, jak se člověku, jako jste vy, čtou zprávy o útocích radikálů na kostely, na bezbranné věřící? Cítíte bezmoc, smutek nebo třeba i nenávist?
Jsou to zločiny, které se vymykají civilizované společnosti a je naší povinností je nejenom odsoudit, ale také apelovat na naše představitele, aby problém pojmenovali a účinně řešili. Kostely jsou v naší civilizaci vnímány jako domovy Páně, místa míru a pokoje, nikoliv jako místa násilné demonstrace něčího radikalismu.
Když jste četl zprávu o útoku v Nice, kde si terorista zákeřně počkal, až se křesťané sejdou ke mši a zavřou se za nimi dveře kostela, co vás jako první napadlo?
V první chvíli se mi v hlavě objevila vzpomínka na rok 2016, kdy dva islamističtí radikálové vtrhli do chrámu ve francouzské obci Saint-Étienne-du-Rouvray v momentě, kdy kněz Jacques Hamel sloužil eucharistii. Ani to ale dvěma násilníkům nezabránilo, aby stařičkého 86letého kněze zbaběle nepodřízli. Následně se přidal pocit soucitu a sounáležitostmi s oběťmi, spolu s modlitbou za jejich duše.
Arcibiskup Éric de Moulins-Beaufort řekl, že stětí hlavy je „perverzní čin s ďábelskou symbolikou“. Značí takový způsob vraždy v náboženském světě něco konkrétního?
Stětí hlavy je nejvyšší ortel, který provázel všechny známé kultury. V evropském středověku byl považován za čestný způsob popravy, byli tak popravováni šlechtici a králové, zatímco lupiči byli věšeni. Poprava ale byla vykonána na základě ortelu, zpravidla vyneseného určeným tribunálem. Odsouzenec měl možnost se hájit, následně dostal čas na smíření a prosbu za odpuštění. Oproti tomu islámští fanatici spravedlnost nehledají, jde jim o vyvolání hněvu, zastrašení a jejich přístup má velmi blízko k dávným pohanským rituálům obětování, k naklonění božstva. Všimněte si, že islamisté mají podobný motiv jako dávní pohané: zabitím získávají příslib lepšího života po své smrti.
Máte strach, že by vlna útoků mohla po nějakém čase přesáhnout i za hranice Francie? Může podle vás něco podobného hrozit třeba i v Česku?
Když se podobné útoky odehrály ve Francii, Španělsku či v Belgii, spousta lidí mi říkala, že je to jejich problém, že si to způsobili sami svou koloniální politikou. Nyní se ukazuje, že neměli pravdu: nás s Rakouskem pojí přes 300 let společného státu, Vídeň byla několik století naším hlavním městem, mezi koloniální mocnosti jsme nepatřili, a přesto jsme svědky islamistického teroru. Nechci strašit, ale vídeňské útoky vnímám jako útoky na celý středoevropský prostor, tedy i na nás.
Dokážete odhadnout, jak na útoky cílené na křesťany zareaguje církev?
Musíme si být vědomi, že je třeba bránit naši civilizaci, postavenou na židovsko-křesťanských základech. Prosme o dar rozumu, pro nás i všechny státní představitele, abychom společně dokázali účinně těmto útokům čelit. Jistě, můžeme vybudovat více bezpečnostních rámů před našimi budovami, ale jsem přesvědčen, že tudy cesta nevede. Církev musí zdůraznit, že bez ní by nebylo dnešní západní demokracie.
Jsme podle vás svědky náboženské války?
Náboženskou válku by spíše někteří radikálové chtěli vyvolat. Ani islámu ale není forma terorismu zcela vlastní. Atentáty, při nichž atentátník zahyne, se zrodily ze symbiózy islámského fanatismu s ideologií kamikadze, ze symbiózy s terorismem nacistickým a bolševickým. Tato oblast je určitý varný kotel, kde se tyto -ismy, totalitarismus a terorismus, setkávají. A to je největší problém, jaký Blízký východ má. Oběťmi tohoto násilí se nestávají jenom jinověrci nebo nevěřící, ale i umírnění muslimové. Spíše tedy pozorujeme náboženstvím omlouvané fanatické násilí.
Takto to v bazilice Notre-Dame v Nice vypadalo po útoku.
Narazil jsem v komentářích na vašem Twitteru na názor, že křesťanská víra je ohrožena a cestou, jak to zvrátit, je boj. Nikoliv neustálé opakování toho, že je třeba hněv ovládat. Co si o tom myslíte vy?
Chceme-li jako civilizace přežít a uspět, musíme projevit odhodlání za své ideály bojovat. Bude-li to na jejich obranu třeba, pak i všemi dostupnými prostředky. Předně ale musíme trvat na aplikaci našich principů práva a úcty k druhému. Musíme ale postupovat jako společnost sjednocená na určitém ideovém základě, jinak naše úsilí nebude mít výsledek.
Hrozí podle vás, že se i mezi křesťany začne zvedat vlna hněvu a touha po odplatě, že se někteří začnou radikalizovat?
Může se stát, že mezi lidmi vzplane přirozený hněv a touha pomstít naše mučedníky. Jenže tudy cesta k obnovení míru nevede. Nechceme-li pošpinit oběť zemřelých, musíme nejprve pochopit, proč se to stalo, a jejich smrt vnímat jako příslib do budoucnosti, že se nic podobného nebude opakovat.
Do Evropy míří v posledních letech miliony migrantů z muslimských zemí, často mladých mužů fanaticky oddaných Alláhovi. V Evropě přitom platí, že víra mladé lidi tolik netáhne. Máte strach o budoucnost křesťanství? Nebojíte se, že ho islám na území Evropy převálcuje, pokud to bude takto pokračovat?
Já mohu jenom opakovat postřeh kardinála Gantina (Bernardin Gantin, beninský kardinál, zemřel v roce 2008, pozn. red.), což byl velký přítel našeho kardinála Tomáška. Ten o vyznavačích islámu řekl: Dokud jich je ve společnosti 5 procent, nejsou problémy. Když jich je 15 procent, začnou přicházet s požadavky, že by chtěli obsazovat svými lidmi určitá klíčová místa ve společnosti. A jakmile se dostanou na 25 procent, začnou jako zákon prosazovat právo šaría. V takovém případě se ale musíme rozloučit se všemi společenskými „výdobytky“, jak nám je prezentuje současná nová levice, protože ty budou jako první ze společnosti odstraněny. Následně i se vším ostatním, co naši civilizaci činí takovou, jak ji známe dnes.
Ztotožňujete se s názory papeže Františka ohledně migrantů, že to jsou v první řadě lidé potřebující naši pomoc a podobně? Ptám se proto, že terorista z Nice dorazil do Evropy tradiční cestou z Tuniska na italský ostrov Lampedusa.
Papež František nám chce prostřednictvím gesta sdělit Kristovo zlaté pravidlo, které zní: Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Chce nám říci, že tu trpí lidé a že je naší křesťanskou povinností jim pomoci. Že jim musíme dát naději do budoucna na důstojný život. Asi se shodneme, že návrat do bezpečného domova jim bude bližší než život v cizí zemi, v podřadných profesích. Z toho nemůže vzejít nic jiného než v násilí přetavená frustrace.
Jak vnímáte islám jako takový? Je to mírumilovné náboženství, kterému kazí pověst radikalizující se jedinci, nebo v sobě prvky agrese a násilí zkrátka nese?
Čtrnáct století islámu je historií mnohdy dost tvrdých zápasů, vzpomeňme na usilovné dobývání Evropy, zastavené nejprve na Západě Karlem Martelem, později na Východě Janem Sobieským při obraně Vídně a maltézskými rytíři na jihu při obraně Rhodu a Malty. Islámu je určitá výbojnost daná, ze 114 súr jsou dobré dvě desítky z nich vysoce netolerantní až militantní. I papež František v jednom rozhovoru pro La Croix připustil, že některé násilné tendence z islámu vycházejí. S bagatelizováním islámského násilí na několik vyšinutých jedinců bych tedy byl opravdu velmi opatrný.
Je podle vás schopen islám po boku křesťanství fungovat, nebo bude vždy docházet ke konfliktům?
Určitě může, ale musí k tomu projevit ochotu, tedy změnit útočnou rétoriku vůči naší západní civilizaci, důsledně se distancovat od radikálů a násilí vůbec a také projevit respekt k pravidlům platným v našem světě. Zatím příliš mnoho snahy nevidím, jako spíše pokusy o podmanění si křesťanství. Ale ani neříkám, že změna není možná.
Jaký máte názor na karikatury proroka Mohameda, které vlnu nenávisti ze strany islámských radikálů odstartovaly? Jde podle vás o akt svobody projevu, nebo o zbytečnou provokaci?
Toto je bohužel jedna z odvrácených stran naší civilizace, kdy se svoboda svrhává v bezuzdnost. Nepřijde mi to jako vkusné ani jako zábavné. Na urážení druhého nemá nárok nikdo. Konat by ale neměly samozvané lidové náboženské soudy, ale naše justice, která by měla jednoznačně říci, co je přípustné a co už je za hranou. Že v tom naše soudy zatím jasno nemají, dokládá moje osobní zkušenost, kdy jsem se soudně domáhal omluvy za urážení Krista v blasfemických hrách chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Žel, náš soud konstatoval, že to jako křesťané musíme umět unést...
Fotogalerie |
