Peter Pellegrini se stane šestým prezidentem Slovenska. Mobilizoval mimořádný počet voličů a získal druhý nejvyšší počet hlasů ve volbách hlav státu - 1 406 898 hlasů. Více hlasů získal pouze Rudolf Schuster v historicky první prezidentské volbě. Pellegriniho podpořilo 53,1 procenta voličů, zatímco Ivan Korčok získal 46,9 procenta. Ačkoliv se jednalo o nejtěsnější prezidentské volby v historii, nakonec byl rozdíl výraznější, než předpovídaly průzkumy před druhým kolem.
Tým Petra Pellegriniho v posledních dvou týdnech zvýšil tempo a spustil obrovský kampaňový stroj. Oproti prvnímu kolu dokázal získat o 600 tisíc hlasů více. Je legitimně zvoleným prezidentem. Slovenská média, jako Deník N nebo deník SME, před volbami psala, že tyto volby budou referendem o vládě Roberta Fica, spojence Petera Pellegriniho. Jednoznačné vítězství Pellegriniho, jenž Korčoka označil za vítězství strachu a lží, je nyní slovenskými médii dehonestováno.
Poražený kandidát Ivan Korčok.
Podle nich se do prezidentského paláce dostal lhaním, šířením strachu, úmyslnou polarizací, neférovou kampaní nebo spoluprací s extremisty. V neposlední řadě netransparentní kampaní. „Na Slovensku se dá stát prezidentem i tak, že budete vést netransparentní kampaň, že nikdo nebude vědět, odkud přišly peníze na účet, že to někoho nebude zajímat. Na Slovensku se dá stát prezidentem tak, že budete šířit nenávist a bičovat vášně. Dá se vyhrát i tak, že z protikandidáta, ze mě, uděláte kandidáta války,“ řekl Korčok v projevu, ve kterém uznal porážku. „Tohle vám nezapomenu,“ hřímal pateticky.
Ani slovo o tom, že na Pellegriniho vytahoval před volbami bývalý premiér Igor Matovič, který zároveň podpořil Korčoka, homofobní videa a zatahoval do volebního boje jeho údajnou homosexualitu. O tom se už na Slovensku nedočtete. Co tedy rozhodlo? Znovu se ukázalo, jak klíčové jsou televizní debaty.
Studená sprcha pro opozici, zeláná pro vládu dua Pellegrini a Fico.
V tomto typu voleb ještě více než kdy jindy. Pellegrini vyhrál jak debatu na Markíze, tak i tu na RTVS. Na Markíze byl Korčok skoro polovinu času paralyzován výsledkem průzkumu, který čekal opačně ve svůj prospěch. Na RTVS to pak byl podle mě ještě větším rozdílem, kde navíc Korčok udělal i chyby. Přestože byl před volbami označován za marketingový produkt opozice a nikdo na něj nesázel, stal se nakonec autentickým a favorizovaným kandidátem. V debatách ale selhával, byl často nervozní a nechal se od soupeře zatlačit do rohu.
Velkým tématem voleb byla válka na Ukrajině, kterou Slováci vnímají velmi citlivě už s ohledem na to, že sousedí s napadenou zemí. Na jednu stranu Slováci podporují EU (ostatně mají euro), ale negativně vnímají diktát Spojených států a ruskou agresivitu relativizují. Na tuto kartu vsadil Pellegriniho tým. Korčok byl kandidátem městské elity, jeho podporovatelé – především lídr opozice Michal Šimečka – nepochopili, že vítězství leží v rukou středových voličů, kterými nesmíte opovrhovat.
A je tedy otázkou, jak moc Pellegrinimu pomohl Igor Matovič s jeho „show“ nebo protestní kampaň spolu s řadou českých a slovenských celebrit. Korčoka jezdil do Bratislavy podporovat například David Koller. O největší pozdvižení se pak postarala maďarská herečka žijící na Slovensku Vica Kerekes, která měla velmi emotivní projev na jednom z protestů, který připomínal spíše divadelní zkoušku.
Stále platí, že podpora celebrit v každé volbě je jako polibek mrtvé milenky. Jako vždy, nepoučitelné marketingové týmy rozjíždějí festival celebrit podporujících své kandidáty a jako vždy to má ten stejný efekt, tedy že když se na to podívá obyčejný volič nestižený spasitelským syndromem, tak první, co ho napadne, je, že „toho“ nebude volit, protože ho podporuje „tamten“. Slováci podobně jako Češi nemají rádi, když jim radí umělci, protože většinou je to ta stejná skupina, kterou venkov – co není Bratislava a Košice – vnímá hrozně negativně.
Smutek a zklamání ve štábu Ivana Korčoka.
Stejně tak Slovákům vadí, když jim radí Češi, koho mají volit. Pořád je to ten pohled většího bratra, který má spasitelské sklony a projektuje si do jejich suverénní politiky vlastní vnitřní problémy. Mohli jsme vidět zástupy českých politiků, kteří chodili do televize komentovat slovenskou politiku, přičemž si přitom přihřívali svou politickou polívčičku a na veřejnosti sváděli domácí volební kampaň. Dívat se na Slovensko jako na nějakou kolonii, kterou jsme kdysi civilizovali a teď jim chceme diktovat, koho mají volit, není správné. A když výsledek není podle našich představ, říkáme, že Slovensko je pozadu. Naopak, když výsledek odpovídá našim očekáváním, tváříme se, že Slovensko je před námi a my mu závidíme. Ve skutečnosti je Slovensko tam, kde je, a má svého demokraticky zvoleného prezidenta. Měli bychom jim to přát a respektovat jejich rozhodnutí.
Fotogalerie |
