Z parkouristy vyrostla značka pro děti

Když se Taras Povoroznyk alias Tary ve dvanácti letech nadchl pro parkour, obchodní impérium pravděpodobně ještě neplánoval. Narodil se na Ukrajině, v roce 2002 se s rodinou přestěhoval do Říčan a podle vlastního životopisu si v Česku prošel i šikanou. K parkouru ho přivedl film Yamakasi a vlastní videa začal zveřejňovat už kolem roku 2008. Postupně se z něj stal jeden z průkopníků české parkourové scény a později jeden z největších domácích youtuberů.

Klíčové nebylo pouze to, že získal masové publikum. Tary dokázal svou popularitu rozdělit do několika navzájem propojených příjmových proudů. Videa vydělávají prostřednictvím reklamy, současně ale fungují jako nepřetržitá propagace jeho jména, rodiny, akcí a produktů. Fanoušek může Taryho nejprve sledovat zdarma, poté si koupit oblečení nebo sladkost, přihlásit se na workshop a nakonec odjet na tábor za více než dvanáct tisíc korun. Taryho oficiální web uvádí přes 180 uskutečněných workshopů a více než padesát táborových turnusů.

Sám Tary svůj systém nijak zásadně neskrývá. V dotazníku pro Forbes popsal jako nejlepší vedlejší byznys vlastní značku, vlastní produkty a vlastní e-shop. Merch podle něj může časem překonat příjmy z reklam na YouTube. Za přirozené pokračování internetového kanálu považuje také workshopy, živá vystoupení, focení, autogramiády a Tary Camp.

Na TaryShopu navíc zveřejňuje obsah o tom, jak vydělávat na YouTube prostřednictvím reklam, spoluprací a vlastních produktů. I vzdělávací obsah o podnikání je tak umístěn přímo na webu, jehož hlavním účelem je prodej Taryho zboží.

Tary prodává vlastní nápoje. Takové věci nemůžeš doporučovat dětem, kritizují ho lidé

Tři firmy drží hlavní části impéria

Taryho podnikání není soustředěné v jedné společnosti. Veřejné rejstříky ukazují tři klíčové firmy, v nichž je Taras Povoroznyk majitelem a jednatelem. Sídlí na stejné říčanské adrese, navenek však každá obsluhuje jinou část jeho značky.

Parkour Oblečení s.r.o. provozuje TaryShop, tedy hlavní prodejní místo celé značky. Název firmy už dávno nevystihuje šíři nabídky. E-shop neprodává jen parkourové oblečení, ale také školní potřeby, míče, hry, sladkosti, nápoje, elektronické doplňky, mystery boxy, poukazy na camp, workshopy či online zážitky. Objednávky podporují dárky podle jejich hodnoty, doprava zdarma od stanovené částky a newsletter se slevami a „tajnými nabídkami“.

Tary Camp s.r.o. zastřešuje dětské pobyty a související služby. Firma vznikla v srpnu 2016, Tary v ní podle rejstříkových údajů drží celý podíl a jedná za ni samostatně. Stejná společnost je uvedena také jako provozovatel Taryho hlavního webu a prodejce workshopů, kroužků nebo zážitkové akce Enjoy the Night.

Tary Drink s.r.o. je nejviditelnějším symbolem proměny youtubera v produktovou značku. Společnost vznikla už v roce 2016 jako Tary Parkour s.r.o., ale od 3. června 2026 nese název Tary Drink. Současně se v rejstříku rozšířily její činnosti o maloobchod, velkoobchod, vzdělávání, akce a organizování sportovních aktivit. Změna názvu naznačuje, že nápoje a spotřební zboží už nejsou pouhým doplňkem parkourové činnosti, ale samostatnou obchodní větví.

Ve veřejných záznamech se u Povoroznyka objevuje ještě podíl ve společnosti XP BOOST. V září 2025 měl získat patnáctiprocentní účast a krátce působil také jako jednatel. Nápoje XP BOOST se prodávají vedle Tary Drinků, z veřejných dokumentů ale nelze bezpečně určit, jak přesně je tato firma ekonomicky zapojena do hlavního Taryho systému. Do jádra jeho impéria ji proto bez dalších dokladů nelze automaticky započítat.

Rozdělení aktivit do více společností je běžné a samo o sobě nepředstavuje nic podezřelého. Pro posouzení skutečného výkonu značky je však zásadní: tržby, náklady a zisky neleží na jednom místě. Čísla jedné firmy proto nikdy neukazují celý Taryho byznys.

Tary Camp 2019

Kolik Tary skutečně vydělává

Forbes pro období od července 2025 do června 2026 odhadl Taryho roční nezdaněné výdělky na 47 milionů korun a zařadil ho na třetí místo mezi nejlépe placenými českými youtubery a streamery. Metodika výslovně uvádí, že částka nezohledňuje náklady na zaměstnance, techniku ani produkci. U e-shopů ale Forbes počítá hrubý zisk, nikoli celé tržby. Jedná se tedy o kvalifikovaný odhad složený z různých druhů příjmů, ne o účetní obrat jedné společnosti.

V předchozím ročníku Forbes odhadoval Taryho výdělek na 50 milionů korun. Hlavními zdroji měly být YouTube, nápoje a sladkosti, živé akce a merchandising. Ještě o něco silnější než produkty měl tehdy zůstávat YouTube. Tary se následně veřejně ozval, že odhad nezahrnuje všechny prodeje merche, a tvrdil, že skutečná částka je asi o devět milionů vyšší, tedy přibližně 59 milionů. Šlo však o jeho vlastní tvrzení, nikoli o auditovaný hospodářský výsledek.

Aktuální Forbes odhaduje, že výrobky s Taryho jménem už vytvářejí přibližně polovinu jeho výdělků. Zároveň zaznamenal velmi názorný test celého obchodního modelu. Když Tary část videí přenechal kamarádovi Jayovi a stáhl se do pozadí, klesla nejen sledovanost, ale také zájem o jeho nápoje a sladkosti. Tary výsledek shrnul slovy: „Je zkrátka třeba být vidět.“

To je možná nejvýstižnější popis systému. Tary nemusí v každém videu přímo vyzývat k nákupu. Potřebuje především pravidelně udržovat vztah s publikem. Čím častěji dítě vidí jeho tvář, rodinu a každodenní život, tím větší hodnotu má stejné jméno na plechovce, mikině nebo přihlášce na tábor. Jde o závěr vyplývající z jeho vlastního popisu poklesu prodejů v době nižší osobní viditelnosti.

Veřejná účetní data ukazují, že hlavní obchodní sílu má především e-shopová firma. Podle údajů z účetních závěrek agregovaných službou Chytrý rejstřík vykázala společnost Parkour Oblečení za poslední zobrazené období aktiva 35,328 milionu korun a hospodářský výsledek 7,778 milionu. Český statistický úřad ji za rok 2024 řadil do obratového pásma 30 až 60 milionů korun.

Tary Camp měl podle stejného zdroje aktiva 5,339 milionu korun a výsledek hospodaření 65 tisíc korun, tedy meziročně o 88 procent méně. Obratové pásmo firmy za rok 2024 činilo pět až deset milionů korun. Nízký účetní zisk automaticky neznamená, že tábor pro Taryho značku není důležitý. Může být ovlivněn náklady na areály, personál, stravování, pojištění a program. Bez podrobného rozpisu transakcí mezi propojenými firmami ale není možné určit, zda camp platí jiné Taryho společnosti například za produkty, marketing, licence či další služby.

Při týdnu za 12 490 korun představuje každý plně obsazený turnus významný příjem. Přesný počet účastníků ani celkovou kapacitu jednotlivých turnusů však provozovatel na veřejné části webu neuvádí, takže nelze seriózně vypočítat tržby pouhým násobením ceny odhadovaným počtem dětí.

Samotný Tary tvrdí, že přibližně dvacet až pětadvacet procent příjmů z reklam na YouTube vrací do tvorby, lidí a techniky. Mezi náklady řadí střihače, kamery, světla, zvuk, cestování, rekvizity a produkční zázemí. Tento údaj se ale vztahuje pouze na příjmy z youtubových reklam, nikoli automaticky na marže e-shopu, campu nebo nápojů.

Influenceři propagují profil, který vyhlásil soutěž o nové iPhony. Podle lidí se ale jedná o podvod

Uzavřený prodejní kruh: video, limonáda, sleva, e-shop a tábor

Taryho skutečnou podnikatelskou výhodou není jeden produkt. Je jí schopnost přesměrovat dítě mezi několika částmi stejného světa.

Prvním bodem je bezplatný obsah. Tary má podle Forbesu tři youtubové kanály s přibližně 1,73 milionu, 261 tisíci a 98 tisíci odběrateli. Vedle parkouru ukazuje osobní život, rodinu a zážitky. Tím nevytváří pouze sledovanost, ale také dlouhodobý vztah, v němž dítě nevnímá Taryho jako anonymního výrobce. Vnímá ho jako člověka, kterého zná z obrazovky a kterého může díky zakoupenému zážitku potkat osobně.

Druhým bodem jsou levnější a snadno dostupné výrobky. Limonáda, oplatka, žvýkačka nebo cukrová vata stojí nesrovnatelně méně než mikina či tábor. Umožňují proto vstoupit do Taryho obchodního světa i dítěti, které od rodičů nedostane tisíce korun.

Ještě v červnu 2026 pravidla spotřebitelské soutěže Tary Drink výslovně uváděla, že jejím cílem je podpora prodeje výrobků a propagace Taryho i jeho dalších projektů. Do soutěže patřily limonády a cukrovinky, například oplatky, UFO, cukrová vata, jedlý papír, gumové bonbony nebo žvýkačky. Mezi kategoriemi výher byly elektronika, merch a zážitky; pravidla zmiňovala například cestu na Mauricius, Tary Camp, parkourový workshop nebo osobní předání ceny Tarym.

Oficiální web ještě v nedávno indexované podobě lákal na iPhone, PlayStation 5, pobyt na Tary Campu, workshop a setkání s Tarym. Aktuálně odkazovaný dokument účinný od 30. července 2026 však uvádí jako jediný nový benefit pětadvacetiprocentní slevu na TaryShop a starší zážitkové či věcné výhry pro nově zadávané kódy výslovně vylučuje. Starší, již vzniklé nároky mají zůstat zachovány.

Z obchodního hlediska není sleva konec soutěže, ale další prodejní most. Dítě si koupí nápoj či sladkost, zadá kód a získá slevu, kterou lze využít pouze při dalším nákupu na TaryShopu. Produkt z běžné prodejny tak přivádí zákazníka do Taryho vlastního e-shopu, kde už firma ovládá celou objednávku, nabídku dalšího zboží i přímý kontakt se zákazníkem. Tento závěr je rekonstrukcí veřejně popsaného mechanismu soutěže a e-shopu.

Dalším stupněm jsou workshopy a camp. Týdenní tábor stojí 12 490 korun, je určený dětem už od šesti let a v ceně zahrnuje mimo jiné ubytování, šest jídel denně, táborové tričko, sportovní program, společné focení a autogram. Oficiální prezentace uvádí, že Tary se svou manželkou a dětmi tráví na campu celý turnus. Osobní přítomnost idolu je tedy jedním z hlavních prodávaných zážitků.

Tábor zároveň zůstává napojený na produktovou část značky. Oficiální seznam věcí pro účastníky upozorňuje, že sportovní oblečení lze koupit přímo na campu v Tary Shopu. Program zmiňuje soutěže o ceny z Taryho merche. Prodejna proto není nahodilým stánkem, který se na místě objevil bez souvislosti s programem. Je veřejně přiznanou součástí prostředí tábora.

Posledním článkem kruhu jsou samotné děti jako součást další propagace. Tary Camp uvádí, že vybrané fotografie a videa z turnusů mohou být při splnění podmínek a udělených souhlasů zveřejněny na jeho webu, sociálních sítích nebo v dalších propagačních materiálech. Camp tak nejen čerpá zákazníky z online publika, ale může současně vytvářet nový obsah, který přiláká další účastníky.

Výsledkem je uzavřený obchodní ekosystém: sociální sítě budují vztah, levnější výrobek dítě vtáhne do soutěžní či slevové mechaniky, e-shop nabídne dražší zboží, workshop nebo camp zpeněží osobní kontakt a fotografie z akce mohou znovu posloužit sociálním sítím. Žádný z těchto kroků nemusí být sám o sobě problematický. Jejich propojení však vysvětluje, proč je Taryho značka obchodně mimořádně silná.

Tary Camp 2019

Táborový teleshopping nebyl izolovaný přešlap

Pozornost veřejnosti upoutalo video z letošního Tary Campu. Vedoucí v jídelně oznamoval dětem otevření shopu, ukazoval jim míč za 550 korun a tričko za 600 korun. Ze záznamu podle iDNES vyplývalo, že část přítomných dětí byla mladší deseti let. Po dotazech redakce video z oficiálního facebookového profilu zmizelo.

Pořadatelé se hájili tím, že projev vedoucího byl zábavou a nadsázkou. Marketingový odborník oslovený iDNES ale označil podobný způsob prodeje dětem za taktiku na hraně a zdůraznil, že rodiče by o takové části pobytu měli vědět předem. Ve veřejně dohledaných zdrojích není k této konkrétní kauze samostatné podrobné vyjádření přímo od Taryho; dostupná obhajoba pocházela od organizátorů campu.

Právě chybějící informace pro rodiče je jednou z klíčových otázek. Oficiální web sice uvádí možnost nakoupit oblečení přímo na campu, ale není z něj patrné, zda rodiče při registraci dostávají přehled o cenách, způsobu nabízení zboží, otevírací době shopu či průměrných útratách dětí. Není také veřejně vysvětleno, zda rodič může prodej dítěti zakázat, stanovit mu limit nebo požádat vedoucí, aby mu produkty aktivně nenabízeli.

Tary přitom už v minulosti zažil, jak citlivě veřejnost vnímá spojení peněz a dětských fanoušků. V roce 2019 odpověděl chlapci, který označil jeho oblečení za drahé: „Jen ty máš málo peněz.“ Po kritice nejprve tvrdil, že šlo o nepovedený vtip. V delším vysvětlení argumentoval kontextem rozhovoru mezi prodávajícím a zájemcem, který na výrobek neměl dost peněz. Vyšší ceny obhajoval také poptávkou, omezenými výrobními kapacitami a potřebou zachovat marži.

Později v rozhovoru připustil, že vyrostl příliš rychle a nedokázal předvídat důsledky svého chování. Kontroverze ho podle jeho slov stála přibližně sto tisíc odběratelů. Jeho reakce tak postupně přešla od obhajoby vtipem a kontextem k částečnému uznání, že jako člověk s obrovským dětským publikem musí své výroky posuzovat jinak.

Podobný způsob obhajoby se objevil také po soutěži v planku. Dívka při ní vydržela v náročné pozici přibližně jedenáct minut a na konci plakala bolestí. Tary reagoval, že účast byla dobrovolná, na místě byli rodiče, dívka byla zkušená gymnastka a sama chtěla pokračovat. Kritici včetně trenéra Petra Dubce namítali, že odpovědnost nese dospělý pořadatel a měl výkon dítěte ukončit bez ohledu na jeho odhodlání.

V roce 2019 camp zasáhla také hromadná nemoc. Hygienici evidovali jedenáct nemocných dětí a tři dospělé se zvracením, průjmem či horečkou. Organizátoři uvedli, že nikdo nebyl v ohrožení života a pravděpodobnou příčinou bylo virové onemocnění zavlečené do tábora. Někteří rodiče ale kritizovali komunikaci a opožděné informace. Současný web campu zdůrazňuje zdravotní dohled, sportovní úrazové pojištění a bezpečnostní pravidla.

Jednotlivé události samy o sobě nedokazují, že Tary Camp funguje špatně. Na vlastním webu zveřejňuje řadu pozitivních hodnocení rodičů a dětí, kteří chválí trenéry, sportovní program i setkání s Tarym. Jde však o reference vybírané a publikované samotným provozovatelem, nikoli o nezávislý reprezentativní průzkum všech účastníků.

Opakující se spor má společný princip: Tary a jeho tým zdůrazňují dobrovolnost, zábavu, nadsázku a přání samotných dětí. Kritici naopak připomínají, že dítě ve vztahu ke svému idolu není běžným zákazníkem ani rovnocenným účastníkem. Právě dospělý organizátor proto podle nich musí nastavit hranice dříve, než dítě samo řekne, že je něco příliš drahé, bolestivé nebo nepříjemné.

Tary díky svému drinku vydělal miliony. Nyní oznámil soutěž a znovu tak zvýší prodeje jeho plechovek

Kde končí marketing a začíná tlak na dítě

Prodej zboží na táboře není automaticky nezákonný. Ani přítomnost značkových výrobků, soutěží nebo slevových kódů sama o sobě neznamená porušení předpisů. Rozhodující je konkrétní způsob komunikace.

Evropská pravidla ochrany spotřebitele zakazují reklamě přímo vybízet děti, aby si výrobek koupily nebo přesvědčovaly rodiče k jeho nákupu. Tento zákaz platí také pro internet, sociální sítě a influencer marketing. Za problematický může být považován i takzvaný pester power, tedy záměrné vytváření tlaku, aby dítě o produkt opakovaně žádalo rodiče.

Z jednoho záznamu nelze spolehlivě rozhodnout, zda konkrétní projev táborového vedoucího tuto právní hranici překročil. K tomu by bylo nutné znát celé video, přesné pokyny organizátorů, obchodní podmínky předané rodičům a způsob, jakým prodej probíhal v praxi. Etická otázka je však širší než otázka zákonnosti.

Taryho fanoušci nejsou náhodné děti, které kolem obchodu pouze procházejí. Přijely na tábor nesoucí jméno svého idolu, dostaly tričko jeho značky, účastní se programu s jeho rodinou a čekají na společnou fotografii či podpis. Pokud jim ve stejném prostředí dospělý člen jeho týmu předvádí další produkty, autorita organizátora, skupinová atmosféra a emocionální vztah k Tarymu se mohou spojit v mimořádně účinný prodejní tlak.

Právě zde leží největší slabina jinak úspěšného podnikatelského příběhu. Tary dokázal přivést tisíce dětí k pohybu, vybudoval českou parkourovou komunitu a vytvořil značku, která už téměř deset let přežívá změny algoritmů i generační výměnu publika. Současně ale vybudoval systém, ve kterém je obtížné oddělit sportovní vzor, kamarádskou tvář z videa a obchodníka.

Camp shop proto není celou kauzou. Je pouze místem, kde se celý princip na okamžik ukázal bez střihu: na jedné straně dospělý reprezentant značky, na druhé straně místnost plná malých fanoušků a mezi nimi výrobek s cenovkou.

Tary vytasil bleskový průzkum

Organizátoři Tary Campu brání. V tiskové zprávě oznámili, že po vlně kritiky uspořádali bleskový průzkum mezi více než třemi stovkami rodičů dětí, které se letošních turnusů zúčastnily. Podle nich výsledky ukazují, že mediální obraz tábora se výrazně liší od zkušenosti rodičů a samotných účastníků.

„V posledních dnech se na sociálních sítích a v některých médiích objevila řada kritických komentářů ohledně dětského tábora Tary Camp. Organizátoři se rozhodli na situaci reagovat a uspořádali bleskový průzkum mezi více než 300 rodiči dětí, které se letošních turnusů zúčastnily,“ stojí v tiskové zprávě.

Podle organizátorů 88,6 procenta rodičů uvedlo, že by Tary Camp doporučili i dalším zájemcům. Dalších 82,9 procenta rodičů mělo kategoricky odmítnout nařčení, že by na děti byl během pobytu vyvíjen nátlak k nákupu merche. A více než 80 procent dětí se podle rodičů mělo vrátit z tábora nadšených ze sportovních aktivit a nově nabytých dovedností, například salt, stojek nebo parkouru.

To jsou čísla, která organizátorům výrazně pomáhají. Jenže zároveň platí, že zatím nevíme, jak přesně byla data sbírána, kolik rodičů bylo celkem osloveno, jak zněly otázky, jaká byla návratnost a zda šlo o interní dotazník, nebo nezávislé šetření. Bez těchto informací se průzkum nedá číst jako nezávislý obraz celého tábora, ale především jako reakce samotných organizátorů na probíhající kauzu.

Tary se společně s dětmi a vedoucími fotí v táborových tričkách. Právě prodej vlastního merche se stal jedním z terčů kritiky.

Rodiče se prý Taryho zastávají

Součástí tiskové zprávy jsou i vyjádření rodičů, kteří kritiku tábora odmítají. Jedna z matek se ostře ohradila proti tomu, jak část veřejnosti mluví o rodičích, kteří děti na Tary Camp posílají.

„Upřímně, celá kauza v médiích mi přijde příliš nafouknutá a dost mě uráží, když někdo píše, že na takový tábor posílají své děti jen needukovaní rodiče. Syn si kemp maximálně užil, naučil se front flip a žádný nátlak necítil,“ uvedla podle tiskové zprávy jedna z matek.

Další rodiče v reakci ocenili hlavně sportovní program a to, že děti podle nich odjížděly sebevědomější.

„Naše sedmiletá dcera byla na kempu poprvé v životě. Vrátila se šťastná, sebevědomější a naučila se věci, které by doma nezvládla – salto, hvězdu na jedné ruce i most. Svezení v autě vnímala jako splněný sen, ne jako předvádění. Za Tary Campem stojí lidé, kteří dětem věnují svůj čas a srdce,“ dodala podle organizátorů matka sedmileté účastnice.

Další maminka odmítla, že by se děti na táboře měly fixovat na drahé značky. „Ať si to kritici nejprve vyzkouší. Drahá auta a značky se řeší na školách i v TV každý den. Dcera byla na kempu podruhé, o značkách nikdy nemluvila a těší se celý rok. Dokonce říkala, že by jednou chtěla být vedoucí,“ stojí v tiskové zprávě.

Organizátoři k tomu dodali, že názor lidí, kteří na kempu nikdy nebyli, pro ně nemá vyšší váhu než spokojenost stovek reálných rodin.

Tahle část reakce je pro Taryho důležitá. Kritika posledních dní totiž nebyla namířená jen na samotný táborový shop, ale i na rodiče. Část diskutujících naznačovala, že zodpovědný rodič by dítě na podobný tábor neposlal. Organizátoři se proto snaží ukázat, že rodiče nejsou pasivní oběti marketingu, ale lidé, kteří tábor znají a mají s ním dobrou zkušenost.

Tary slibuje změny

Tary Camp zároveň oznámil konkrétní kroky, které chce po kritice zavést. Prvním je lepší komunikace s rodiči. Organizátoři uvedli, že v reakci na stížnosti na horší dovolatelnost zpřehlední, na jaká telefonní čísla mají rodiče v konkrétních situacích a časech volat.

Druhou novinkou má být systém takzvaných červených náramků. Ten má řešit děti, jejichž rodiče nechtějí, aby byly natáčeny nebo foceny na propagační materiály tábora.

„Na základě podnětu od rodičů zavede Tary Camp systém červených náramků. Děti, které obdrží červený náramek, nebudou natáčeny ani foceny na promo materiály tábora,“ uvádí tisková zpráva.

Sám Tary v reakci připustil, že ne všechno může fungovat dokonale.

„Vím, že ne vše je vždy dokonalé. Když se stane chyba, jsme připraveni ji napravit. Odmítáme ale přijímat paušální odsudky, které se nezakládají na reálné zkušenosti dětí a jejich rodičů. Tary Camp bude dál pokračovat ve své hlavní misi – vést děti k pohybu, sportu a aktivnímu trávení volného času,“ uvedl zakladatel a provozovatel Tary.

To je zatím nejvýraznější obranná linka organizátorů: ano, některé věci se mohou zlepšit, ale celý tábor podle nich nelze soudit podle vytržených videí a komentářů lidí, kteří na něm nikdy nebyli.

Tary si s vámi může osobně pokecat ve videohovoru. Stačí mít jen více než 2 000 korun

Taryho technologické doplňky

Taryho nabídka oblečení na vlastním e-shopu

Co ale průzkum neříká

Průzkum rodičů může být pro Tary Camp silným argumentem. Jenže zatím otevírá i další otázky.

Není jasné, zda byli osloveni rodiče všech letošních účastníků, nebo jen část. Není jasné, jak přesně zněly otázky. U výsledku 82,9 procenta rodičů, kteří měli odmítnout nátlak na nákup merche, je přitom formulace zásadní. Něco jiného je zeptat se rodiče „bylo vaše dítě nuceno k nákupu?“ a něco jiného „setkalo se dítě na táboře s nabídkou placeného zboží?“ nebo „měli jste předem informace o tom, jak bude camp shop fungovat?“.

Stejně tak není z tiskové zprávy patrné, zda šlo o anonymní dotazník, kdo ho technicky zpracoval, jak byla ověřena totožnost respondentů a jaká byla návratnost. Organizátoři uvádějí více než 300 rodičů, ale bez informace, kolik jich bylo osloveno celkem, nelze posoudit, zda jde o drtivou většinu rodičů, nebo jen o část těch nejaktivnějších a nejspokojenějších.

Expres proto organizátorům posílá doplňující dotazy k metodice. Ptáme se mimo jiné na to, jakým způsobem byl průzkum proveden, kolik rodičů bylo osloveno, kolik odpovědělo, zda byli zahrnuti rodiče všech letošních účastníků a zda mohou poslat přesné znění otázek, z nichž vycházejí uvedená procenta.

Tahle otázka není detail. Pokud má průzkum vyvracet kritiku, musí být jasné, co vlastně měřil.

Fotogalerie 10 fotografií