Jak válka vstoupila do vašeho života a jak jste v této situaci vnímal svou roli?

Válka do mého života nevstupovala postupně. Vtrhla do něj a vymazala iluzi, že mohu zůstat pouhým pozorovatelem nebo jen umělcem. Od prvních dnů bylo jasné, že nejde jen o vojenský konflikt, ale o boj za identitu, existenci a právo na vlastní hlas. Svou roli jsem pochopil jako zodpovědnost. Nemohl jsem dál žít, jako by moje profese existovala mimo realitu. Moje rozhodnutí zapojit se vyplynulo z prostého uvědomění: Pokud máte hlas, disciplínu a jste vidět, buď je využijete vědomě, nebo dopustíte, aby byly umlčeny tichem.

Setkal jste se v tomto období s dalšími umělci, kteří se rozhodli aktivně zapojit do obrany nebo podpory Ukrajiny?

Ano, s mnoha. Tanečníci, hudebníci, herci, výtvarníci – ti všichni vstoupili do armády, dobrovolničili, sbírali finanční prostředky nebo neúnavně pracovali na podpoře ostatních. Nejvíc na mě nepůsobila hrdinská gesta, ale tichá rozhodnutí. Lidé, kteří bez dramatu a velkých oznámení opustili kariéry, které budovali roky, prostě proto, že věděli, že nemají jinou morální alternativu. Tyto příběhy ve vás zůstanou, protože nově definují, jak odvaha ve skutečnosti vypadá.

Na co se zaměřujete dnes?

Dnes je mé zaměření rozdělené, ale nikoliv roztříštěné. Pokračuji ve své práci v baletu, protože kultura nesmí během války zaniknout. Zároveň se nadále zapojuji do podpůrných aktivit, a to jak praktických, tak symbolických. Pokračovat v umělecké práci je pro mě také forma odporu. To, že je ukrajinská kultura viditelná, přítomná a nekompromisní, je součástí boje. Umění a podpora země pro mě momentálně nejsou dvě oddělené cesty, neustále se protínají.

Baletní tanečník Oleksij Potiomkin promluvil o svém dobrovolném vstupu do armády.

Co je aktuálně vaší největší motivací pokračovat dál?

Mou největší motivací je zodpovědnost. Vůči těm, kteří už nemohou mluvit, vůči těm, kteří stále bojují, a vůči budoucnosti, která se bude budovat po válce. V umění mě motivuje potřeba spíše dávat smysl než utíkat před realitou. V podpoře své země mě motivuje vědomí, že svoboda není abstraktní pojem. Závisí na každodenních rozhodnutích – i od lidí, jejichž profese se zdá být frontové linii velmi vzdálená.

Jak vnímáte postoje umělců ve svém okolí k válce?

Mezi ukrajinskými umělci neexistuje neutralita. Je tu bolest, hněv, zodpovědnost a jasné pochopení, že tato válka definuje vše. Pro mnoho umělců v zahraničí zůstává válka často spíše objektem soucitu než osobní volbou. Ten rozdíl je cítit. Setkal jsem se i s členy baletní komunity z Ruské federace. Jejich postoj je obvykle buď mlčenlivý, nebo opatrně abstraktní. Toto mlčení vnímám jako formu spoluviny, protože ve válce neutralita neexistuje.

Baletní tanečník Oleksij Potiomkin promluvil o svém dobrovolném vstupu do armády.

Změnila válka váš pohled na roli umění ve společnosti?

Ano, radikálně. Umění už nemůže existovat „mimo politiku“. Kultura je frontovou linií významu, identity a paměti. Dnes balet a kultura obecně buď pracují na obraně života a svobody, nebo se stávají pohodlným pozadím pro násilí. Válka smetla iluzi, že umění existuje samo o sobě.

Jak na vaše rozhodnutí reagovala vaše rodina a blízcí?

Měli strach. To je normální. Ale mé rozhodnutí pochopili a přijali. Jejich názor pro mě byl důležitý, ale nebyl rozhodující. V určitém bodě se zodpovědnost vůči zemi a realitě stává důležitější než osobní pohodlí — mé i mých blízkých.

Jak vás vnímali lidé, se kterými jste během služby pracoval?

Zpočátku tam bylo překvapení. Mnoha lidem připadá balet válce velmi vzdálený. Časem se to změnilo v respekt. Když lidé vidí činy místo nálepek, přestává na původu záležet. Balet mě neudělal slabším — naučil mě disciplíně, vytrvalosti a sebeovládání. V armádních podmínkách to není žádná exotika; je to deviza.

Jak jste se dozvěděl o skupině Filantrop Group a co vás na ni zaujalo, že jste se rozhodl podpořit její úsilí a zůstat s námi v kontaktu?

O skupině Filantrop Group jsem se dozvěděl prostřednictvím oficiálních zdrojů Ruského dobrovolnického sboru, které sleduji od událostí v Belgorodské oblasti. Hluboce respektuji a upřímně si vážím všech, kteří bojují na straně dobra nebo podporují ty, kteří bojují. Je to důležitý občanský postoj – nezůstávat lhostejný v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti. Významná část postsovětské společnosti žije po celém světě a mnozí z těchto lidí pociťují stud za činy ruského agresora. Mají možnost podpořit ukrajinskou armádu i Ruský dobrovolnický sbor. Každá pomoc má význam.

Fotogalerie 9 fotografií