Žluto-černé betonové bloky byly na Staroměstské náměstí nainstalovány v roce 2017 a měly sloužit jako protiteroristická zábrana. Ihned se začalo mluvit o tom, že bloky náměstí hyzdí a bylo by dobré bezpečnostní zábranu přetvořit tak, aby lépe zapadala do historického centra města.
Následující roky se nic nedělo, politici měli po ruce výmluvu ohledně zdlouhavých schvalovacích procesů, které vždy silně ovlivňují také památkáři.
Přišel rok 2020 a Smetanovo nábřeží se téměř ze dne na den stalo asi tím nejsledovanějším místem v Praze. Částečná uzavírka dopravy nabídla dvěma provozovatelům restaurací, aby si vytvořili venkovní zahrádky, které následně obehnala tolik známá betonová svodidla.
Novinka působila natolik hrozným dojmem, že si popel na hlavu začali postupně sypat i otcové tohoto nápadu. Snaha napravit si pověst byla tak silná, že se náhle zapomnělo na všechna „nejde“ a „nemůžeme“. Na nábřeží začaly stavební práce, které prostor proměnily k nepoznání. Najednou šlo i prodloužit chodník a zbavit se betonových zátarasů.
Magistrát si tak mohl hlasitě oddechnout, vyšel vstříc radnici v Praze 1 a povolil průjezd nábřežím v nočních hodinách. Zároveň už se mohl chlubit tím, jak rychle reaguje na názory občanů. Najednou si na místě rád dal vychlazený cider primátor Zdeněk Hřib (Piráti) a na nábřeží si vesele potřásali rukou i další pražští politici.
Jenže jak vysvětlit, že proměnit Smetanovo nábřeží trvalo několik dní, zatímco Staroměstské náměstí je stále obehnáno betonovou hrůzou? A tak muselo dojít i na něj, i když to už mělo vedení města výrazně menší zájem, protože to přece nebyli oni, kdo byl u moci, když se betonové bloky pokládaly.
„Konečně ze Staromáku mizí ty ohavné citybloky. Když tam přistály, netušil jsem, že to bude čekat až na nás, abychom je nahradili něčím hezčím. Povedlo se až dnes,“ radoval se zastupitel Jan Čižinský (Praha sobě), který následně začal přiznávat, že vzhledově se situace o tolik nezlepšila.
„Bude třeba z těch kvádrů sundat ty šipky. Ty to celé zkazily,“ dopsal do příspěvku Čižinský.
V komentářích pak přiznal, že „to zřejmě bude chtít druhý pokus“.
Po třech letech město vymyslelo variantu s žulovými bloky, kterých bylo zapotřebí celkem 32, přičemž každý vyšel na 39 tisíc korun.
„Cílem je, aby žulové kvádry splynuly s historickým okolím a minimalizovali jsme rušivý dojem z těchto účelových bezpečnostních prvků v městské památkové rezervaci,“ uvedl v tiskové zprávě primátorův náměstek Petr Hlubuček (STAN).
Na místě nestačilo bloky pouze rozmístit, ale každé dva bylo třeba k sobě ještě přišroubovat, aby byly splněny nároky na bezpečnost.
Že se nejednalo o vyslyšení volání Pražanů, ale že jde ve skutečnosti o nepřímé pokračování sporů o Smetanovo nábřeží, dokazovaly události posledních dní.
Petr Hejma aktivně asistoval při dokončovacích pracích.
Když magistrát uzavřel nábřeží, rozčiloval se starosta Prahy 1 Petr Hejma (STAN), že s ním nikdo nejednal a do budoucna už nechce být takto přehlížen. Během prací na Staroměstském náměstí už si Hejma pohlídal, aby byl v centru dění. Fotografům ochotně pózoval na nových žulových kostkách, aby bylo jasné, že tuto změnu dovedla do konce Praha 1 pod jeho vedením.
Takže děkujeme, tři roky čekání se vyplatily, teď už si jen počkat na ten druhý pokus. Otázkou je, kdo bude tou dobou u kormidla a jestli nebude zrovna sbírat politické body někde jinde.
Fotogalerie |
