1. Agenti jsou profesionálové
Případní tajní agenti, kteří by se mohli mohli skrz státní úředníky snažit o získání citlivých informací, by nepochybně nebyli žádní amatéři.
Má kabát a klobouk stažený do tváře? Je to agent.
Naopak, jednalo by se o mnoho let cvičené profesionály, s jejichž odhalením všude po světě mají potíže i zpravodajské služby. Pokud se někdo domnívá, že tuto schopnost získá řadový úředník na základě školení, čeká ho asi velké zklamání.
2. Úředníka si jde koupit
Každá informace má svou cenu a pokud je pro hypotetickou cizí možnost důležitá, bude tato mocnost nepochybně ochotná za ni tuto cenu zaplatit. Uplatit úředníka zrovna v Česku bohužel není až takový problém.
Jste postarší, osamělý plešatý úřednický moula a před půl rokem se o vás začala zajímat ukázková dvacetieltá kočička? Máme pro vás špatnou zprávu...
Na vině je hlavně mizerné placené ohodnocení řadových úředníků, kteří často nepobírají ani průměrnou mzdu. Vidina rychlého zbohatnutí tak pro některé bude možná atraktivní i s případnými trestními následky.
3. Řadový úředník toho moc neví
Ve státní správě se pracuje s mnoha citlivými informacemi, nicméně ty zásadní mají k dispozici většinou jen vedoucí pracovníci. Snaha získat důležité informace od spodních článků úřednického řetězce by se tak nejspíše setkala s tím, že z těchto lidí není moc šance skutečně zajímavou informaci dostat.
Cílení školení na všechny úředníky by mohlo jen snížit jeho efektivitu a mělo by se raději zaměřit jeń na ty úředníky, u kterých ohrožení agenty i reálně hrozí a mohlo by nějakou škodu způsobit.
4. Školení nebude bráno vážně
Státní úředníci během roku absolvují mnoho školení. Kdo někdy pracoval ve státní správě ví, že tato školení jsou v lepším případě brána jako placená možnost ulít se z pracovní doby a nikdo tam nedává pozor.
Pokud se k vašemu stolu posadí takto či podobně vypadající muž, pravděpodobně přijel až z Kremlu.
Na školeních málokdo dává pozor a bere ho vážně i když se zrovna jedná o nějaké zásadní téma. Ve finále se většina úředníků po jeho skončení prostě vrátí k tomu, co dělali předtím a vše se vrátí do zajetých kolejí.
5. Neexistuje dostatek odborníků na danou problematiku
Když Eva Romancovová prezentovala svůj záměr na proškolení úřednického aparátu, zmínila i nutnost toho, aby měli všichni úředníci někoho, na koho se budou moct v případě pochybností obrátit.
Není zatím známo, jak bude tato možnost realizována, smutnou realitou ale zůstává to, že odborníků schopných být k dispozici úředníkům a kvalifikovaně jim poradit, je jako šafránu. Pokud by vše měli zastávat jen pracovníci Centra proti terorismu a hybridním hrozbám, hrozí, že by nic jiného nedělali a nestíhali by se věnovat jiné práci.
6. Manuál pro úředníky skončí v šuplíku
Po absolvování školení by si měl úředník odnést manuál, ve kterém by nalezl shrnutí a rady pro případný postup při odhalování agentů a jednání s nimi.
Odložil-li si v čekárně noviny s dírami pro oči, je to jasné jako facka.
S manuálem se to má stejně jako se školeními, úředníci jich dostávají tolik, že to devalvuje jejich existenci a chytrá brožurka tak většinou končí v lepším případě někde na dne šuplíku s dalšími manuály, v tom horším rovnou v koši. Že by s manuálem někdo reálně každodenně pracoval je bohužel utopií.
7. Úředníci už teď mají mlčenlivost
Proškolením v boji proti úniku informací ve finále úředníci nic nového nezískají, jen si v lepším případě prohloubí znalosti, které už by dávno měli mít. Na úředníky ve státní správě se pochopitelně již dnes vztahuje mlčenlivost a o informacích, se kterými během výkonu své práce přijdou do styku mluvit a šířit je nesmí.
Úředníci na nejvyšších postech navíc pracují i s informacemi v různých stupních utajení a vztahují se na ně i bezpečnostní prověrky. Sdělovat informace se tedy nesmí ať už se jedná o agenta cizí mocnosti nebo kamaráda ze základní školy. Kdo tak činit chce, tomu v tom ani žádné školení nepomůže.
Fotogalerie |
