Fotogalerie |
Bývalá zdravotní sestra Věra Marešová sice včera byla Krajským soudem v Ústí nad Labem zproštěna obžaloby z šestinásobné vraždy pacientů v nemocnici v severočeském Rumburku, ale přezdívky Sestra Smrt se jí podaří zbavit jen stěží.
„Jménem republiky se obžalovaná Věra M. zprošťuje obžaloby. Nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které je Věra M. žalována. Od počátku bylo jednoznačné, že chybí jakýkoliv přímý důkaz. Během dokazování se neobjevil žádný listinný důkaz, svědek, nic co by přímo usvědčovalo obžalovanou z daných skutků. Soud dospěl k názoru, že toto nemůže považovat za smrt, která by byla příčinou jednání třetí osoby,“ zaznělo včera při vyhlašování zprošťujícího rozsudku.
Ač se případ zdá být vyřešený, na mnoho otázek stále nebylo odpovězeno a odpovědí se nejspíše nedočkáme ani během projednávání odvolání státního zástupce Františka Stibora. Podívejme se na pět nejzásadnějších.
1. Motiv
Zásadní otázkou je motiv, který měl Marešovou vést k postupnému usmrcení šesti pacientů v průběhu čtyř let. Podle obžaloby měla vraždy spáchat, protože nenáviděla lidi a chtěla si odstraněním pacientů ulehčit práci. Podle psycholožky Štěpánky Tůmové je to ale hloupost.
Marešová jako sestra se prý občas k pacientům chovala nevhodně, to z ní ale nedělá vražedkyni.
„Nezjistila jsem žádný psychologicky vysvětlitelný motiv,“ prohlásila Tůmová před soudem. Připustila však, žeMarešová často jednala s pacienty nevybíravě a sama jí přiznala, že práci zdravotní sestry dělá jen pro peníze. Podle kolegů a kolegyň Marešové navíc ani argument o ulehčení si práce neobstojí. K několik úmrtím došlo ke konci Marešové směny, tudíž by si naopak práci přidělala. Navíc prý po smrti pacienta stejně vždy přijde další, často komplikovanější případ.
2. Psychologický posudek
K tomu, aby někdo mohl spáchat šest vražd na bezbranných lidech, musí mít mimořádně zvrácenou osobnost. To tvrdila o Věře Marešové i obžaloba, která si zakládala na její bezcitnosti a chladnokrevnosti. I tato tvrzení vyvrátila psycholožka Štěpánka Tůmová.
Marešová spolu se svou advokátkou Ivou Jónovou.
Tůmová vyšetřením u Marešové nezjistila žádnou poruchu osobnosti, duševní chorobu, ani agresivní projevy. Marešová je prý emočně labilní a neschopná pěstovat funkční mezilidské vztahy, nicméně své chování je schopna bezproblémově ovládat a je lehce nadprůměrně inteligentní.
3. Znalecké posudky
Stejně jako v případě Petra Kramného i v případě Věry Marešové došlo ke střetu zcela protichůdných znaleckých posudků. Kauzy Kramného a Marešové navíc spojuje i osoba soudního znalce Radka Matlacha. Právě jeho posudek byl u obou případů terčem kritiky.
Soudní znalec Radek Matlach vypracovával znalecký posudek jak v kauze Marešové, tak v kauze Petra Kramného. V obou případech byl jeho posudek zpochybněn.
V případě Marešové vypracovával Matlach posudek, který ji měl dostat na doživotí do vězení. S jistotou zde konstatoval, že všechny oběti zemřely tak, že jim Marešová nitrožilně podala smrtící dávku draslíku,což by mělo vyplývat z dostupných lékařských záznamů.
Matlachův posudek ale doslova rozcupovali na kusy jak znalci obhajoby, tak soudem určení revizní znalci z olomoucké fakultní nemocnice. Ti prohlásili, že posudek je diletantský, došlo v něm k mnoha pochybením a i pitva byla Matlachem provedena lajdáckým způsobem.
4. Důkazy
Velké pochybnosti měl soud i ohledně důkazů. Právě pro neexistenci přímého důkazu byla Marešová zproštěna obžaloby a nebylo možné ji shledat vinou. Mluvilo se o tom, že se samotnými důkazy mělo být manipulováno.
Po vyslechnutí zprošťujícího rozsudku neskrývala Věra Marešová dojetí.
Klíčovými důkazy měl být odběr krve provedený lékařem Petrem Vondráčkem, který měl dokazovat, že pacientka měla zemřít v důsledku nitrožilního podání draslíku. K dispozici měl být rovněž infuzní vak, stříkačka a set s hadičkou, které verzi o popravě draslíkem potvrzovaly.
Klíčové důkazyměly původně být vyhozeny a získány až dodatečně. Znalkyně z oboru toxikologie navíc vypověděla, že k dispozici měla jen vak a stříkačku. Bez setu s hadičkou přitom ani nelze infuzi podat. Hovoří se i o tom, že v době úmrtí pacientky měla na nočním stolku u její postele být druhá injekční stříkačka, která ale zmizela.
5. Osoba doktora Vondráčka
Doktor Petr Vondráček byl tím, kdo celý případ inicioval. Po náhlém úmrtí pacientky5. června 2014 jí půl hodiny po smrti odebral krev, ve které bylo zjištěno nadměrné množství draslíku. O celé věci informoval právě on.
Soud konstatoval, že samotný odběr krve neproběhl předepsaným způsobem a revizní znalci prohlásili, že vzorek odebraný bezprostředně po smrti je zkreslený a nemůže vypovídat o příčině úmrtí.
Lékař Petr Vondráček byl tím, který dal podnět k prvotnímu vyšetřování. Jeho role v případu je přinejmenším podivná.
Vondráčkovu verzi popřel i někdejší primář oddělení Richard Bína, který se u soudu zastal Marešové. Bína s Vondráčkem byli delší dobu ve sporu, který vyvrcholil tím, že ředitel nemocnice Bínovi dal výpověď a Vondráčka jmenoval do správní rady nemocnice.
Podle Marešové navícjedna ze zdravotních sester, která u soudu vypovídala jako svědkyně v její neprospěch, je partnerkou doktora Vondráčka. Měl to být i Vondráček, který měl manipulovat s důkazy. Jaká byla jeho skutečná role v případu zůstane nejspíše navždy záhadou.
