U Okresního soudu pro Prahu 10 to dnes vřelo. Soud projednával kauzu somálské muslimky Ahmednuur Ayan Jamaal, která žaluje střední zdravotnickou školu za to, že v roce 2013 dívka údajně musela zanechat studia, protože jí nebylo dovoleno nošení hidžábu. Kdo by čekal, že po třech letech atmosféra vychladla, toho pouhý pohled před soudní síň přesvědčil o opaku.
Sama studentka, která žaluje školu o omluvu a dle slov své advokátky „symbolické odškodné“ 60 tisíc korun, k soudu nedorazila. Ředitelka školy Ivana Kohoutová, kterou přišlo podpořit zhruba 20 studentek se dočkala zastání i od přítomných poslanců Jany Černochové a Zdeňka Soukupa, neúspěšného kandidáta na senátora Františka „Čuňase“ Stárka nebo experta na školství a dlouholetého ředitele gymnázia Václava Klause ml.
Kromě nich dorazilo i několik desítek aktivistů.
Právě aktivisté se postarali o to, že z celého soudního jednání se stal jakýsi zástupný problém, kterým si příznivci a odpůrci islámu mohli odůvodnit to, že se sejdou a pohádají se. Zatímco přítomní politici byli novinářům alespoň schopní dát věcné vyjádření týkající se kauzy jako takové, aktivisté předvedli tragikomické divadlo střetu dvou úplně odlišných mentalit.
Na jedné straně byla početná převaha odpůrců islámu, kteří dorazili svorně označeni odznáčky s přeškrtnutou mešitou a mezi nimiž byly k vidění i známé tváře z protiuprchlických demonstrací. Na druhé straně stála nevelká skupinka lidskoprávních aktivistů, v jejíž čele stála místopředsedkyně Strany zelených Monika Horáková, která dorazila s hlavou demonstrativně zakrytou šátkem a která je mimo jiné snachou v případu angažované ombudsmanky Aleny Šabatové.
O tom, že podstata soudem projednávané věci odpůrce islámu vlastně vůbec nezajímá a jen přišli si zanadávat, svědčí i fakt, že zahalenou Horákovou považovali za vyloučenou studentku a začali na ni pokřikovat, ať táhne odkud přišla a vrátí se do Afriky. Co naplat, že mladá aktivistka Somálku nepřipomíná ani náznakem a opakovaně plynnou češtinou upozorňovala, že je Češka narozená v Česku.
Přítomní politici věří tomu, že soud dokáže rozhodnout objektivně bez podléhání mediální hysterii.
Ředitelka Kohoutová stála opodál a poněkud nevěřícně sledovala vyhrocenou hádku, která postrádala jakoukoliv hlavu a patu a během několika málo minut to sklouzlo k vzájemnému přeřvávání se o tom, kdo je vlastizrádce nebo xenofob. Na obou táborech bylo vidět, že si hádku ve své podstatě užívají. „Stačí jeden šátek na hlavě a je z toho divadlo. Je smutné, že se touto formou někdo zviditelňuje. Zbytečnost, která nikomu nepomůže,“ komentoval počínání Horákové přítomný Václav Klaus mladší.
Klausovy pocity sdílel i neúspěšný kandidát do senátu František „Čuňas“ Stárek.
„Přišel jsem podpořit paní ředitelku, protože sám vím, jaké to je předstupovat před soud, který má nádech politického procesu s rozlíceným davem,“ vyjádřil se Stárek k dění před soudní síní, které mělo k důstojnému jednání v právním státě daleko.
Jak Klaus, tak Stárek nebo poslanci Černochová se Soukupem se shodli na tom, že soudní spor je politickou kauzou se silným angažmá ombudsmanky Šabatové a prouprchlických neziskových organizací a ředitelka Kohoutová se stala obětním beránkem, na kterém bude postaven precendens. Všichni ale dodali, že věří tomu, že soud rozhodne na základě důkazů a práva a ne dojmů a toho, jaký tábor před soudní síní hlasitě křičí.
O tom, kde leží pravda, když žalující studentka i žalovaná škola předkládají diametrálně odlišná stanoviska, rozhodne nezávislý soud. Nicméně před soudem se opět jasně ukázalo, že pokud se nějaká otázka i jen náznakem dotýká islámu, pak je to pro mnoho lidí spouštěcím mechanismem pro to, aby propukli hysterii a vyrazili do ulic někomu vnucovat svůj názor.
Fotogalerie |
