Rudé barety: Vycvičili je na boj proti teroristům a na Národní třídě je poslali proti obyčejným lidem

Členové rudých baretů museli projít všestranným fyzickým a odborným výcvikem. Primárně jednotka vznikla, aby likvidovala únosce, teroristy a extrémně nebezpečné pachatele.

V listopadu však vyrukovali vojáci proti neozbrojenému davu – a problém byl na světě.

Protirežimní demonstrace byla pro komunisty dostatečně velkým ohrožením, aby rudé barety použili jako součást jednotek SNB.

Problém byl především v tom, že speciální jednotky nebyly školené na podobné zákroky a nezřídka se tedy objevovaly útoky služebními obušky, údery rukou společně s kopáním do leckdy zcela odevzdaných demonstrantů, kteří nekladli žádný odpor.

Netrvalo dlouho a skupinky mužů v maskáčích a s červeným baretem, kteří se pohybovali ve trojicích, představovali 17. listopadu tu nejagresivnější složku státní moci.

Dodnes svědci násilí vzpomínají na situace, kdy tyto jednotky nabíhaly do domů a bitím z nich vyháněly občany zpět do davu.

„Náhle se zastavil a ze dveří vyběhla skupina vojáků s dlouhými bílými pendreky, které jsem nikdy předtím neviděl. Chovali se jako naprostí šílenci, z odstupu to na mne dělalo dojem, že byli zfetovaní. Rozběhli se jako smyslů zbavení k nám a začali kolem sebe řezat těmi tyčemi, takže se lidé v hrůze rozprchli, ale oni je pronásledovali. Pak se komando zase vrátilo do busu, který se rozjel, aby se přízračná scéna za chvíli zopakovala. Demonstranti byli totálně šokovaní,“ vzpomínal na řádění rudých baretů historik architektury Zdeněk Lukeš.

Speciální jednotky poslal komunistický režim proti obyčejným lidem už 8. prosince 1988, kdy lidé na pražské Kampě vzpomínali na výročí smrti Johna Lennona.

„Zajímavé je, že se tehdy příslušníci Odboru zvláštního určení inspirovali u Commandos, bratrských kubánských speciálních jednotek, ostřílených z akcí v Angole a Nikaragui,“ říká historik Jiří Bašta.

Ačkoliv členové rudých baretů operovali na demonstracích v civilu, jejich nadřízené trápil značný počet kamer, které mohly prozradit totožnost jednotlivých členů jednotky.

Odbor zvláštního určení si tedy dával velmi záležet na tom, aby se záběry z demonstrací nedostávaly do rukou nepovolaným osobám.

Červený baret je přitom součást výstroje jednotek po celém světě. V dnešní české armádě jej nosí vojáci 4. brigády rychlého nasazení.

V Rusku je rudý baret znakem obrovského vyznamenání. Jeho nositel se automaticky stává tím nejlepším z nejlepších z řad Národní gardy.

Tito speciálně vyškolení vojáci navíc nespadají pod armádu, ale jsou zodpovědní přímo šéfovi Kremlu.