Déjà vu roku 1993, kdy byl v Hradci Králové zvolen předsedou Miloš Zeman a nastartoval raketový růst preferencí, ČSSD s velkou pravděpodobností nečeká. Zeman je osobnost, kterou po jeho odchodu nedokázal v ČSSD nikdo nahradit, s jistou výjimkou Jiřího Paroubka. Ten měl vytříbený politický instinkt a s buldočí energií dokázal ve své době ČSSD vytáhnout zpět nahoru, poté co ji technokraté Špidla s Grossem dostali na kolena podobně jako naposledy Bohuslav Sobotka.
Příznačné před letošním hradeckým sněmem bylo, že s ročním odstupem se mnozí zákulisní hráči najednou rozhovořili o zvláštním loňském sjezdu ČSSD v Brně. O tom, jak prý drtivá většina delegátů v zákulisí říkala, že ví, že volba Sobotky je špatně, ale přesto jej volila. Pokud tomu tak bylo, o čem to svědčí? O hluboké personální i identitární krizi strany, která s tímto pojetím politiky a nedůvěry ve vlastní kroky byla v podstatě odsouzena k volební prohře.
Sociální demokracie v letech předsednictví Miloše Zemana a Jiřího Paroubka realizovala úspěšnou politiku zarámovanou v triádě: program, lidé, technologie moci. Pod vedením Bohuslava Sobotky tato politika hypertrofovala tak, že zbyla pouze technologie moci a straníci, kteří přestali voliče stále méně zajímat. Na silná programová témata a řešení strana rezignovala, resp. si je nechala vyfouknout novými, obratnějšími hráči, jakými jsou Andrej Babiš nebo Tomio Okamura. „Touha po korytech stáhla stranu ke dnu,“ prohlásil na sjezdu prezident a expředseda ČSSD Miloš Zeman. Tento výrok spolu s politickými přehmaty příznačně charakterizuje současný pád sociální demokracie.
Jan Hamáček se o místo předsedy ČSSD utkal s Jiřím Zimolou.
V předsjezdovém období se mezi kandidáty do vedení objevily nejrůznější třenice i návrhy ohlížející se do minulosti. Ty mohly být možná zajímavé pro část médií a straníků, pro rozuteklé voliče jen těžko. ČSSD by se prý měla omluvit za nezvolení Miloše Zemana prezidentem v roce 2003 či za selhání expremiéra Sobotky při privatizaci OKD. „Lepší pozdě nežli vůbec,“ říká přísloví, v politice to však neplatí. A slovo „pozdě“ je příznačné právě pro dění a politiku sociální demokracie v posledních letech. Pozdě reagovala na události ve vládě, na kroky politických konkurentů i na chyby ve vlastních řadách.
Hamáček jako očekávaný kompromis
Volba Jana Hamáčka v tomto smyslu představuje kontinuitu a další, nepříliš obratný, politický kompromis. Pro voliče spíše nezajímavý a nečitelný. Hamáček v podstatě volně navazuje na politický styl Bohuslava Sobotky. Zpětně vzato by ale nebylo spravedlivé házet veškerý neúspěch na Sobotku. Volný pád strany začal mnohem dříve než po volbách 2013, nástup ANO a SPD spojený s novými talenty v podobě Babiše a Okamury krach pouze urychlil. Svoji roli v něm nepochybně sehrály i kontroverzní persony spojené se stranou na úrovni krajů a velkých měst.
Skončený hradecký sjezd toho na situaci příliš nezměnil. Od Hamáčka lze nějakou revoluci očekávat jen těžko. Straníkům bude trvat zřejmě mnohem déle k pochopení, že vybřednutí z bažiny si žádá mnohem razantnější změny a hlavně zřetelnou personální i programovou obměnu. Určité náznaky potenciálně úspěšného politického stylu ukázali Jaroslav Foldyna a Jiří Zimola, který na sjezdu ve finále předsednické volby nakonec neuspěl, i když jeho kandidátský projev musel voliče nepochybně zaujmout. Čtvrt roku od volebního propadáku na změny ve straně, zdá se, nestačilo. ČSSD ale musí změnit způsob komunikace i témata, jinak její zběhlí voliči nemají důvody se vracet.
Jiří Zimola se utkal o předsednictví ČSSD s Janem Hamáčkem.
Účast ve vládě jako danajský dar
Zvolení Hamáčka bude patrně znamenat vstupenku do vlády s ANO i s Andrejem Babišem. Jen těžko však může být cestou k budoucímu vítězství a opětovnému vstupu strany do Strakovky hlavním vchodem. ČSSD bude politickými konkurenty, zejména hnutím ANO, ale i SPD, dále válcována, a to ať už její nominanti usednou do vlády, nebo ne. Chovancova podivná, a pro voliče nesrozumitelná, představa o neúčasti nového předsedy i poslanců v kabinetu na tom může něco změnit jen obtížně – koho jiného by strana měla vysílat do vlády než svoje lídry, pokud v ní nemá hrát pouhou stafáž? I po hradeckém sjezdu tak pro současnou ČSSD platí: Dobře už bylo.
Fotogalerie |
