Třiadvacátým Zlatým Ámosem se stal Jan Flídr ze Základní školy (ZŠ) 5. května ve Dvoře Králové nad Labem. Učitel s tříletou praxí uspěl v prostředí, které odborníci považují za jedno z nejvíce stresujících.
Jak by nejoblíbenější učitel letošního roku řešit šikanu? A co říká na nízké platové ohodnocení pedagogů? Expres mladého kantora vyzpovídal.
Jak to dokážete, že vás děti mají tak rády?
Zastávám názor, že učitel musí ke každému žákovi přistupovat individuálně a pochopit ho. Pak ho dokáže motivovat k čemukoliv. Učitel musí umět vycítit, co na koho platí. A nebrat třídu jen jako skupinu dětí.
Dneska se učitelství bere už jako svým způsobem oběť. Vnímáte to také tak?
Tento názor má hlavně jednoho určitého jmenovatele. Samozřejmě je to i stresující povolání, to bez pochyby. Ale spíše se to bere jako oběť vzhledem k tomu finančnímu ohodnocení. Spousta mladých lidí do toho nechce jít právě kvůli tomu, že jim ty finance přijdou nedostačující, vzhledem k tomu, že mají vysokoškolské vzdělání.
Vám osobně nevadí, že nevyděláváte víc?
Když to řeknu s trochou nadsázky, tak povolání učitele mám chuť pověsit na hřebík jednou měsíčně, když přijde výplata. Ale já tu práci dělám rád. A také záleží na tom, s kým se člověk srovnává. Člověk by se měl srovnávat se skupinou zaměstnanců své kategorie, a ne se skupinou právníků a lékařů.
Vy osobně se musíte vyrovnávat s určitým stresem v práci? Nebo máte štěstí, že nemusíte?
Do jisté míry mám štěstí. Všechno beru s humorem a nadsázkou, snažím se nad to povznést. Někdy se samozřejmě stane, že se vyskytne nějaká situace, která člověka dočasně vykolejí, protože jsem víceméně začínající učitel, tak se to i nabízí. Když se vyskytne situace, kterou neumím řešit, tak se poradím s kolegy, s vedením školy.
Fotogalerie |
Dneska se ve spojitosti s učiteli mluví o šikaně, jak šikaně mezi žáky, tak šikaně učitelů. Jak byste dané situace řešil?
Já se snažím dětem vštípit myšlenku, že každé dítě je něčím výjimečné. Každému jde něco jiného. Ale v každém dětském kolektivu, kde dneska běžně dvacet třicet dětí, tak tam vždycky bude docházet k určitým strkanicím a pošklebování, ale to bych ještě nenazýval šikanou.
Ale v každém kolektivu je někdo, kdo je utlačovaný, a kdo je utlačovatel.
Ano, to je ale i v každém pracovním kolektivu. V každé skupině lidí bude jeden, kterého si budou ostatní nějakým způsobem dobírat nebo „brát do úst“, ale nebude to třeba hned šikana. Tam je ta hranice strašně tenká, co už nazývat šikanou, a co ještě ne. Někdo může říct o nějakém konfliktu, že je to šikana, a druhý zase řekne, že je to ještě v mezích.
Jaký názor máte na ten tolik diskutovaný případ šikanování učitelky na škole v Třebešíně?
Já ten případ znám jen z médií, takže nevím, do jaké míry je to třeba ještě dokreslené. Kdyby se mě stalo něco takového, tak bych to prostě řešil, nenechal bych to dojít tak daleko. Snažil bych se tomu předejít. Požádal bych vedení školy, a kdyby to nezareagovalo, tak bych to nevzdával. Pokud bych si s tím nedokázal poradit, tak bych nebyl učitelem, ke kterému mohou děti vzhlížet. Děti by k tomu učiteli měly právě vzhlížet i jako k osobnosti a ne k encyklopedii. Učitel má být empatický člověk a zároveň vůdce.
Není problém v tom, že do školství vstupují lidé, kteří k tomu nemají ty předpoklady, které jste teď popsal?
Myslím si, že vysoká škola nás naučí, jak učit, ale to, jak budeme učit, a jak kvalitně, o tom se rozhodne až během té praxe na školách. Škola nám dá vědomosti a zkušenosti, ale nedá nám návod, který bude platit na každou třídu. Sám vím, že na jednu třídu si připravím něco, zkusím to a nefunguje to, tak pak zkusíte něco jiného.
Podle mnohých odborníků narůstá agresivita ve společnosti. Vnímáte to z pozice pedagoga také tak?
Agresivita určitě narůstá. Na druhou stranu si ale myslím, že je chyba, že nejsou vymezené nějaké pevné mantinely. Dokonce si myslím, že by mohlo být i na základních školách zavedeno něco jako podmínečné vyloučení žáka nebo nějaký přísnější trest, protože dnešní děti nemají z ničeho moc respekt. Ničeho se nebojí. Mnozí nevnímají ani žádné ohrožení. Rodiče často nereflektují, když jejich dítě dostane poznámku. Když člověk má nad sebou takovou pomyslnou rákosku a ví, že se musí chovat určitým způsobem, aby zapadl. Pokud ví, že zapadá, i pokud se chová špatně, tak proč by to měnil, když je to tolerováno.
Myslíte si, že tedy ten školský systém, tak jak je, už nestačí tomu, jak se dnes společnost vyvíjí?
Myslím si, že by na to ten systém měl nějak pružněji zareagovat. Ta situace k tomu vybízí. Myslím, že na každé škole se určitá míra šikany objevuje, nemusí to být tak vyhrocené jako v Třebešíně, ale různé posměšky, urážky, nadávky. Je to u těch oblíbených i u těch méně oblíbených učitelů. Navíc každý pedagog má ještě možnost, kdyby to došlo do nějakého extrému, zavolat policii České republiky. Kdyby si ty děti vzájemně nebo někomu jinému ubližovaly tak, že by to přesáhlo naše kompetence, tak vždycky máme možnost zavolat policii, která ty děti předá rodičům. Ale bez toho adekvátního zareagování učitele se to nevyřeší.
Když mluvíte o institucích, které mohou pomoci při řešení různých problémů na školách, slyšel jste o úřadu školského ombudsmana?
Slyšel jsem o tom, že ta funkce existuje, ale nikdy jsem se o to blíže nezajímal, protože jsem se nedostal do situace, kdy bych potřeboval něco závažného řešit. Na naší škole jsem řešili spíš nějaké drobnosti.
Žijeme v době, kdy je běžné, že si děti točí videa, a dokonce i učitele ve třídách ve výuce. Stalo se vám někdy něco takového?
Ano, stalo se mi to jednou. Nebo tedy, dopátral jsem se toho v jednom případě, kdy si mě žák deváté třídy natočil při výuce chemie. Samozřejmě člověku to není úplně příjemné, ale zase když učitel nedělá nic špatného, tak se to dá snést. I když ve školním řádu je, že žáci při výuce nesmí telefony používat, ale v tomto případě jsem se to dozvěděl, až tehdy, co ten žák naši školu opustil. Byla to ale spíš taková „machrovinka.“
Chcete učit dál? Neplánujete, že byste časem změnil zaměstnání?
Chci, jinak bych na tu školu asi nešel. Říká se, že více než polovina absolventů učit nejde, ale to si myslím, že je to opravdu hlavně tím platovým ohodnocením. Kdyby byla lepší vidina kariérního růstu v závislosti na délce praxe, která je důležitější než nějaké certifikáty, bylo by to adekvátnější. Věřím, že lidé, kteří žijí v pronájmu a musí živit rodinu, mohou mít problémy s nedostatkem financí. Je to smutné, že je vysokoškolsky vzdělaný člověk takhle špatně platově ohodnocen. I když si uvědomují, že jsou podobně kvalifikované obory, kde je to s platy ještě horší. Pokud mají ve školství zůstat kvalitní pedagogové, měli by mít odpovídající finanční ohodnocení.
