Pařík měl přiznat placené autorství, jinak je to podvod na čtenáře, říká marketér Pýcha

Bylo pro vás překvapením, jakou bouřlivou reakci vyvolala reportáž Jak se vyrábí bestseller? Probíhá v knižním průmyslu debata o těchto marketingových metodách? Jsou postupy Radima Paříka v této komunitě známé?

Překvapený jsem nebyl vůbec. Radim Pařík je výrazná postava s velkou fanouškovskou základnou, takže každá zpráva, která se dotýká jeho značky, vyvolá ohlas. Je logické, že to rezonovalo především v kruzích byznysu a marketingu. V rámci knižního průmyslu to ovšem žádné velké téma není. Naprostá většina nakladatelů ani autorů nejspíš ani netuší, že nějaká kontroverze vznikla. Knižní svět řeší úplně jiné problémy a výzvy. Toto je specifická událost českého prostředí, která žádný větší ani menší dopad nemá. Co se týče marketingových metod, je to podobné. Většina autorů má problémy už jen se založením sociálních sítí a s tím, jak o své tvorbě vůbec mluvit. Takto propracované a složité PR strategie jsou pro ně sci-fi. Představa, že by podobné metody používala většina spisovatelů, je nereálná.

Jak vydat světový bestseller? Snadno, nemusíte umět ani psát, agentura vše zařídí

Mohl byste vysvětlit, jak funguje udělování titulu „bestseller“ na platformách jako Amazon? Jak se tento proces liší od tradičního měření úspěchu knihy, která si získala dlouhodobou popularitu?

Tohle je složité téma, ale pokusím se to zjednodušit. Na Amazonu funguje systém bestsellerů tak, že Amazon hodnotí pouze prodeje uskutečněné na své vlastní platformě. Není to tedy žádný centrální ukazatel prodejů knih na všech trzích, jak by si někdo mohl myslet. Když kniha prodá větší počet kusů na Amazonu, získá titul bestselleru v dané kategorii, ale neznamená to, že by byla nejprodávanější ve všech knihkupectvích. Specifické pro Amazon je to, že má velmi detailní kategorie. To znamená, že některé knihy mohou dosáhnout označení bestseller v úzce definovaných podkategoriích, kde je konkurence výrazně menší. Takže můžete být bestseller v kategorii, kde se prodává jen několik knih, ale celkově nemusíte prodat víc než pár desítek kusů. Tradiční bestseller se měří na základě prodejů u různých prodejců a trvá déle, než se vytvoří konsensus o tom, že kniha je skutečně bestsellerem. V Česku se za bestseller považuje kniha, která prodá více než 10 000 výtisků, a to napříč všemi prodejci.

V roce 2019 založil komunitu #knižnízávisláci, která se stala (nejen) internetovým fenoménem sdružujícím nadšené čtenáře a čtenářky.

Kniha Radima Paříka se propadla na 586 538. místo na Amazonu. Co tento pokles vypovídá o skutečném úspěchu knihy? Může kniha stát bestsellerem díky koordinovanému nákupu několika set výtisků?

Ano, určitě může. Nákup několika stovek kusů může stačit k tomu, aby kniha získala titul bestselleru na Amazonu, zvláště v menších kategoriích. Amazon své žebříčky aktualizuje každý den, což znamená, že můžete být bestsellerem jen na krátkou dobu a potom se rychle propadnout. To, že kniha byla bestsellerem na Amazonu, nevypovídá o jejím dlouhodobém úspěchu. V České republice by kniha musela prodat alespoň 10 000 výtisků, aby byla označena za bestseller, a to od všech prodejců, nejen z jednoho místa.

Když tvrdě pracujete jako Radim, můžete si nohy obout do bot Louis Vuitton a úspěch přijde sám.

Proč Amazon umožňuje, aby se knihy dostaly na vrchol žebříčků pomocí strategicky naplánovaných nákupů a umístění do méně konkurenčních kategorií? Opravdu tento systém podporuje autory, nebo spíše klame čtenáře?

Amazon je obří platforma s miliony produktů, a proto si stanovil pravidla, která jsou aplikována globálně. Má své vlastní interní metriky a ty fungují ve všech kategoriích. Pokud kniha v daný den prodá nejvíce kusů ve své kategorii, dostane označení bestseller, a Amazonu je v zásadě jedno, jestli je to v malé nebo velké kategorii. Je to čistě záležitost interního hodnocení na platformě a Amazon nemá důvod měnit systém jen proto, že někdo využívá této dynamiky pro marketingové účely. Samozřejmě, že to může klamat čtenáře, kteří považují štítek bestseller za znak kvality, ale v konečném důsledku je to otázka marketingu a toho, jak s tím autoři nebo vydavatelé pracují.

Kdo jsou Paříkovi spoluautoři světových bestsellerů? Deratizér, masérka, realiťák nebo balistická Barbara

Radim Pařík

Podléhají čtenáři snadno statusu „bestseller“? Věří stále, že tento titul automaticky zaručuje kvalitu? Nebo se hodnota této nálepky postupně ztrácí kvůli manipulacím s prodeji?

Označení bestseller je v posledních letech zpochybňováno. V zahraničí je pohled trochu jiný, ale u nás se to často spojuje s manipulacemi nebo marketingovými triky. Bestseller mluví hlavně o tom, jak dobře se kniha prodává v daném časovém okamžiku, ne o její kvalitě. Na druhou stranu, lidé často věří, že pokud kniha nese tento titul, musí být dobrá. Je to však spíše marketingový nástroj. Často se stává, že knihy, které dosáhnou statusu bestselleru, mají průměrnější hodnocení, protože se dostanou mimo své primární publikum, které je zvyklé na specifický žánr.

Jaká jsou v Česku reálná data o prodeji knih? Kolik knih dosáhne prodeje nad 5 000 výtisků a kolik zůstane pod touto hranicí? Kolik kusů by muselo být prodáno, aby se kniha stala bestsellerem?

Prodej nad 5 000 kusů je v Česku považován za velký úspěch. Většina knih se prodává v menších počtech a jen málo z nich dosáhne hranice 10 000 výtisků, což je považováno za hranici bestselleru. Kniha Radima Paříka Umění vyjednat cokoliv měla podle dostupných dat velmi dobré prodeje, a to jak v tištěné formě, tak i jako e-kniha a audiokniha. Přesná čísla samozřejmě nemám, ale podle všeho se skutečně jedná o úspěšný titul.

Jak se díváte na ocenění The Quilly® Award, které uděluje National Academy of Best-Selling Authors®, a že je udělováno organizací vlastněnou vydavatelem knihy?

Myslím si, že ocenění jako The Quilly® Award je především PR nástroj. Pokud je ale vše od začátku transparentně komunikováno, nemám s tím problém. Chápu, že jde o účelovou strategii, která vytváří určitou iluzi úspěchu, ale pokud autor opravdu přispěl vlastními znalostmi a příběhem, pak se to dá akceptovat. Problém nastává, když to vypadá jako podvod na čtenáře, což se v tomto případě stalo.

Jak hodnotíte model placeného spoluautorství, kde renomovaný autor spolupracuje na jedné knize s několika dalšími lidmi? Může tento koncept fungovat i na českém trhu?

V českém prostředí bych nečekal, že tento model dosáhne velkého úspěchu. Náš trh je příliš malý. Existují sice pokusy, ale širší fenomén z toho nebude. Specifický případ, který zde řešíme, je zajímavý, ale nereprezentuje obecný fungování knižního marketingu. Je to spíše výjimka než pravidlo.

Tato spolupráce má posílit jeho image experta na vyjednávání – a to vše díky balíčku na klíč, který zahrnuje nejen knihu samotnou, ale i pečlivě navržené promo materiály.

Je využívání placeného PR, spoluautorství a zvyšování povědomí o značce pomocí těchto metod eticky sporné, nebo to považujete za legitimní marketingovou strategii?

Zvyšování povědomí o značce je důležitá věc pro každého autora. Pokud se k tomu využívají placené PR metody, není to problém, pokud je vše transparentně komunikováno. Jakmile ale začnete vytvářet iluzi úspěchu a klamat čtenáře, dostáváte se na tenký led.

Označil byste tyto marketingové praktiky za podvod na čtenáře?

Ne nutně. Čtenář dostane knihu, která může být kvalitní. Problém je, když není vše od začátku jasně řečeno. Myslím si, že kdyby byla komunikace od začátku transparentní, žádná kauza by nevznikla.

Fotogalerie 12 fotografií