Síla
Vojenské kapacity Evropy jsou v porovnání s USA mizivé. Francie sice nyní vyslala k syrským břehům svou jedinou letadlovou loď Charles de Gaulle, ale to je asi tak zhruba všechno, co může udělat. Jaderný nosič letadel Charles de Gaulle je moderní válečné plavidlo, srovnání s americkými letadlovými loděmi ale příliš nesnese. Po hříchu je to momentálně jediná velká evropská letadlová loď.
Britové před rokem poslali do šrotu svou letadlovku Illustrious, která následovala Ark Royal a Invincible. Nové lodě Queen Elizabeth a Prince of Wales budou dostavěny teprve v příští rok, Prince of Wales dokonce až v roce 2018. Italové sice disponují dvěma letadlovkami Giuseppe Garibaldi a Cavour, ale to jsou opravdoví drobečci.
Pýcha francouzského námořnictva, letadlová loď Charles de Gaulle.
Bez letadlových lodí Spojených států by se jakákoliv pozemní operace proti Islámskému státu vést nejspíš nedala, i když jsou samozřejmě k dispozici letecké základny v Turecku. Dalším problémem je stav leteckých sil. Když v roce 2011 NATO svrhávalo Muammara Kaddáfího, po pouhém měsíci bombardování Libye došly Francouzům a Britům laserem naváděné bomby.
Do hry se tak musely vložit Američané.
„Libyjská operace není velkou válkou. Jestliže Evropanům dojde munice takto brzy, člověk se diví, na jaký typ války se vlastně celou dobu připravovali,“ řekl tehdy deníku Washington Post John Pike, ředitel organizace GlobalSecurity.
Ještě hůře jsou na tom menší státy jako Česká republika. Máme osvědčené chemiky a zdravotníky, jsou dobří ale stačí to? Stíhačky si musíme půjčovat a Slovensko se stávajícími letadly sotva udrží nepřetržitou pohotovost a na pronájem švédským gripenů jednoduše nemá hotovost.
Peníze
Kromě lodi, letadel a bomb chybí Evropě ovšem dvě hlavní věci. Zaprvé jsou to peníze. Válka je drahá věc a po ekonomické krizi předlužená Evropa vytrvale snižující své výdaje na obranu bude jen těžko hledat miliardy eur na dlouhodobou kampaň proti Islámskému státu.
Vojenské kapacity Evropy jsou v porovnání s USA mizivé.
Opět by tedy celou věc muselo zaštítit NATO, což znamená především Američané. Ti nahlas řvou, že Evropě klesá schopnost vlastní obrany. Prakticky nejhůře jsou na tom země bývalé Jugoslávie, které po rozpadu de facto ztratila obranyschopnost. Což je znepokojivé, protože právě přes jejich území proudí do Evropy tisíce uprchlíků.
Morálka
A konečně Evropě chybí odhodlání. Přivykla si blahobytu, zato si odvykla válčit. Angažmá v Iráku a Afghánistánu evropská veřejnost nenesla nijak zvlášť libě, a to byl počet padlých koaličních vojáků relativně velmi nízký (za celou mnohaletou kampaň v Iráku padlo tolik vojáků, jako za jediný den při vylodění v Normandii). V případě útoku na Islámský stát by nejspíš podpora veřejnosti byla mnohem vyšší, ale je otázkou, co by se dělo, až by se začali první vojáci vracet domů v rakvích.
Vojenské kapacity Evropy jsou v porovnání s USA mizivé.
Vedení
Evropa, která je pro teroristy snadným terčem, by potřebovala vlastní a silnou federální armádu. Jenže tady narážíme na řadu problémů. Zejména je to názorová roztříštěnost jednotlivých zemí v EU. Vždyť v Bruselu máme problém dohodnout se, jak se má jmenovat marmeláda nebo jakou barvu má mít banán. Domluvit se na tom, kdo povede federální armádu a jak bude rozmístěna, by bylo hotové sci-fi.
Je naprosto jasné, že Evropa se sama na pozemní operaci na blízkém Východě nebo kdekoliv jinde nezmůže. Je schopna dodat určité jednotky, často velmi kvalitní, ale vedení dlouhodobé kampaně bez pomoci USA je zcela nad její síly.
Množí se zprávy, že Putin shromažduje v Sýrii mohutné letectvo a že se ruští piloti přímo zapojili do bojů proti Islámskému státu.
Jedinou novou veličinou v celé situaci je Rusko, ke kterému v posledních dnech velmi přilnula právě Francie.
Fotogalerie |
