Fotogalerie |
V poslední době přibývá sebevražedných atentátníků, kteří nejčastěji útočí tak, že na sobě v davu lidí odpálí výbušninu. Mezi pachateli pařížských teroristických útoků se takto odpálila i žena, v Nigérii pak spáchal sebevražedný útok chlapec, kterému bylo teprve 11 let.
Psychiatr Jan Cimický říká, že obecně člověku, který páchá sebevraždu chybí jeden ze základních lidských pudů a to pud sebezáchovy. K jeho otupování může docházet postupně, ale může se tak stát i zcela zkratovitě.
„V případě sebevražedných atentátníků se jedná o takzvanou rozšířenou sebevraždu, tedy takový akt, jehož pachatel chce kromě sebe připravit o život i někoho jiného. Neděje se to jen u teroristů, časté jsou například případy kdy jeden z rozvádějících se rodičů zabije sebe i dítě než aby ho dostal do péče ten druhý,“ říká doktor Cimický.
Kromě potlačené pudu sebezáchovy hrají podle Cimického roli i emoce. „U těch atentátníků hraje velkou roli nenávist, chtějí někomu ublížit. S emocemi to má dva póly, někteří lidé mohou být nezvykle altruističtí a láskyplní a tím pádem ochotní obětovat se pro pomoc druhých a ti atentátníci jsou jejich přesným opakem, jelikož jsou ochotní se obětovat, aby druhým co nejvíce uškodili.“
Doktor Cimický připouští, že u sebevražedných atentátníků jsou právě negativní emoce cíleně prohlubovány. „Často v sobě nesou nějaké křivdy a jsou manipulováni tak, aby to eskalovalo a chtěli se pomstít. Ta manipulace je nesmírně tvrdá, proto můžeme vidět, jak z kdysi normálních lidí se stávají nenávistní radikálové, kterým je něco vsugerováno a oni to časem začnou brát jako realitu,“ říká Cimický.
„To, že jsou mezi nimi ženy vlastně není ani překvapení. Ženy často mají mnohem důslednější schopnost dotahovat podobné věci do konce. Mnohem méně se jim stává, že by například před samotným odpálením bomby ztratily odvahu a čin si rozmyslely,“ popisuje doktor Cimický s tím, že mezi myšlenkami mužů a žen - sebevražedných atentátníků jinak veskrze nejsou rozdíly.
Podle Cimického je nejhorší, když se k sebevražednému atentátu uchýlí dítě nebo velmi mladý člověk. Téměř nikdy totiž nejde o jeho vlastní rozhodnutí.
„Mladí lidé a děti jsou mnohem více manipulovatelní, je snazší jim vnutit nějaké ideály a poslat je na smrt. O vlastní vůli u nich téměř hovořit nelze. O to zavrženíhodnější je jednání těch, kteří je k útoku přemlouvají, protože zneužívají lidskou nevinnost,“ uzavírá psychiatr Cimický.