V průběhu vyjednávání s ANO přitom ze strany ČSSD nezazněl jediný programový požadavek, kterým by se sociální demokraté dostali do sporu s ANO. Potvrdila se tím programová vyprázdněnost ČSSD, které ve skutečnosti nešlo o výrazné programové priority v případném vládním angažmá, ale o funkce a kontrolu nad nejdůležitějším ministerstvem ve státě.
Sociální demokraté předvedli další pokrytectví v přímém přenosu. Od ČSSD by bylo fér, kdyby jasně trvala na tom, že jí vadí Andrej Babiš jako premiér. To by koneckonců bylo konzistentní a odpovídalo realitě od situace, kdy minulý premiér Sobotka vyhodil Babiše z vlády.
Pokus udělat z Babiše politického amatéra
Nyní ČSSD spojila Babišovu budoucnost v pozici premiéra zároveň s nejapným handlováním, kdy Babiš přestane vadit výměnou za obsazení ministerstva vnitra. Řadový volič mohl postoj sociálních demokratů jen těžko vnímat jinak než tak, že Babiš coby premiér má hodnotu nikoliv programových ústupků, ale Hamáčka v čele vnitra.
Šéf ČSSD Jan Hamáček si měl říct o křeslo ministra vnitra.
Babiš by se dopustil obrovské politické chyby, kdyby vnitro sociálním demokratům v rámci politického kompromisu přepustil. Byl by to handl, který by mu voliči patrně neodpustili, riskoval by tím nejen vlastní budoucnost, ale i postupný pád voličské podpory pro ANO. Bylo to totiž právě předchozí účinkování sociálních demokratů na vnitru, jež zapůsobilo na voliče tak, že ve volbách řekli: Dost. Babiš by tak vyslal signál politické slabosti. Nepřímo by tím v podstatě naznačil, že jeho trestní stíhání je problém a že sociální demokracie si určitou kompenzaci za kauzu Čapí hnízdo zaslouží.
ČSSD ve skutečnosti vládu s Babišem nechtěla
Svým nátlakovým přístupem „vnitro, nebo nic“ si ČSSD velmi pravděpodobně podepsala ortel politické smrti. Bude malým zázrakem, když sociální demokracie po příštích sněmovních volbách nadále zůstane parlamentní stranou. Hladké zvolení Jaroslava Foldyny do stranického vedení navíc naznačuje, že to byla právě ČSSD, která si koalici nakonec nepřála a vsadila svoji existenci na opoziční roli.
Silovým politikem ve vedení ČSSD je Jaroslav Foldyna.
Případný odchod Babiše? Začátek konce hnutí ANO
Poté, co námluvy ANO směřující ke koaličnímu vládnutí skončily neúspěchem, zesílily hlasy na odchod Babiše z pozice premiéra. To je skutečný cíl Babišových konkurentů od samého počátku: Mocného soupeře unavit, označit ho za neschopného a odstavit na vedlejší kolej.
Andrej Babiš jde dnes k Zemanovi poradit se, jak dál.
Babiš však získal přesvědčivý mandát ve volbách a jeho popularita v čase výrazněji neklesá. Neexistuje tak racionální důvod, proč by páchal dobrovolnou politickou sebevraždu na základě požadavku svých několikanásobně slabších konkurentů. Pokud by Babiš na radikální kompromis přistoupil a postavil sám sebe dobrovolně mimo hru, podepsal by tím sám sobě odchod z politiky a zároveň odstartoval postupný konec vlastního hnutí, jehož popularitu dlouhodobě a pracně budoval.
Je přitom iluze namlouvat si, že by se komplikované vztahy potenciálních koaličních stran ve vztahu k hnutí ANO a Babišovi po jeho odchodu výrazně proměnily. Menší strany, které se stále nesmířily s drtivým vítězstvím ANO s Babišem v čele v minulých volbách, vyhloubily příkopy, jež mohou částečně zasypat pouze voliči a nové volby. Akceptace volebního výsledku, síly a legitimity hlavního soupeře je přitom předpokladem pro fungující koaliční vládnutí.
Předčasné volby: Mohou vyhovovat hlavně ANO, Pirátům a ODS
Je pravděpodobné, že Babiš jako zkušený šíbr vše vsadil na scénář „hop nebo trop“, který však bude prosazovat postupnou „salámovou“ metodou. Očekává, že předčasné volby mu poskytnou ještě silnější mandát a prostor, ve kterém nebude muset brát ohled na vyděračské praktiky svých slabších konkurentů.
Zeman má nyní trumfy v rukou a vládní krizi dá „sežrat“ ČSSD i hnutí ANO.
Babiš přitom zatím nemá žádný důvod se předčasných voleb bát. Podporu pro ně může získat od Pirátů, ODS, KSČM i SPD. Ačkoliv nyní zůstávají předčasné volby jako scénář, do kterého se nikdo nehrne či ho dokonce odmítá, přesto se jedná o nejpravděpodobnější variantu.
Babišovi by naopak mohlo uškodit, pokud by se stávající nepřehledná situace nadále protahovala a on se dostával do stále silnějšího vleku svých konkurentů, nálepkovaný zároveň jako hlavní viník krize. Podle posledních průzkumů vnímá padesát procent obyvatel předčasné volby jako možné řešení, což šance pro tento scénář dále zvyšuje.
Zeman rozdá karty a stranickým šéfům to dá „sežrat“
Prezident Zeman prozíravě nejmenoval Babiše po druhé premiérem a drží nyní hlavní trumfy v dalším vývoji. Nyní může premiéra v demisi dotlačit, aby se v nějaké formě dohodl na toleranci svojí vlády s SPD a KSČM. Jestliže se ještě před dvěma měsíci tento scénář jevil jako schůdný a poměrně pravděpodobný, nyní kvůli narůstající animozitě vůči SPD začíná být spíše mimo hru.
Prezident nastalou situaci jistě využije pro zvýšení vlastní popularity, kdy bude chtít jako zkušená autorita vyčnívat nad neschopnými stranickými šéfy v českém politickém rybníku. Zeman může, stejně jako v roce 2013, vyrukovat i s úřednickou vládou či tzv. vládou odborníků, která však zemi pouze dovede k předčasným volbám. V případě tohoto prezidentova kroku by měl Babiš daleko snazší pozici při vyjednávání o rychlém rozpuštění Sněmovny a vyhlášení nových voleb, protože v myšlence odmítnutí prezidentské vlády bez důvěry by pravděpodobně získal podporu většiny parlamentních stran.
Překvapení nelze vyloučit nikdy, nicméně poslední vývoj naznačuje, že cesta k předčasným volbám je kartou, se kterou je třeba vážně počítat. Přetahovaná mezi prezidentem a premiérem v demisi v nadcházejícím období ukáže, jak rychlá a náročná tato cesta bude. Česko čeká cokoliv jiného, jenom ne období politického klidu a stability.
