Bojovali pod hákovým křížem, přestože do války vstupovali jako vojáci Rudé armády. Důvody k tomu měly miliony ruských mužů různé.
Většina z nich se k Němcům přidala z donucení, když je začali vzhledem ke vzrůstající převaze Rudé armády zapojovat do bojů. Jiní však přebíhali k nacistům dobrovolně, protože se Stalinovou krutovládou zásadně nesouhlasili a chtěli se diktátorovi vzepřít.
Ať byly důvody těchto Rusů jakékoliv, uvnitř nacistických vojsk začali někteří z nich utvářet Ruskou osvobozeneckou armádu, k níž se přidávali ti, kteří chtěli svou zem oprostit od nenáviděného komunismu. Ústřední postavou se stal zajatý sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov, podle nějž se armádě začalo přezdívat vlasovci.
Vznikli v listopadu 1944, od března 1945 je pak nacisté nasadili do některých bojů. Jenže od 30. dubna už začali vlasovci tajně navazovat kontakty s českým odbojem, který je nakonec požádal o pomoc při chystaném Pražském povstání proti německým okupantům. Obě strany se dohodly.
Je otázkou, co přesně k tomu Ruskou osvobozeneckou armádu vedlo. S největší pravděpodobností to však byla snaha vytvořit si co nejlepší podmínky pro poválečné období, protože její vojáci si moc dobře uvědomovali, že je Stalin jako odpůrce režimu nechá nemilosrdně zlikvidovat.
Zachránili Prahu
Ať to však bylo jakkoliv, na pomoc Pražanům bojujícím proti po zuby ozbrojeným jednotkám SS přijeli vlasovci o tři dny dříve než tanky Rudé armády. Okamžitě se zapojili do bojů a paradoxně se tak proti nacistům postavili muži v uniformách wehrmachtu.
Nebýt nich, Pražské povstání by mohlo dopadnout katastrofou. Pomohli ve velmi kritických chvílích a právě 7. května se jim podařilo zarazit nápor jednotek SS, které se snažily probít do centra města.
„Hlavní zásluha vlasovců spočívala v tom, že 7. května pomohli odrazit koordinovaný útok jednotek SS a wehrmachtu. Například tím, že vysunuli několik děl na malešovskou pláň, čímž ovládli východní přístupy k Praze. Když tedy první stíhač tanků zbraní SS dostal zásah, tak se ty ostatní otočily. Nacisté nepočítali s organizovanou silou, která bude schopna na velkou dálku ničit jejich obrněnce,“ popsal v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik Pavel Žáček.
„Pokud by tedy zejména jednotky SS prorazily do centra Prahy přes Smíchov či Podolí, tak by se ani jednání o německé kapitulaci neuskutečnilo. Velmi pravděpodobně by došlo na scénář, jehož se odbojáři před vypuknutím Pražského povstání velmi báli: Praha by následovala osudu Varšavy. Povstalci s lehkou pěchotní výzbrojí by bez pomoci vlasovců nebyli schopni čelit pancéřovým jednotkám SS,“ dodal.
Odpuštění se nedočkali
Jenže Sovětský svaz nedokázal skousnout, že by měla mít na osvobození Prahy hlavní podíl armáda, která vznikla pro boj se Stalinovým režimem. Právě 7. května proto začali Rusové na českou stranu naléhat, aby pomoc od vlasovců odmítla. Zachránci se proto 8. května v ranních hodinách z města stáhli a opustili ho.
Sovětské „spravedlnosti“ ovšem vlasovci neunikli. Již v Praze, konkrétně v Jinonicích, byla část z nich dostižena Rudou armádou a nemilosrdně postřílena.
Ti, kterým se podařilo sovětskou okupační zónu opustit a dostali se do zóny americké, byli následně i přes usilovné prosby generála Vlasova vydáni Rusům a následně popraveni či odsouzeni k nuceným pracím v gulazích. Samotný Vlasov byl spolu s dalším významným velitelem Buňačenkem a dalšími oběšen v Moskvě.
Fotogalerie |
