Dne 8. května si připomeneme výročí velkého vítězství nad nacistickým Německem v roce 1945. Na poslední dny, které definitivnímu pádu třetí říše předcházely, ovšem Československo nevzpomíná v dobrém.
Nacistický vůdce Adolf Hitler byl tehdy již po smrti a kapitulace německé armády měla vejít v platnost každou chvílí. Český rozhlas vyhlásil zánik protektorátu Čechy a Morava a nadšení Pražané se do města vydali strhnout říšské vlajky a přetřít německé nápisy.
Nadšení ovšem rázem opadlo. Německá okupační správa se totiž nehodlala s prohrou smířit a vojáci, nejčastěji příslušníci SS, začali do neozbrojených českých civilistů pálit.
Na území Čech a Moravy se stále ještě nacházela milionová armáda generála Ferdinanda Schörnera, Hitlerova oblíbence, a ta měla za úkol udržet okupovaný protektorát co nejdéle.
Češi se nebáli postavit jednotkám SS, které se okupovaného území nechtěly vzdát.
Češi se ovšem rozhodli postavit okupantům na odpor a vypuklo Pražské povstání. Skončilo až po několika dnech, konkrétně 9. května, příjezdem Rudé armády a likvidací posledních fanatických nacistů, kteří ani přes kapitulaci wehrmachtu a dohodu z předchozího dne nevyužili možnosti volného odchodu z Prahy.
Rozpáraná břicha a vypíchané oči
Po celou dobu povstání se nacisté uchylovali k brutálním popravám povstalců i civilistů, jimiž chtěli podkopat morálku Čechů a potlačit jejich odpor.
Čeští povstalci v boji s německou armádou.
Jedním z takových činů je i masakr, který pravděpodobně příslušníci nechvalně proslulých jednotek Waffen-SS provedli v Jelením příkopu přímo před očima zaměstnanců Hradu i dalších civilistů.
Ve dnech 7. a 8. května 1945 tam shromáždili dvacet jedna povstalců, až na výjimky mužů ve věku kolem dvaceti let, které předtím zajali po obsazení ministerstva spravedlnosti. Postavili je na horní rampu příkopu a následně je stříleli do týlu tak, aby jejich těla padala na dolní rampu sloužící pro nouzové vozíky. Pro ty povstalce, kteří výstřel i pád přežili, si Němci došli a ubodali je nebo ukopali k smrti.
Mnohem zrůdnější je ovšem to, co si zajatci museli vytrpět před smrtí. Jak totiž odhalilo ohledání těl, většina z nich nesla známky nesmírně brutálního mučení.
Některým bylo rozpáráno břicho a vyříznuta střeva, měli vypíchané oči bajonetem či probodaná ústa a krk. Výjimkou nebyly dokonce ani vyrvané kusy masa! Jak prozradila sestra jednoho z nešťastníků, zatímco její bratr měl rozřezané tělo, dalšímu muži, pravděpodobně jejímu známému, nacisté odřezali nos i uši.
Jedna z obětí masakru v Jelením příkopu.
Veškeré detaily byly zveřejněny v poválečné úřední zprávě, která také uvádí, že si vůbec nejbrutálněji počínala zaměstnankyně gestapa společně se svým druhem. Právě ti měli obětem párat břicha.
Ze všech jednadvaceti obětí se především kvůli zohavení těl podařilo identifikovat pouze jedenáct. Na zdi u Prašného mostu před severní branou Pražského hradu byl všem obětem zhotoven památník.
