Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Pohřeb hrdiny Klemeše: Kult osobnosti dojal i mladé vojáky, hold mu vzdaly historické uniformy

    Zasalutovat hrdinovi přišli vysloužilci, obdivovatelé i přátelé. | foto: Tilen Vajt/Jiří Pitrof

    Válečný hrdina Jaroslav Klemeš, poslední žijící výsadkář z druhé světové války, zemřel ve věku 95 let 7. srpna. Jeho pohřeb v krematoriu Strašnice byl přesně takový, jaký si tento držitel Řádu bílého lva a mnoha dalších vyznamenání zasloužil. S vojenskými poctami, s dojemným posledním sbohem od jeho bělovlasých přátel i se zarudlými víčky nositelů historických uniforem.

    Je to jedno z nejslavnějších jmen československého zahraničního odboje za druhé světové války, válečný veterán a hrdina Jaroslav Klemeš však pro mnohé bude znamenat i jedno z největších jmen česko-slovenské historie.

    Před svými osmnáctými narozeninami odešel po obsazení země nacisty do Francie a dále do Velké Británie, kde absolvoval výcvik výsadkářů, aby tak mohl bojovat proti fašismu.

    Jako radista skupiny Platinum-Pewter byl vysazen roku 1945 u města Nasavrky na Chrudimsku, cílem operace byla zejména zpravodajská činnost, účastnil se odboje na Českomoravské vrchovině, ke konci války pak působil jako radiotelegrafista v Praze, kde udržoval spojení s Londýnem.

    Své věnce také zaslali prezident republiky Miloš Zeman, předseda vlády Bohuslav Sobotka a Poslanecká sněmovna ČR.

    Pro mnohé je jméno Jaroslava Klemeše symbolem hrdinství a symbolem odvahy, které také přispělo k osvobození Československa.

    Nebylo tedy pochyb, že válečný veterán, jenž zemřel ve věku 95 let, bude mít velkolepý pohřeb se všemi vojenskými poctami.

    U rakve stála čestná stráž výsadkářů s červenými barety, jejich kolegové se vmísili mezi smuteční hosty a vzdor jejich mládí bylo i na nich vidět dojetí.

    Vojenští výsadkáři na pohřbu Jaroslava Klemeše. I ti mladí byli dojatí.

    Zejména pak, kdy si jednu ze smutečních řečí vzal na bedra generálmajor Emil Boček, stíhací pilot britských RAF.

    „Jaroušku, kamaráde,“ pohlédl směrem k rakvi, na níž ležela bělostná kytice od Klemešových pravnoučat, „měl jsem tě rád, bude mi po tobě smutno,“ vzkázal svému příteli pohnutým hlasem.

    A když pak Klemešovi bělovlasí přátelé a zároveň spolubojovníci z druhé světové války kráčeli každý s květinou položit ji k jeho rakvi, kde mu dali poslední salut třesoucí se rukou, smuteční hosté krematoria klopili oči se zarudlými víčky.

    Klemešovi blízcí přátelé jdou k jeho rakvi položit poslední květinu.

    Tři blízcí přátelé a kolegové Jaroslava Klemeše mu dávají poslední sbohem.

    Rozloučit se s Jaroslavem Klemešem přišly nejen armádní špičky včetně ministra obrany Martina Stropnického, ale loučila se i bezejmenná veřejnost, povětšinou starší lidé. U rakve ležely věnce za prezidenta republiky, za předsedu vlády, za Senát a Poslaneckou sněmovnu a samozřejmě za jeho rodinu, jeho příznivci přicházeli položit květiny.

    Někteří v černém civilu, jiní v historických uniformách.

    Jako například Jana Šálková.

    „Mám na sobě repliku uniformy A.T.S., tedy pomocných ženských sborů ve Velké Británii,“ popisuje svůj oděv mladá žena.

    „Ta stejná, jakou měla královna Alžběta?“ ptáme se. „Ano, ona je na spoustě fotek zachycena přímo v této uniformě a v těchto složkách sloužila i spousta československých žen na Středním východě a v severní Africe,“ říká Jana.

    Jana Šálková má na sobě repliku uniformy A.T.S.,tedy pomocných ženských sborů britské armády. Sama královna Alžběta je na spoustě fotek zachycena přímo v této uniformě.

    Důstojnice Alžběta Windsorová sloužila za války u A.T.S., starala se o vozidla. Dodnes je královna velmi zdatný mechanik.

    Zajímá nás, jak těžké je sehnat takovou uniformu.

    „Není, spíše je to o financích, je potřeba sehnat materiál a dobrého krejčího,“ předvádí svou dokonalou uniformu Jana Šálková.

    Čest přišli Klemešovi vzdát i členové Československé legionářské obce. Miloš Borovička, mluvčí obce, popisuje svůj oděv takto: „Mám na sobě uniformu československého vojáka z roku 1942, anglicky battle dress. V tomto pan generál Klemeš cvičil do boje a připravoval se na výsadkové operace,“ ukazuje uniformu.

    „Sehnat tuto uniformu jsou léta práce, naštěstí v Česku existuje spousta výrobců replik. S tímto sběratelstvím pomáhají i váleční veteráni.“

    Mluvčí Československé obce legionářské má na sobě uniformu československého vojáka z roku 1942. Této uniformě se také říká „battle dress“, tedy bojový oděv. Podle slov mluvčího je to stejná uniforma, ve které generál Klemeš cvičil do boje.

    Pro Československou obec legionářskou má jméno Klemeš zásadní význam.

    „Byl to náš dlouholetý člen a v posledních letech byl takovou duší obce legionářské, vždy žil pro své kamarády. Závazek obce i Armády České republiky je to, aby se na lidi jako Jaroslav Klemeš nezapomnělo,“ připomíná hrdinův odkaz Borovička.

    Tento muž se svou historickou uniformou v davu doslova čněl nejen svou omračující výškou. Je to jedna z těch, kterou poznáte na první pohled. I tak si ji pojďme připomenout.

    Přesná replika poddůstojnické uniformy letců RAF.

    „Já mám na sobě poddůstojnickou uniformu letců RAF z druhé světové války,“ říká pan Kubelka.

    „Letci RAF jsou i historie naší země, a kdyby tito chlapi nebyli, tak bychom tu nebyli třeba ani my,“ objasňuje jejich zásluhy.

    „U mladší generace se rozvíjí povědomí o letcích RAF i díky počítačovým hrám a lidé, kteří to vědět nechtějí, to nebudou vědět nikdy,“ uvažuje pan Kubelka nad tím, zda zásluhy letců pomalu nemizí z paměti.

    Poddůstojnická uniforma letce RAF z II. světové války. I takto lidé přišli uctít Jaroslava Klemeše.

    Jan Drabálek, předseda Klubu vojenské historie Ústí nad Labem, přišel sice v civilu, ale na klopě má jasnou symboliku.

    „Jarda byl naším čestným členem, takže jsem se přišli rozloučit. Na klopě mám vlčí mák, symbol válečných veteránů,“ ukazuje předseda klubu.

    Předseda vojenského klubu historického Ústí nad Labem, který má civilní oblek, ale se symbolickým vlčím mákem.

    „Veškerá svoboda, kterou dneska máme,“ shrnuje pěti slovy stručně Drabálek to, co Klemeš pro český národ znamená.

    S tím souhlasí všichni, které jsme oslovili. Používají slova jako velký muž, hrdina, kamarád. Lidskost by bylo to pojítko, které prostupuje všechny jejich vzpomínky na generála Klemeše.

    Velkolepý vojenský pohřeb válečného veterána byl více než důstojným zakončením jeho inspirativními života.

    Na počest přeletěly nad krematoriem dva bitevní vrtulníky, armáda vypálila tři čestné salvy, vysloužilci, zálohy i aktivní vojáci během slovenské a české státní hymny pohnutě salutovali.

    Na pohřbu Jaroslava Klemeše zazněla i vojenská salva.

    Zasalutovat hrdinovi přišli vysloužilci, obdivovatelé i přátelé.

    Když jsme odcházeli z posledního rozloučení, nádvoří krematoria hlučelo vzpomínkami na jednoho velkého člověka, někdo si dokonce pískal velmi slavnou melodii, která hrdinovi hrála na pohřbu.

    Ať nám ji objasní třeba sama Jana Šálková.

    „It’s a Long Way to Tipperary je píseň, která jej provázela celým jeho působením v Anglii,“ usmívá se.

    Pan Kubelka v uniformě RAF to upřesňuje: „To byla píseň, kterou si zpívali naši chlapi, když bojovali v Anglii u letectva nebo u pozemních jednotek.“

    Dlouhá cesta to byla do Tipperary, ještě delší z války domů.

    Jaroslav Klemeš tu svou celou, životní, prošel nejlépe, jak uměl.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 20:11 úterý 12. prosince 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      58
    • Trapas
      9
    • Cože
      8
    • Sladký
      8
    • Haha
      7
    • Tvl
      6