Šestispřeží, luxusní prosklený, bohatě zdobený kočár, nerozbitná rakev, která by přežila i atomový výbuch, ochranka, manévry, za které by se nemusely stydět ani hollywoodské hvězdy, k tomu stovky hostů, včetně osobností ze showbyznysu. Schodiště ke kostelu poseté okvětními plátky rudých růží a jeden z posledních dní babího léta.
Není divu, že se náměstí Jiřího z Poděbrad před 13. hodinou v pátek 12. října začalo rychle plnit lidmi, a to nejen z řad smutečních hostů. Přišly i celé zástupy místních, ale i turistů, kteří se zajímali o to, komu se v Česku vystrojila taková sláva.
„Holky, musíme někam zmizet, tady budou samí mafiáni,“ říká smějící se maminka jdoucí s dvěma malými dcerami a kamarádkou s kočárkem okolo kostela pár desítek minut předtím, než to celé vypukne.
Mezi lidmi se rychle začaly šířit nejrůznější legendy, třeba že se přijede rozloučit i Karel Gott. „Zaslechla jsem, jak jeden reportér říkal, že se čeká i Gott,“ zamrkala na své kamarádky v důchodovém věku jedna z místních obyvatelek. To, že slyšela jen polovinu hovoru a že šlo o žert, už bohužel nezachytila. I tak s „holkami“ vydržely až do doby, než se kočár s průvodem vydal směr Olšanské hřbitovy.
„Co se to tady děje?“ ptá se kolemjdoucí mluvící slovensky. „Pohřeb Jana Kočky,“ dozvídá se. „Aha, mně se zdálo, že je tu dost lidí z podsvětí,“ usmál se asi padesátiletý muž a spokojeně odkráčel.
I přes kontroverzní pověst a nejrůznější legendy, které kolem klanu kolují, Kočkovi a jejich smuteční obřad přilákali i ty, kdo o nich nemají valné mínění. Každý si chtěl vyfotit spřežení koní, kočár, jenž poveze rakev, i celý průvod, který na chvíli zastavil dopravu na rušné Vinohradské třídě.
„Mně je líto těch koní, stojí tady na tom ostrém slunci, nemají vodu, podle mě jsou nervózní a těžce to snáší,“ obrátila se ke své společnici mladší žena. „Podívej, už se otevírají dveře, to už ponesou rakev, už je to hodina,“ odpoví druhá dáma. „Hm, tak nic, zase je zavřeli. Koně budou dál trpět,“ uzavřela milovnice bujných ořů.
Netrpěli dlouho. Po hodině a půl se společně s ostatky Jana Kočky vydali směr Olšany za doprovodu rodiny, blízkých a části veřejnosti, která se od průvodu nemohla odtrhnout. Aby ne. Málokdy vidíte tenhle obrázek jak vystřižený z filmů pro pamětníky.
„Ať byl ten mladý, jaký byl, líbí se mi, jak ctí ta rodina tradice, to se dneska nevidí. I to, jak všichni drží při sobě,“ zamyslela se šedesátnice, která už se těšila na kávu a zákusek v nedaleké kavárně. Tam spěchaly i mladé dámy, které si odběhly ke kostelu na chvíli a nakonec tam vydržely skoro dvě hodiny.
Když se průvod dal do pohybu, vykoukli z oken, balkonů i přilehlých obchodů všichni zvědavci. Nebylo jich málo. Kdo měl mobil, ten fotil nebo točil. Pohřeb Jana Kočky si fotili i lidé stojící v koloně, která čekala, až se procesí dostane k místu posledního odpočinku.
„Takový orace tady a pak na se na úřadě handrkují o každou tisícovku. A ještě zatarasí celou Prahu,“ rozhořčila se paní v outdoorovém oblečení, kterou rozlítil fakt, že bude muset o pár minut odložit odjezd na chatu a česání jablek bude muset počkat.
Člověk jí ani neměl to srdce říct, že valná většina lidí v průvodu žádat o sociální dávky nikdy nebyla a pravděpodobně se na úřad ani nikdy nevypraví. Nemají to zapotřebí. Luxusní vozy i drahé róby a kabelky, které dámy držely, dávaly tušit, že tihle lidé nemají hluboko do kapsy.
„Je dobře, že jsme sem šly, viď?“ otočila se starší paní ke své známé. Ta nadšeně přitakala a spokojeně dodala: „Díky, že jsi mě vytáhla. Měli to hezký!“
Fotogalerie |
718
126
71
47
43
32
