To je sice gesto politické odpovědnosti, které se v Česku často nevidí, ale zároveň to zní jako rezignace na to, co ještě před chvílí sliboval. Říkat, že bude bojovat z lavice řadového poslance, zní hezky na papíře, ale všichni víme, že to znamená odchod z první linie. Fiala ve skutečnosti ukončil svou politickou dráhu.

ODS tím hodila sama sebe do krize. Strana nemá připraveného lídra, který by ji vyvedl z porážky. Martin Kupka je pracovitý, ale bez charismatu, které by táhlo. Jan Skopeček má rétoriku i vzdělání, ale poslední měsíce působí spíš jako manekýn než jako politik, který se pere o výsledek. Martin Kuba zůstává spokojený v Jižních Čechách a nechce riskovat vstup do vnitrostranické bitvy. Tímto skokem do prázdna ODS riskuje, že ztratí další voliče a energii. A navíc hrozí, že padne i projekt Spolu, který měl smysl a dokázal dát pravici sílu, jakou dlouho neměla.

Ještě víc než Fialův náhlý konec mě zarazilo chování Markéty Pekarové Adamové. Na sociálních sítích teď vyhlašuje, že boj proti extremismu teprve začíná. Jenže z boje odešla už dávno. Kvůli blíže nespecifikovaným zdravotním problémům oznámila konec v čele TOP 09 i politice a nedokázala najít nástupce, který by ji zastoupil. Stranu nechala v chaosu a výsledky voleb to potvrdily. Kromě Jiřího Pospíšila (a ten to vytrhne možná tak v Praze) dnes málokdo z veřejnosti dokáže jmenovat jinou výraznou osobnost této kdysi sebevědomé Kalouskovy značky. To je její politické dědictví.

A pak tu máme lidovce. Ti jsou dnes největším paradoxem. V předvolebních průzkumech jim dávali sotva dvě procenta. Nakonec mají šestnáct poslanců a slaví nejlevnější výhru dekády. Využili efekt koalice Spolu a především kroužkování, které jim vysálo mandáty z ODS. Ironie je, že strana, kterou všichni považovali za nejmenšího hráče, může být nakonec hrobařem občanských demokratů.

Třetím architektem koalice byl Marian Jurečka. Ten to kvůli vlastním skandálům zabalil už v polovině vládního období, ale jeho lidovci teď sedí na mandátech, které čekali občanští demokraté. Vzpomínám si na začátky Spolu, kdy se trojice lídrů nechala vyfotit na lavičce před venkovskou chalupou s černým psem. Byl to kampaňový pokus o rodinnou idylku na venkově. Pes tehdy vypadal, že má politiku na salámu, přesně jako dnes jeho páníčkové na jedné fotkce. Otázkou je, kde je ten pes dnes. Kde je SPOLU už víme....

Z celé té trojice je vidět, že nejvíc v klidu je Pekarová. Čtyři roky si odseděla na vrcholu politického empíru, na konci si ještě stihla vydat knížku, kterou nezapomněla doporučit před volbami, a teď se usmívá na všechny strany. Působí, jako by řekla: tak kluci, svoje jsem si užila, mějte se hezky, já mizím, pac a pusu. Jestli už má super místo v korporátu, nebo bude učit na vejšce, se dá snadno odhadnout.

Pro demokracii je přitom silná opozice stejně důležitá jako silná vláda. Babiš po své porážce před čtyřmi lety působil první dny zmateně a skoro odevzdaně, ale během pár dní se vzpamatoval a z lavice poslance začal tvrdě útočit na vládu. Nepřestal jezdit mezi lidi, neztratil kontakt s voličem a udržel si kampaň v chodu. Ano, měl výhodu v tom, že jeho hnutí je jeho vlastní projekt a on je jeho jediný lídr, ale přesto dokázal to, co by měla zvládnout každá politická strana, která nechce zmizet z mapy.

ODS měla stát pevně za Fialou a nechat ho alespoň dočasně vést stranu v opozici, stabilizovat klub a připravit půdu pro nástupce. Místo toho vyklidila pozice a vrhla se do personální nejistoty. Tento překotný skok do prázdna ji bude stát další síly i body.

A k samotné podstatě Fialovy předvolební strategie. Mobilizace proti nálepkám extremismus a populismus sama o sobě voliče neoslovila. Lidé nechtějí slyšet jen varování před ovcemi proruské propagandy. Zajímá je účtenka za energie, ceny potravin, hypotéky, kvalita škol a bezpečnost na ulici. V tomhle boji ODS nenabídla nic, co by se dalo srozumitelně vysvětlit.

Silná opozice se nerodí z hezkých prohlášení ani z gest odchodu. Rodí se z práce a schopnosti přežít porážku. A v tom dnes Fiala i Pekarová selhali. Nechali po sobě vakuum a otevřeli prostor pro Babiše, aby diktoval tempo a téma. ODS i TOP 09 tím ukázaly, že neumějí prohru přetavit ve výhodu. A to je pro českou politiku v téhle chvíli ten největší problém.

Fotogalerie 7 fotografií