Poslední dobou se předvolební kampaň Pirátů, kteří si věří na to, že na podzim ovládnou volby a Ivan Bartoš se stane premiérem, nese v takovém duchu, v němž není poznat, kdo je mladá proevropská strana plná ideálů a kdo jsou padesátiletí taťkové se zaslouženým byznysem, kteří chtějí oslovovat voliče prázdnými frázemi, jichž tu máme každé období jako hub po dešti.
Předseda strany, i když je mu teprve čtyřicet let, se stylizoval do podoby uvědomělého úředníka, který zastupuje Českou republiku na diplomatických úrovních, tuhle zaskakoval za ministra zahraničí, když se potkal s místopředsedkyní belgické vlády, tuhle zase za ministra obrany, když byl v centrále NATO v Bruselu, jeho Facebook byl plný fotek, jak v modrém obleku rokuje s mnoha lidmi a chová se velmi státnicky a formálně.
Bylo těžko v něm poznat teprve mladého kluka s mladou rodinou, který má zájem oslovit právě mladé voliče, protože ti povětšinou lidem, jako je Fiala, Babiš či VK ml., těžko rozumějí, a jako každý volič i ten mladý se potřebuje s někým ztotožnit, aby mu pak dal svůj hlas. A jak by to měli udělat s Ivanem Bartošem, když jim předvádí stejnou image a stejnou rétoriku a tím nenabízí žádnou alternativu vládnoucím stranám a hlavně nenabízí ten pocit, že je natolik jiný, že něco změní?
Lidé z volebního týmu konečně došli, aspoň tedy na chvíli, stejného pocitu a Ivana Bartoše v poslední době představili tak, jak by měl vypadat po celou dobu. Je pochopitelné, že do Bruselu nemůže jet v riflích a v mikině, ale on tam taky hlavně nemusí jezdit vůbec, teď je jeho priorita český volič na mimopražské ulici, ne přeoperovaná paní z belgické vlády, ta mu k hlasům opravdu nedopomůže.
Do českých regionů se Bartoš po svých úřednických návštěvách tedy vypravil tak, jak oslovoval voliče předtím, ve streetovém oblečení, přidal si k tomu navíc děti a manželku, protože kdo jednou chce do vrcholné politiky a má rodinu, od partnera, ať už je to muž, nebo žena, se očekává, že se jednoduše zapojí, a jemu trvalo docela dlouho, než se „kněžka chaosu“ připojila po jeho boku.
Aspoň lépe později nežli nikdy.
Spolu s tím, jak Ivan Bartoš poslední dobou vystupuje v odcizené roli, se taky snesla kritika na předvolební plakát, kde hlavní roli hrál Jakub Michálek, a tato retardace se tady objevila naposledy někdy v 90. letech. Budoucí „chci být ministr spravedlnosti“ tam do lasa chytá korupčníka, z jehož kufru padají peníze.
„Grafika byla stažena, neboť byla shledána zavádějící. V prezentaci našeho protikorupčního programu, který má za cíl chránit peníze našich občanů, budeme pokračovat v následujících dnech a týdnech,“ sdělila deníku Echo24 pirátská mluvčí Karolína Sadílková, a je to tak, že grafika nebyla zavádějící, byla prostě jen blbá.
Budiž, to se stane každé straně, nejsou první a poslední, kdo mají příšerné předvolební heslo a hloupý nápad, ale zrovna od Pirátů by jeden čekal, že řeknou: „Máte pravdu, moc se nám to nepovedlo, ještě jednou jsme si nad to sedli a tady máte náhradu.“
Tou náhradou je o nic nevalnější a hlavně nicneříkající Michálkova fotka z nějaké tiskové konference, takže tady se šilo extrémně horkou jehlou, protože aby někdo stál u mikrofonu a k tomu byl vágní nápis, to přísluší jen nějakým lokálním volbám starostů na malých vesnicích.
Vypadá to, jako kdyby strana, která se spoléhá na předvolební čísla, přišla najednou o všechny svoje ideály. Kdyby si Michálek stál za svou fotku s lasem, jíž se všichni smáli, bylo by to rozhodně mužnější než jeho festival nudnosti u mikrofonu. Tvrdohlavost je jedna z věcí, která je v politice potřeba, a i hloupé akce vyvolávají pozornost, podstatné ale je, aby odrážely osobitost politika nebo strany. Smát jsme se jeho předvolebnímu plakátu s lasem mohli, ovšem nebylo by na druhou stranu lepší, kdyby si ho obhájil a stál za ním, protože právě toto ztělesňuje jejich vlastní styl?
Ten zcela vymizel i v případě Ivana Bartoše, kdykoliv vydá svoje oblekové prohlášení, vypadá, jako by byl ve vleku STAN, s nimiž chce jít v koalici do voleb. Ideály a osobnost jsou důvod, proč se lidé ve volbách rozhodují, a nejtěžší je pak to skloubit s praktickou politikou, kdy už jde o čísla, natož pak čelit pocitu, že veřejnost vyčítá to i ono, a dostaví se pocit, že všechno, co se udělá, je špatně.
Ale tak to v politice chodí, dobrý den, a zná to každý předseda vlády. Rada nad zlato není, snad jen ta, že každý by si měl najít svou politickou polohu a v ní zůstat, jinak nebude z čeho vybírat. Moderní a trochu ulítlí Piráti oslovili už jednou, proč se to napodruhé snaží tolik kazit a zcela předělávat?
Fotogalerie |
