Piráti se tváří překvapeně. Vypadá to, že dělají z voličů tak trochu hlupáky: tento propad totiž mohli tušit všichni, měli jsme ostatně k dispozici předvolební průzkumy. Když pak Ivanu Bartošovi kromě prohraných voleb přistálo na stole ještě odvolání, bylo nabíledni, že odchod z vlády brzy ohlásí všichni jeho kolegové. Neúspěchy ve volbách totiž Piráti poslední dobou sbírají jako známky do alba.
Začalo to sněmovními volbami, kde podle jejich stížností došlo ke kroužkovacímu podfuku ze strany STANu. Ať už to bylo tehdy jakkoliv, že toto tvrzení není úplně platné ukázaly eurovolby, kde Piráti pohořeli úplně stejně. V uplynulých dnech proběhly volby rovnou dvoje, a Piráti se propadají čím dál hlouběji.
Nesmíme ale zapomínat na to, že Piráti mají za sebou řadu let rychlého vzestupu a několik poměrně povedených počinů. Jedním z nich je například navýšení rodičovského příspěvku, jehož hlasem byla expertka na sociální politiku Olga Richterová, navýšení životního minima nebo jednodušší a dostupnější příspěvky na bydlení. V těchto ohledech byla Richterová v posledních letech nejen coby místopředsedkyně Poslanecké sněmovny velká tahounka. To se ovšem nedá říct o Ivanu Bartošovi, který se zezačátku oháněl digitalizací, na což nalákal spoustu voličů, ale jak jsme viděli, moc mu to neklaplo.
To ale mluvíme jen o jeho vlastní agendě. Piráti ve skutečnosti stojí za takovými modernizačními počiny, jako jsou eDoklady nebo elektronické přihlášky na střední školy. Tato strana totiž vstupovala na scénu jako parta chytrých nerdů, kteří tlačili do politiky problematiku digitalizace a tahle taktika jim dlouho opravdu vycházela.
Postupně se ale jejich program začal oklešťovat a orientovat na věci, které jejich původní voliče ani nezajímaly. Lidi lákala svoboda a liberálnost strany, jež ale postupně začala značně utichat. To, co si do Pirátů voliči projektovali, jednoduše vůbec nedoručili. Někteří komentátoři podotýkají, že Piráti jsou taky původními importéry kulturních válek, které by v České republice jinak nevznikly. Těžko říct. V České republice máme jedno z nejlepších pokrytí internetem, takže by na podobné věci Češi a Češky stejně dřív nebo později přišli.
Nicméně, Piráti velmi brzy narazili na systém, který jim zkrátka nedovolil prosazovat, co si strana od politiky slibovala. Když pak lidé kolem Bartoše vstoupili do velké politiky, pomalu ale jistě začali mezi ostatní úřednické postavičky v parlamentu zapadat a začali být stejně nudní a neatraktivní jako většina ostatních politiků. I tím Piráti své voliče zklamali. A Ivan Bartoš navíc zůstal osamocený, neměl o koho se ve vládě opřít, navíc narazil na neschopnost vlastních spolustraníků, kteří navíc vlivem propadu ve volbách tak trochu přišli o slibovanou práci.
Piráti se pak trochu rozutekli do všech stran. Všichni stáli a padali s Ivanem Bartošem, a jakmile předseda přestal dávat pozor, začal si každý dělat co chtěl. Primátor Hřib řešil jen a jen svoji Prahu (a to dost pochybně), progresivistické křídlo začalo řešit pověstné kulturní války a jiní se paktovali s Rusi i krátce po okupaci Krymu v roce 2014. Bartošova situace je nezáviděníhodná. Nechal na Pirátech spoustu práce, která se mu ovšem příliš nevrátila, spíš naopak.
Digitalizace se teď rozdělí mezi kdekoho, ale Piráti mezi jimi už určitě nebudou, legalizaci konopí zase řeší ministerstvo spravedlnosti, které je aktuálně pod vedení Pavla Blažka z ODS. Takže ani tento slib, který se s Piráty významně pojil, strana do konce tak úplně nedotáhla. Takže co zbylo? Aktuálně má největší mocenské ambice Jan Lipavský, jenž podle všeho pokorně čeká na adopci jinou stranou.
Fotogalerie |