Pirátská strana v posledních dnech prožívá jeden zásah za druhým. Nejdříve rezignovalo širší vedení strany, následně byl jejich někdejší předseda a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš odvolán z funkce, a pak následovala bouře odchodů, kauz a převlékání kabátů. Krize odkryla problémy, které Piráti měli pod pokličkou už delší dobu. Pojďme si pár z nich shrnout.
Piráti se dlouhodobě skokově propadají, to je známá věc. Voliče jim přetahují buď atraktivnější strany, nebo prostě strany, které mají jasnější představy o tom, co chtějí vůbec prosazovat a dělat. V tomto ohledu se Piráti již dlouhodobě štěpí, ale o tom až za chvíli. Někteří piráti vehementně prosazovali, že za tyto propady může STAN. Krajské volby nám však ukázaly, že to tak ve skutečnosti patrně není. Reginální volby jsou sice trochu něco jiného než volby parlamentní, ale o lecčem s jistotou vypovídají. Například o tom, v dnešní době prostě prodávají silné osobnosti a známé tváře, jako tomu bylo v případě vítězného ANO nebo ODS v Jihočeském kraji, kterému vyhrál volby všudypřítomný obličej Martina Kuby i v těch nejzapadlejších horských vesničkách.
Piráti tuto silnou osobnost v podstatě neměli. A není to to jediné, co jim ve volbách chybělo. Z příběhu vzestupu pirátské strany je jasné, že na pirátskou cílovou skupinu jednoduše platí jiné postupy, než je tomu u stran tradičních nebo populistických. Piráti v minulých letech sázeli na samopropagaci formou sdílení kampaně na sociálních sítích, formou dobrovolnické činnosti nebo sázením na „dobrou práci“. „Myslel jsem, že nejlepší kampaň je dobrá práce. Evidentně to nestačí,“ povzdechl si předseda strany Ivan Bartoš po sečtení hlasů.
Ivan Bartoš po odvolání z funkce.
Piráti zkrátka zamrzli v době před dvaceti lety, kdy jim taková nekampaň vycházela víc než dobře a kdy byli v něčem skutečně o dva kroky napřed. Tomu však odzvonilo. Piráti obhájili z původních 99 mandátů pouhé tři, což je víc než ponižující. A jak je u Pirátů zvykem, viník se našel velmi brzy. Ve sněmovních volbách to byli Starostové, kdo je měli vykroužkovat, a tím i vyštípat, nyní jsou to v podstatě voliči sami (což je pravda), kdo nevidí jejich tvrdou práci (jež k vidění moc není), kterou pro ně Piráti dělají. Pojďme si říct otevřeně, že tohle prostě v dnešní době už netáhne. Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. Jenže se už se píše rok 2024.
Samozřejmě vyvstaly i otázky, zda za propadem nestojí Bartošovo neúspěšné ministrování. „Já se snažím ty věci dělat poctivě v rámci možností a prostoru, který mám. Někdy jste limitováni financemi, někdy časem,“ hájil se ještě nedávno. Také zmínil, že má pocit, že se proti němu rozjela kampaň, která si kladla za cíl, „aby se to nepovedlo“. Z Bartošova tónu bylo už však tehdy cítit, že už pomalu rezignuje nejen jako předseda strany, ale vůbec i jako politik.
Jeden z členů strany Petr Kapounek na svůj Facebook napsal, že strana odmítá koncept politické odpovědnosti. Kritizoval Piráty také z neochoty se konečně rozhodnou, jakým směrem jít. Možná byl Kapounek jedím z těch, kterým Jan Lipavský bez kontextu veřejně nedávno odpovídal, že je třeba zbavit se „komoušů a ultralevičáků“. Nicméně, Kapounek již několikrát předtím upozorňoval, že Piráti jsou víc sekta než politická strana. „Ale jde o to, že pokud jste v nějaké sektě, kde vás plácají po zádech a všichni všem říkají, jak to dělají skvěle, tak všichni prostě uvěří tomu, že to dělají skvěle,“ popisuje dění ve straně. Kapounek také podle svých slov očekává po tomto svědectví vyhazov ze strany. Piráti jsou prý shnilí zevnitř a už s tím nejde nic moc dělat.
Není jediným, kdo si myslí, že i když Fialovo rozhodnutí o odvolání Ivana Bartoše z funkce ministra byl ze strany premiéra podraz, jde spíše jen o hledání vnějších viníků, stejně jako tomu bylo v době sněmovních voleb směrem ke Starostům a jejich vykroužkování Pirátů. Piráti jsou ve skutečnosti dlouhodobě rozděleni na několik myšlenkově neslučitelných proudů. Krom toho se jejich širší vedení skládá z party sólistů, kteří dělají politiku naivní, idealistickou a sami k sobě nekritickou. A nebo prostě do současné politiky obecně příliš nezapadají. Voliči by jim možná nevydařenou digitalizaci, o které toho stejně běžný člověk příliš neví, klidně i odpustili, ale co je horší, je fakt, že Piráti navenek právě díky výkřikům nejhlasitějších členů strany působí dost extremisticky. A co je pak odlišuje například od SPD?
Piráti se na tiskové konferenci ostře pustili do premiéra Petra Fialy.
K tomu navíc náhle přišlo uzamčení veřejného pirátského fóra, které bylo jedním ze symbolů transparentnosti strany, ale jež také platilo v podstatě za jakousi veřejnou skupinovou terapii. V těchto chvílích začíná hlasování o odchodu Pirátů z vlády, které skončí ještě dnes v deset večer, byť už jsou všichni v podstatě rozhodnutí zvednout kotvy. Tedy krom pokoutného ministra zahraničí Jana Lipavského, o kterého se strhl mocenský boj, jako by to bylo území se zdrojem ropy.
Nic s tím udělat samozřejmě nemůžeme, protože neveřejnost debaty si odhlasovala většina hlasujících členů. Neuvidíme tak vyjádření podpůrců ani oponentů návrhu, nicméně jak to tak většinou bývá, tyto informace stejně dřív nebo později odněkud vyplavou. „Přednost je to v tom, že každý člen tady může prezentovat svůj názor, což otevírá možnosti pro participaci. Nevýhodou je to proto, že rozhodnutí vedení jsou pod neustálým a často viditelným tlakem, což neustále znejišťuje pozici stranického vedení,“ řekl před časem politolog Lubomír Kopeček. Zdá se, že nejen na toto právě stranické vedení doplatilo.
Fotogalerie |
