1. Politické retro
Petr Pithart bezpochyby patří mezi ty nejvýraznější postavy české porevoluční politiky. Bohužel ale hvězda jeho slávy je již dlouhodobě ve fázi vyhasínání a vracet se na výsluní cestou kandidatury na prezidentský úřad není zrovna ideální. To, že to jednou vyšlo Miloši Zemanovi, nutně neznamená, že penzionovaní politici 90. let jsou vhodnými kandidáty na prezidenta.
Jestli o něčem případná kandidatura Petra Pitharta vypovídá, tak jen o tom, v jak zoufalé situaci se dnes čeká politika nachází. Nemáme snad dostatek mladých schopných lidí, že musíme neustále sahat po osobnostech, které politiku formovaly počátkem devadesátých let? České politice by nejvíce prospělo celkové omlazení a uzavření kapitoly divokých 90. let. A k tomu by Petr Pithart nebyl schopen přispět.
2. Pithart není a nebude Havel
Mnoho lidí by bylo z kandidatury Petra Pitharta nadšeno, protože by pro ně představoval návrat hodnot Václava Havla do české politiky. Jak by ne, Pithart měl k Havlovi blízko, společně budovali samostatné demokratické Česko a i jejich názory se v lecčem shodovaly. Je třeba ale mít na paměti, že Pithart a Havel jsou dva rozdílní lidé.
Volat po návratu Václava Havla je možná zbožným přáním části Čechů, ale je to přání nesplnitelné. Havel není žádným Dalajlámou, který se v pravidelných intervalech reinkarnuje. Vybírat kandidáty jen podle toho, že se někdy v minulosti s Václavem Havlem přátelili, je myšlenka postavená na hlavu a ve své podstatě i degradující samotného kandidáta, protože koho vlastně zajímá, co je to za člověka, hlavně, že se znal s Havlem.
3. Nikdo nemládne, ani Pithart
Petr Pithart je v politice bezmála třicet let a pochopitelně za tu dobu o stejných bezmála třicet let i zestárl. V době konání prezidentské volby bude Pithartovi již 77 let. Pochopitelně mu přejeme dlouhověkost a pevné zdraví, nicméně objektivně vzato, vidiny, že by se v plné síle dočkal i konce pětiletého mandátu, nejsou příliš růžové.
Prezidentská funkce, ač se to nemusí na první pohled zdát, je funkcí nesmírně náročnou. Prakticky každý den má prezident nějakou akci, časté jsou státní návštěvy a neustálé přesuny autem nebo i letadlem. To bohužel není nic pro lidi na prahu osmdesátky, kteří by si zasloužili spíše odpočinek. I pro dobro samotného Petra Pitharta by bylo lepší přenechat křeslo prezidenta i náročnou kampaň mladším ročníkům.
4. Čím více kandidátů, tím lépe pro Zemana
Výběr prezidentských kandidátů do příštích voleb má zatím jeden jednotící prvek - a tím je urputná snaha o nalezení člověka, který ve volbách porazí současného prezidenta Miloše Zemana. A čím více kandidátů přibývá, tím více se může Miloš Zeman předčasně radovat z opětovného zvolení. Jediné, k čemu jeho protikandidáti přispívají, je rozštěpení těch voličů, kteří jsou proti Zemanovi.
Zatímco pro Zemana bude hlasovat silná masa Čechů, kteří s jeho politikou souhlasí, proti němu se postaví několik zástupců z tábora jeho odpůrců, kteří si mezi sebe rozdělí hlasy a celkově tak nikdo nebude mít šanci Zemana porazit. I politologové se shodují na tom, že jediným, kdo je schopen zabránit druhému prezidentskému mandátu Miloše Zemana, je sám Miloš Zeman, který by se ze zdravotních důvodů rozhodl nekandidovat, nebo z funkce odstoupil či zemřel.
5. Už jednou mu to nevyšlo
Političtí pamětníci si možná vzpomenou na to, že Petr Pithart již jednou na post prezidenta kandidoval. Již v roce 2003, kdy ještě prezident nebyl volen v přímé volbě, byl Pithart kandidátem tehdejší čtyřkoalice složené z Lidovců, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance.
Pithart díky podpoře senátorů postoupil do druhého kola volby spolu s Václavem Klausem, ale ani v druhém a třetím kole nedošlo ke zvolení vítěze. Volby se pak musely zopakovat a Pithart už ani nekandidoval. Svého nového soupeře Jana Sokola pak Václav Klaus porazil poměrně hladce. Pithart nemá zapotřebí po prohře s Klausem na stará kolena prohrát ještě se Zemanem.
Fotogalerie |