Hostina nad těly a hlavy v nálevu: Nacisté se mrtvým parašutistům mstili i po smrti

Nacisté brali Čechy jako poslušný národ, který nemůže být pražádnou překážkou na cestě za dobytím Evropy. Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha proto přišel jako blesk z čistého nebe. Že by se skupina odbojářů mohla vzepřít a vzít si na paškál třetího muže Německa, to nikdo nečekal.

Aby nacisté zkrotili nadšení a možný rozmach českého odporu, uchýlili se k nebývalé brutalitě. Vypálili vesnice Lidice a Ležáky a v honbě za dopadením atentátníků brutálně mučili tisíce lidí. A pak se projevila stinná stránka české povahy. Na gestapu se objevil jistý Karel Čurda a oznámil, že útok na Heydricha povedli jeho kolegové-parašutisté, kteří se nyní schovávají v kostele svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.

Následující události zná asi každý Čech. Lítý boj o dobytí kostela mezi po zuby ozbrojenými jednotkami SS a sedmičkou českých parašutistů. Nacisté si byli jisti bleskovým vítězstvím, jenže kostel se jim podařilo obsadit až po dlouhých sedmi hodinách. Tři hodiny nacisté dobývali už jen útroby kostela, další čtyři hodiny pak podzemní kryptu. Právě z ní se jim dostalo památné výhrůžné věty „Češi se nevzdávají!“

„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme,“ křičeli parašutisté těsně před tím, než zemřeli v kryptě kostela v Resslově ulici.

Parašutisté nakonec padli. Pět z nich spáchalo sebevraždu, aby se nedostali do rukou nacistů a nemohli být vystaveni bestiálnímu mučení, při němž by mohli prozradit jména rodin, které jim pomáhaly. Stejný úmysl měl i Josef Bublík, ten ale vinou těžkého poranění neměl dostatek sil, kulku nevystřelil správně a zemřel až v německé sanitce. Také Jan Kubiš si už nedokázal vzít život sám, protože měl tělo plné střepin z granátu, a zemřel až v bezvědomí v lazaretu SS.

Hostina přímo nad těly

Všech sedm mužů pak bylo vyvlečeno nebo přivezeno před kostel k identifikaci. Zřejmě ve snaze uspokojit nervózního velitele SS Karla Hermanna Franka a další nacistické funkcionáře vojáci v kostele nijak nedokumentovali místo boje a smrti parašutistů, místo toho je spěšně tahali ven. Žádnou úctu neprojevovali, bezvládná těla do schodů táhli za nohy tak, že jejich hlavy bouchaly o schody.

Karl Hermann Frank se na tělech parašutistů mstil. Podle svědků do nich kopal a plival na ně.

A před kostelem se pak začaly dít věci. Frank popustil uzdu svojí brutalitě a na tělech mrtvých Čechů se začal mstít. Do mrtvých hrdinů podle očitých svědků kopal a plival na ně. Když se trochu uklidnil, na oslavu vítězství měl přímo nad ostatky parašutistů uspořádat hostinu – rozdávaly se chlebíčky a rozlévalo šampaňské.

Parašutista Jan Hrubý.

Následně proběhla identifikace, k níž nacisté přizvali řadu svědků včetně zrádce Čurdy nebo těch, kteří parašutistům pomáhali se skrývat. Jenže potvrzení totožnosti od několika lidí přímo před kostelem nestačilo. Němci těla uložili do Ústavu soudního lékařství v Resslově ulici, kam je chodili identifikovat i další svědci, včetně spolupracovníků z odboje.

Uřezané hlavy identifikovali příbuzní

Chladnokrevnost nacistů však nebrala konce. V patologickém ústavu pak těla pitvala dvojice německých lékařů, kteří dostali rozkazem uřezat mrtvým parašutistům hlavy. Dvě z nich – tu Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, tedy přímých aktérů atentátu na Heydricha, následně naložili do skleněných nádob s lihem, aby u nich nedošlo k rozkladu. Pak si nacisté totožnost odbojářů definitivně potvrdili – k identifikaci hlav si nechali předvolat příbuzné.

Josef Gabčík upadl do bezvědomí poté, co ho zasáhly střepy z granátu. Zemřel ale až v lazaretu SS.

Uřezané hlavy nacisté postavili dokonce i před děti, k identifikaci byl nucen třeba i nejmladší bratr Jana Kubiše. Dále pak přítelkyně obou parašutistů, tedy Kubišova partnerka Marie Kovárníková i Anna Malinová, u níž se Gabčík skrýval ještě několik dnů před odchodem do kostela.

Zvrácená památka na zlomení odboje

Ostatků se však nacisté ani po identifikaci nezbavili. Těla parašutistů měla sloužit jako pomůcka k výuce německých studentů v anatomickém ústavu. S odřezanými hlavami pak měli ještě zvrácenější plány. Po válce je podle některých informací chtěli vystavit jako trofeje v policejním muzeu.

Jedním z parašutistů, kteří v kostele zemřeli, je i Josef Valčík.

Že si je nacisté skutečně uchovávali, prozrazuje fotografie, kterou v Ústavu soudního lékařství vyfotografovali čeští policisté, když tam vyšetřovali neznámý případ. Ve vitríně ovšem byly vystaveny jen lebky Jaroslava Švarce, Adolfa Opálky, Josefů Bublíka a Valčíka a Jana Hrubého. Hlavy Gabčíka a Kubiše uchované v lihu si prý Němci střežili a měli je mít zamčené v pitevně.

Vystavené lebky pěti padlých parašutistů. Hlavy Jana Kubiše a Josefa Gabčíka nacisté uchovávali v nálevu.

Když ale Němci válku prohráli, zřejmě se zbavili i pozůstatků českých parašutistů, stejně jako dalších svědectví svých zvěrstev. Podle všeho je zničili ve strašnickém krematoriu. Historik a badatel Jaroslav Čvančara ovšem pro server Info.cz vyjádřil domněnku, že byly hlavy tajně převezeny do Německa, kde by mohly být uloženy v depozitáři berlínského policejního muzea.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii