Aby člověk pochopil velikost tohoto paradoxu, stačí se podívat na data a realitu všedního dne na palestinských územích. Zatímco v Česku se řeší například narovnání práv u manželství či adopcí, v Pásmu Gazy pod vládou radikálního hnutí Hamás hrozí za homosexuální styk až desetileté vězení. A to v tom lepším případě.
Nejsou výjimkou případy, kdy byli lidé podezřelí z homosexuality mučeni nebo popraveni přímo členy radikálních skupin. Na Západním břehu pod správou Palestinské autonomie sice platí staré jordánské zákony, které dekriminalizovaly homosexualitu už v 50. letech, společenský tlak, teror ze strany rodin a šikana policií je však tak obrovská, že tamní LGBT+ komunitě nezbývá než žít v hluboké ilegalitě.
Jediným místem v celém regionu, kde mohou gayové, lesby a trans osoby žít otevřeně, garantuje jim ochranu zákon a kde se konají masivní duhové průvody, jako je slavný Tel Aviv Pride, je paradoxně Izrael. Tedy přesně ten stát, vůči kterému pro-palestinští aktivisté na Prague Pride tak hlasitě protestují.
Palestinští homosexuálové ze strachu o vlastní život velmi často utíkají právě do Izraele, kde žádají o azyl.
Kořeny v levici: Proč mají duhové průvody blízko k progresivní scéně?
Abychom pochopili, jak se palestinská vlajka na akcích jako Prague Pride vůbec ocitne, je nutné si přiznat ještě jednu klíčovou věc. LGBT+ hnutí a pride pochody mají v západním světě i v Česku historicky i ideologicky velmi blízko k levicové části politického spektra.
Ačkoliv se organizátoři snaží prezentovat akce jako nadstranické a otevřené všem, realita ukazuje jasný příklon k progresivní levici.
Konzervativní či pravicová politika akcentuje tradiční rodinu, pořádek a národní hodnoty, zatímco levice staví na kolektivní emancipaci, sociální spravedlnosti a redefinici toho, co je společensky doposud uznávané jako normální. Aktivistické jádro festivalů tak přirozeně tvoří lidé z levicového spektra.
Na pride průvodech tak vedle duhových vlajek běžně potkáte transparenty bojující proti kapitalismu, klimatické krizi nebo za sociální bydlení. Politická agenda se tak přirozeně rozšiřuje o další levicová témata. Tím nejvýraznějším se v posledních letech stala právě pro-palestinská vlna.
Proč aktivisté podporují Palestinu navzdory tamní šikaně LGBT osob?
Jak si tedy ti nejhlasitější aktivisté tento obří rozpor ve vlastní hlavě nejspíše obhajují?
Na západních univerzitách a v levicových kruzích trenduje myšlenka, že všechny druhy útlaku jsou propojené. Aktivisté vnímají boj za práva LGBT+, boj proti globálnímu kapitalismu i palestinský boj proti Izraeli jako jednu velkou spojenou nespravedlnost.
V jejich očích je jen černobílé vidění. Palestina je „utlačovaný chudák“ a Izrael „západní agresor“. Téma lidských práv homosexuálů v samotné Palestině jdou v té chvíli jednoduše stranou.
Část aktivistů si krutou realitu na Blízkém východě prostě odmítá připustit, případně tvrdí, že homofobie v arabském světě je „produktem západního imperialismu“.
Věří, že až bude Palestina „svobodná“, automaticky v ní zavládne tolerance i pro queer lidi. Jenže zkušenosti z Blízkého východu ukazují přesný opak.
Mnoho mladých lidí v průvodu nevnímá palestinskou vlajku jako podporu Hamásu nebo tamního režimu, ale čistě jako projev soucitu s trpícími civilisty. To, že tím zároveň propagují symboly prostředí, které by je samotné neváhalo zlikvidovat, si v zápalu protestu zřejmě neuvědomují. Nebo raději nechtějí uvědomit.
Co má geopolitický protest společného s Prague Pride?
Upřímná odpověď je, že původně vůbec nic. Prague Pride vznikl jako festival oslavující diverzitu, toleranci a podporu lidských práv v České republice. Cílem bylo spojování lidí a ukazovat, že láska je pro všechny stejná. Vnášení geopolitického konfliktu z Blízkého východu do českých ulic ale průvod spíše rozděluje a odcizuje veřejnosti původní myšlenku.
Proč je tam tedy organizátoři a ostatní lidi v průvodu strpí?
Drtivá většina z desítek tisíc návštěvníků přišla do ulic podporovat samotnou myšlenku, své přátele, bavit se a užít si atmosféru. Hlučnou skupinku či jednotlivce s palestinskými vlajkami či transparenty vnímají spíše jako otravnou kulisu, kterou je lepší ignorovat, než se s ní pouštět do potyček.
Vzhledem k levicovému a progresivnímu podloží celého hnutí by vedení festivalu při vyhození těchto skupin čelilo obrovskému tlaku z radikálnějšího křídla vlastních příznivců.
Zcela jistě by došlo k potyčkám ohledně svobody projevu, a vzhledem k tomu, že pro-palestinští aktivisté nikomu neubližovali, ničím neházeli a nikoho neohrožovali, nebyl žádný akutní důvod je vyhazovat.
Místo oslavy tolerance politické kolbiště
Výsledkem je tak dlouholetá bizarní podívaná. V průvodu, který má oslavovat svobodu a bezpečí pro každého bez rozdílu, vlají vlajky území, kde by účastníci průvodu nepřežili v bezpečí ani jediný den.
Zatímco drtivá většina účastníků festivalu chtěla šířit myšlenku tolerance a bojovat za česká témata, jako je nedodělané manželství pro všechny, malá, ale extrémně hlasitá skupina si z Prague Pride opět udělala bojiště pro svoje geopolitické vize.
Fotogalerie |








10
13
5
12
18