1. Žádal o podporu komunisty
Ještě během prezidentské kampani neváhal Dientsbier jako kandidát za ČSSD požádat o podporu komunity. Jedinými dalšími kandidáty, kteří hledali podporu u KSČM byli Miloš Zeman a Tomio Okamura, který se nakonec volby neúčastnil.
Fotogalerie |
U Dientsbiera však dožadování se podpory u komunistů působí jako nepatřičná zoufalost. Jeho otec byl komunisty vězněn a i sám Jiří na vlastní kůži pocítil za minulého režimu komunistickou perzekuci své rodiny. Nicméně pro hlasy je Dientsbier ochotný se asi spřáhnout i s ďáblem.
Zatímco Jiří Dientsbier starší byl komunisty vězněn a perzekuován, jeho syn neváhá žádat je o podporu jen aby mohl být zvolen.
2. Je ministrem bez ministerstva
Po neúspěchu v prezidentské volbě se při skládání vlády Bohuslava Sobotky očekávalo, že Dientsbier by mohl jako vystudovaný právník usednout do křesla ministra spravedlnosti. To však nakonec připadlo koaličnímu partnerovi ČSSD hnutí ANO.
V rámci politického boje se nebojí Dientsbier ani paktování s komunisty.
Dientsbierovi bylo přiděleno pochybné ministerstvo pro lidská práva a rovné příležitosti. Ačkoli ministerstvo je možná silné slovo. Dientsbier svou funkci vykonává na Úřadu vlády, nemá vlastní budovu a ani aparát.
Dientsbier je na Úřadu vlády častěji než ostatní ministři. Jeho ministerstvo totiž nemá vlastní budovu a je jen kanceláří právě v sídle Vlády.
Podobnou funkci již v minulosti vykonával nepříliš úspěšně Michael Kocáb. Ministerstvo bylo následně zrušeno a obnoveno až pro potřeby Dientsbiera. A když se podíváme na výsledky jeho práce, tak to snad ani nemuselo být.
3. Prosazuje pozitivní diskriminaci
Hlavním úkolem podivného ministerstva Jiřího Dientsbiera by mělo být dosahovat rovného postavení všech osob. Bohužel není tomu tak a často dochází k protežování určitých skupin obyvatel na úkor jiných. S diskriminací bojuje Dientsbier diskriminací naruby.
Nejvíce viditelná je Dientsbierovo zvýhodňování Romů. Těm chtěl například umožnit plošné oddlužení, zatímco ostatní obyvatelé ČR musí splnit pro umožnění osobního bankrotu přísná pravidla.
Univerzálním řešením na problémy s diskriminací je podle Dientsbiera zákonné donucení k diskriminaci naruby.
Romské děti chtěl zvýhodnit tak, že by pro ně neplatila pravidla pro studium na zvláštních školách a mohly by studovat na běžných základních školách, ikdyž by na to objektivně neměly. Jejich nucené začlenění by probíhalo na úkor ostatních dětí, které by byly přítomností slabších spolužáků bržděny.
Podle Dientsbiera může za to, že se Romové mají špatně to, že většinová společnost se k nim nechová dostatečně hezky. Řešit to chce jejich zvýhodňováním.
Pomyslným vrcholem Dientsbierovské obrácené diskriminace byl závěr Zprávy o stavu romské menšiny na území ČR za rok 2014. Příčinou toho, že 80% Romů nepracuje a pobírá sociální dávky, polovina Romů se nedokázala integrovat a mezi sociálně nejslabšími bují závažné nemoci, je totiž podle Dientsbiera špatný přístup většinové společnosti.
4. Pozval do Česka uprchlíky
Dientsbier se svým lžiministerstvem jedná často navzdory postojům zbytku členů vlády. Po přijetí kvót na přerozdělení imigrantů, kdy se Česká republika zavázala k přijetí necelých 3 tisíc uprchlíků, začal Dientsbier veřejně rozhlašovat, že by se jich mělo přijmout až 15 tisíc. Vysloužil si tím silnou kritiku od ostatních ministrů, ale i většiny odborníků na dané téma.
Zatímco zbytek členů vlády projevuje hrubou nespokojenost s vnucenými uprchlickými kvótami, Dientsbier zve do Česka tisíce uprchlíků. Těm by následně přiznal i volební právo.
Uprchlíkům, stejně jako jiným cizincům chtěl zároveň Dientsbier umožnit volit v obecních a krajských volbách. Sám je držitelem amerického občanství, tak nejspíše chtěl pomoci svým krajanům.
5. Bojuje za nesmyslnou genderovou korektnost
Jiří Dientsbier je rovněž velkým bojovníkem za genderovou korektnost. To, jak tento boj dokáže být nesmyslný nám v nedávné době ukázal europoslanec Stanislav Polčák, který prosazuje povinné přebalovací pulty na pánských záchodech. Dientsbier šel se svými návrhy ještě dál.
Děti jsou podle Dientsbiera vedeny k sexismu. Důsldené genderově korektní výuky by mělo být dosaženo nesmyslným přepsáním učebnic.
Dientsbier navrhoval přepsání slabikářů, jelikož ty stávající se mu zdály příliš genderově stareotypní. Věta: „Ema mele maso“ je dle něj sexistická a staví ženy do role služek. Děti na prvním stupni jsou prý vedeny ke stereotypnímu vnímání světa, kde muži jsou nadřazeni ženám a je s tím potřeba bojovat.
Boj si Dientsbier představuje zhruba tak, že veškerá oslovení v učebnicích by musela být povinně jak v ženském, tak mužském rodě. Ženy by bojovaly v armádě a dělaly horníky, zatímco muži by se starali o domácnost a vařili. Podobné kroky bohužel nevedou k ničemu jinému než k prohloubení diskriminace.
