Dlouhé čtyři roky byla pražská mordparta v čele s legendárním Janem Štočkem orlickým vrahům na stopě. Jenže jim nemohla dokázat vůbec nic.
Naopak je mátla postava Ludvíka Černého, který měl v orlické partě zastávat funkci vrchního zabijáka. Nebyli si vůbec jisti, zda jsou u sympatického chlapíka, jenž se vzorně staral o manželku i syna a známí mu říkali „Mimísek“, na správné adrese.
Vše se zlomilo v červenci roku 1995, když policisté s báňskými záchranáři začali prohledávat dno Orlíku. Dlouho bezvýsledně, když jim ale zbýval poslední den, stal se zázrak.
„Navázali jsme sud a začali ho tahat. Dělali jsme přestávky, aby se vyrovnal tlak, tahali jsme ho ven asi hodinu a půl. Když byl nahoře, vypadla z toho sudu boční zátka. Viděli jsme, že je tam nějaká slizká hmota,“ popisuje v dokumentu Polosvět nájemných vrahů Jan Štoček.
Kriminalisté dychtiví po úspěchu chtěli obsah sudu alespoň zběžně prozkoumat hned na místě. Ujal se toho právě Jan Štoček. Po chvíli možná trochu litoval, ačkoliv mezi vyšetřovateli zavládla euforie.
„Smrdělo to louhem. Dodnes trpím ekzémem, jak jsem si od toho poleptal ruku. A pomalu i obličej! Říkám kolegovi: Půjč mi nějaký mikrotenový sáček. Navlékl jsem si ho na ruku, protože jsem neměl po ruce rukavice, zalovil jsem v té zátce, že si k tomu čichnu, jenže zafoukal vítr a celé se mi to nalepilo na obličej!“ vypráví Štoček.
Jeden ze sudů krátce po vytažení z Orlické přehrady
„Na otočku jsem skočil do vody. Ten mrtvolný smrad byl nicméně cítit i přes ten louh,“ vysvětluje, jak se dozvěděl, že pátrání bylo úspěšné.
Definitivně pak úspěch posvětili soudní znalci.
„Naložilo se to na člun, dovezlo na hráz a tam se to dalo na nákladní auto a jelo se s tím na soudní na Vinohrady, kde se ten sud otevřel. Byla tam postava. Sice ve zdevastovaném stavu, ale postava z toho šla poznat,“ popisuje Jan Štoček.
Jan Štoček je legenda české kriminalistiky.
Pro vyšetřovatele přišlo překvapení. Primárně pátrali po těle podnikatele Aleše Katovského, jenže mrtvola v sudu byla identifikována jako Leorent Lipoveci.
Nakonec se přišlo na to, že je v Orlíku i další sud s tělem a také ostatky zabalené v pletivu. Ty už patřily právě Katovskému.
Kopáče zatýkali tři hodiny
Celkem pak kriminalisté připsali orlickým vrahům pět vražd. Jakmile začali tahat sudy z přehrady, museli postupovat rychle a pachatele co nejdříve zatknout.
Kolem orlické přehrady totiž kroužila média. Zprávy o výlovu sudů zaregistroval i Kopáč, tehdy už připoutaný na invalidní vozík po vážné autonehodě. Rozhodl se, že spáchá sebevraždu, jeho dům ale obklíčili policisté.
„Seděl v zadní místnosti domku a v ruce měl pistoli, kterou si namířil do pusy, když tam vstoupili příslušníci policie. Řekl, že chce mluvit s policistou, který má právo v té věci rozhodovat. Protože tehdy jsem to byl já, za tím Karlem Kopáčem jsem musel jít já,“ vypráví v dokumentu další elitní vyšetřovatel Josef Doucha.
Orlické vraždy jsou děsuplnou kapitolou české kriminalistiky.
Uvnitř strávil s Kopáčem tři hodiny a vyjednával. Šéf orlických vrahů si dal podmínku, že se chce rozloučit s přítelkyní, což mu Doucha umožnil.
„Ani v jednom okamžiku jsem necítil Kopáčovu agresivitu vůči mně nebo kterémukoliv jinému z těch policistů, kteří tam byli. Skutečně ohrožoval jen sám sebe,“ vzpomíná muž, který pomohl dostat orlické vrahy za mříže.
„Pak už mi začal docházet dech i témata, protože se pořád točila kolem dokola. Situaci zachránila jeho sestra, která mu telefonovala. Jak si spolu povídali, tak jeho pozornost se rozplynula. Ruka s pistolí mu pomalu, ale jistě od té hlavy šla dolů. Já si všiml, že za dveřmi tak, aby na něj Kopáč neviděl, stál kluk ze zásahové jednotky. Ani on ale neviděl na Kopáče. Pod stehnem jsem mu ukázal, ať na něj v tomhle okamžiku vlítne. Ten kluk vyrazil, udělal dva skoky, byl u Kopáče a srazil mu ruku s pistolí pod stůl. Vyšla rána, já se podíval pod ubrus a viděl jsem, že policista drží Kopáče za ruku. Pak tam naskákali další kluci a Kopáč byl odzbrojen a vynesen ven,“ popisuje dramatickou situaci Doucha.
Právě Karel Kopáč se pak rozhodl s policií spolupracovat a celý orlický gang rozkrýt. Ludvík Černý tak dostal doživotí, odklízeč těl Vladimír Kuna pětadvacet let. Sám Kopáč byl odsouzen na jednadvacet let, roku 2004 ale v kuřimské věznici spáchal sebevraždu.
Fotogalerie |
