Vražda podnikatele Aleše Katovského byla ze strany Karla Kopáče zákeřná. Dělal mu totiž bodyguarda a získal si jeho důvěru. Katovský mu proto často svěřoval větší sumy peněz, což byl důvod, proč pak Kopáč s orlickými kumpány ďábelský plán zosnoval.
Katovského vylákali do Rudné u Prahy, kde měl uskutečnit výhodnou směnu peněz. Jenže druhým obchodníkem nebyl nikdo jiný než nastrčený Ludvík Černý. Všichni společně se pak měli vydat směrem do Prahy, načež Černý měl pod záminkou osobní potřeby Katovského požádat, aby zastavil.
A pak ho zavraždit.
Jak později Karel Kopáč vypověděl, plán se začal komplikovat.
„Katovský mi povídá: Mně se to nezdá, ten frajer nás tahá za nos. Vyšel jsem ven, viděl jsem Černého, jak jde od hospody u Červenků. Šel jsem mu naproti a říkám mu: Hele, on něco tuší, vykašli se na to, nic dělat nebudeme,“ vzpomínal Kopáč na záběrech, které se objevily v dokumentu Až na dno Orlíku.
Orlické vraždy jsou děsuplnou kapitolou české kriminalistiky.
Černý totiž peníze na dohodnutou směnu neměl. Přesto ale požádal Katovského, aby ho přibral k sobě a Kopáčovi do auta a odvezli ho do Prahy. Podnikatel kývl, už měl ale neblahé tušení.
„Katovský řekl, že jo. Ale jak zabouchl dveře a než Černý otevřel dveře zadní, aby si tam sedl, tak mi Katovský řekl: Hlídej ho,“ vyprávěl později Kopáč.
Ludvík Černý si odpykává doživotní trest.
Černý se odradit nenechal. Nadále se držel plánu movitého podnikatele zastřelit.
„Tady na tom přejezdu se v autě ozvala rána. Vjeli jsme do protisměru. Černý takhle chytil volant a já vyřadil řadicí páku. Říkal jsem mu: Co děláš, ty debile, co teď budeme dělat? A Černý odpověděl: Hodím ho vedle na sedačku,“ popisoval Karel Kopáč, jak k vraždě Aleše Katovského došlo.
Následovala pro vrahy divoká a riziková situace. Málem se vybourali, upoutali na sebe pozornost. V autě přitom měli mrtvolu, a pokud by je někdo zastavil, skončila by nechvalně známá éra orlického gangu dříve, než vůbec začala.
„Černý vylezl k němu, já z druhé strany. Snažili jsme se ho dostat na sedačku spolujezdce. Vůbec to nešlo, nohy měl pořád zašprajcnuté za těmi pákami. Jestli jsem byl od krve, to jsem si vůbec neuvědomoval. Byl hrozný déšť, jeli jsme dolů směrem k Andělu, koukal jsem, jestli za námi někdo nejede nebo jestli se neděje něco kolem nás,“ vypovídal Kopáč.
A pak nastala chvíle, podle níž si orličtí vrazi vysloužili svoji dobře známou přezdívku.
„Ptal jsem se Černého, kam jede. To bylo skoro na Smíchově. On že do Jablonce. Já mu říkám: Ty jsi blázen, to takhle pojedeme až do Jablonce? A on: Co chceš teda dělat? Já na to: Přivážeme k němu něco železného a hodíme ho do vody. Černý ale pořád chtěl jet do Jablonce, já mu říkám, že s ním takovou dálku nepojedu, že nejsem idiot. On že ho dá do vany, zacementuje a hodí na avii. Odpověděl jsem mu, že přece nemůže pak celou tu váhu zvednout. A že ho hodíme do kufru a pak někam do vody,“ popisoval Karel Kopáč.
Matouš Ruml jako Ludvík Černý
Dvojice proto nakonec zamířila k (o poznání) bližšímu místu, než byl Jablonec. Na Orlickou přehradu, konkrétně ke Žďákovskému mostu, kde Kopáč v minulosti jako člen URNA trénoval bungee jumping.
Aleš Katovský ještě v sudu jako další oběti neskončil. Vrazi museli improvizovat, jeho tělo nakonec pouze zamotali do pletiva a shodili dolů.
Kopáč následně detailně popsal ještě další čtyři vraždy, za které byl Ludvík Černý odsouzen k doživotnímu trestu. Sám dostal jedenadvacet let. Roku 2004 se oběsil v kuřimské věznici. V té době byl už deset let připoután na invalidní vozík po vážné autonehodě, což sám bral jako trest za svoje činy.
Zajímavé je, že Kopáč krátce před svou smrtí napsal dopis Ludvíkovi Černému. Omlouval se mu v něm za to, že ho označil za pachatele všech vražd, přestože je nespáchal. Za vraha označil Petra Chodounského. Soud ale dopis nijak nezohlednil a Černého na svobodu nepustil.
Fotogalerie |
