Húserka v posledních dnech jako obvykle poměrně aktivně přispíval na sociálních sítích a informoval o tom, jak výstup jemu a jeho kolegovi jde. Jen pár dní před tragédií psal, že je počasí horší, než mohli tušit. I přes to neztrácel naději a doufal, že se jim výstup povede provést, což se doopravdy povedlo. Osudné mu bylo až slaňování.
Ondrej Húserka
„Ondrejovi se při návratu z vrcholu stala při slaňování nehoda a důsledkem byl jeho pád do trhliny. Nebylo v silách Máry Holečka vytáhnout ho z trhliny ven, navíc Ondro byl ve špatném zdravotním stavu,“ napsal slovenský horolezecký spolek JAMES na Facebooku.
Holeček se zanedlouho sám také vyjádřil a popsal hrůzné momenty, které smrti kamaráda předcházely. „Co mně bez problémů prošlo, jemu se stalo osudným. Ledovcové hodiny praskly a on se zřítil do ledové propasti. Nejprve narazil po osmi metrech na šikmou plochu a dále pokračoval labyrintem do útrob ledovce,“ prozradil. Slanil se za kamarádem, při sestupu měl velké potíže a světla i viditelnosti obecně rychle ubývalo čím hlouběji se dostával. Když dosedl na dno díry, vše setmělo. A i přes to pořád nebyl tak nízko jako jeho kamarád.
Ač se obával Holeček nejhoršího, Húserka byl stále naživu a prosil, aby ho kamarád zachránil. Před tím, než by ho teoreticky mohl vytáhnout nahoru, musel ho vyprostit. Uvědomil si ale, že ve vytažení brání kamarádův batoh. „Vyndal jsem z náprsní kapsy na péřovce nůž. Začal opatrně rozřezávat jeho batoh a házel do skluzavky za sebou věci z něj,“ napsal. Nakonec se mu podařilo nahmatat čelovku a mohl tak vidět, jaká je u jeho kamaráda situace. Naskytl se mu děsivý pohled. Ondřej byl totiž zaklíněn hlavou a jednou rukou dolů. Tahání za volnou ruku podle něj nemělo smysl.
Ondrej Húserka
Trvalo dvě hodiny než se mu podařilo kamaráda obrátit. Chvíli si dokonce mysleli, že se dostanou ven oba. Húserku ani prý nic nebolelo, jenže brzy si Holeček všiml, že jsou jeho pohyby strnulé. V tu chvíli se jeho naděje na úspěšný návrat rozplynula. „Zlomená páteř a nalitá horní víčka, které jsem stále nechtěl vidět, však vypovídaly špatnou zprávu. Necítí nohy a ruce jsou strnulé. Odpovědi na otázky i místo, totálně zmatečné,“ popsal. „Zhasínala hvězda a odcházela v mém náručí… Trvalo to dlouhé hodiny,“ vysvětlil.
Svou už tak velmi emotivní osobní zpověď Holeček uzavřel ještě emotivnějším vzkazem na závěr. „Je mi Ondry, skvělého kluka, šikuly a věčného smíška, tak líto. Na mysl mi přichází sebeobviňování, proč on a ne já. Tuhle bolest musím snést a šířím ji jen dál,“ dodal. Ve dnech, které následovaly po sestupu Holečka do prvního tábora, se měly konat další záchranné akce. Ty byly bohužel marné.
Fotogalerie |
