Každý se v Doněcku bál o život, slyšíte padat bomby, říká studentka Olexandra

Oleksandra promluvila pro Expres. | foto: Kateřina Nováková

Když před pěti lety na východě Ukrajiny začal ozbrojený konflikt, Oleksandře Mykoliuk bylo pouhých šestnáct let a byla ještě dítě. Krátce nato ale musela opustit svou rodinu a přestěhovat se do Sevastopolu, aby mohla dostudovat. Nyní žije v Praze, kde studuje dvě vysoké školy, a do svého rodného Doněcku se jenom nerada vrací, ač tam má rodinu. Ani po pěti letech od počátku konfliktu tam podle jejích slov není bezpečno. V rozhovoru pro Expres přiznala, že i jí šlo o život.

Oleksandro, proč jste se přestěhovala do Česka?

Vždycky jsem chtěla studovat na vysoké škole v Evropě. Podle mého názoru tady můžu dostat kvalitnější vzdělání v oblasti mezinárodních vztahů než u nás na Ukrajině nebo v Rusku.

Čemu jste se věnovala na Ukrajině?

Studovala jsem, sportovala a snila o splnění svých snů.

Byla jste mistryní Ukrajiny v gymnastice. Jak dlouho jste se tomuto sportu věnovala?

Dlouhých třináct let. Začala jsem, když mi byly tři, a skončila v šestnácti letech.

Byla jste úspěšná?

Byla jsem v reprezentačním týmu Ukrajiny. Zúčastnila jsem se různých mezinárodních soutěží. Třikrát jsem byla v Americe, dvakrát ve Španělsku a tak dále.

Proč jste skončila? Mohlo za to zranění?

Mým cílem bylo získat titul mistryně sportu v gymnastice a toho jsem dosáhla. Vždycky jsem chtěla dosáhnout úspěchu nejen ve sportu, ale celkově v životě. Kvůli tomu jsem šla na vysokou školu a momentálně studuji dvě školy najednou. Jelikož mluvím perfektně anglicky, tak v tomto jazyce studuji. Navíc se učím francouzsky. Věnuji se modelingu, chodím na hodiny zpěvu a dopilovávám češtinu. Ráda bych pronikla i na YouTube.

Proč se chcete stát youtuberkou? Jaké tematice se budete věnovat? Nemyslíte si, že jste už prošvihla svůj čas stát se youtuberkou?

Myslím si, že mám lidem co říct.

Třeba o životě na Ukrajině? Jaký je?

Když jsem tam před dvěma měsíci byla naposledy, byl to opravdu hodně smutný pohled. Doufám ale, že nový prezident dosáhne dobrých ekonomických a sociálních změn nejen uvnitř Ukrajiny, ale i na mezinárodní úrovni.

Volila jste nového ukrajinského prezidenta? Myslíte si, že má šanci docílit nějaké změny?

Ano, volila jsem ho. Zvítězil Volodymyr Zelenskyj. Volila jsem ho, protože si myslím, že moje země nepotřebuje prezidenta s velkými politickými a obchodními zkušenostmi, ale člověka, který bude myslet na svůj lid a bude pro ně chtít lepší život. Jelikož je na Ukrajině prezidentsko-parlamentní systém, o změnách se dá hovořit až po parlamentních volbách, které proběhnou v říjnu 2019.

Před pěti lety začala na východě Ukrajiny válka. Žila jste tam v té době?

Když se na východě začalo válčit, žila jsem tam. Ale ne dlouho. Jenom měsíc a půl. Potom jsem se přestěhovala do Sevastopolu, protože školy v mém městě byly zavřené a já jsem potřebovala zakončit jedenáctou třídu.

Jak to, že byly školy ve vašem městě zavřené?

Když nastane stanné právo, lidé bývají v ohrožení života. Takže se řeší, jak tomu zabránit. Školy se zavřely kvůli našemu bezpečí.

Jsou zavřené dodnes?

Ne, nejsou. Byly zavřené jenom několik měsíců.

Přestěhovala jste se pryč jenom vy, nebo celá rodina?

Jenom já. Maminka, babička a dědeček zůstali v Doněcku. Tatínek bydlí v Rusku.

Žila jste tam měsíc a půl. Bála jste se někdy o život?

Každý se tam bál o život. Nebyla jsem výjimka. Není příjemný pocit slyšet vedle svého domu padat výbušniny. Myslíte si, že nastalo zemětřesení.

Střílelo se přímo ve vaší ulici?

Ano. Půlka našich sousedů měla vysklená okna. Nyní se tam už ale naštěstí nestřílí.

Jak vás tento konflikt zasáhl?

Měla jsem celkem normální život. Žila jsem v krásném a bezpečném městě, ve kterém jsem mohla studovat, sportovat, chodit s přáteli na zmrzlinu a celkem se cítit komfortně a v bezpečí. Poté se toto vše zhroutilo. Dneska je to úplně jiný Doněck.

Říkáte, že Doněck je jiný. V čem?

Před válkou šlo o bohaté a krásné město, které denně zlepšovalo svou ekonomiku. Bylo to město červených růží, kde žilo mnoho šťastných lidí. Dneska je vše jinak.

Vaše rodina tam přesto žije.

Maminka je natolik pozitivní a energická, že jí nic nevadí. Hodně pracuje a nemá čas dumat nad tím, jak moc je to tam špatné.

Pokud je to tam ale tak nebezpečné, proč tam zůstávají?

Babička s dědečkem se nemohou nikam stěhovat. Už jsme to zkoušeli a oni vždy zatvrzele odpověděli, že pokud umřou, tak ve své zemi.

Šlo vám o život?

Každému, kdo tam během války žil, šlo o život.

Je na Ukrajině bezpečno?

Když se v nějaké zemi válčí, nemůže tam být bezpečno. Pokud bychom se konkrétně bavili o mém městě, o Doněcku, tak určitě ne. Život tam není vůbec bezpečný.

Kdy jste se rozhodla, že se přestěhujete do Česka?

Poté, co jsem zde byla poprvé jako turistka. Byla to láska na první pohled.

Jaké byly začátky v Česku?

Velmi složité. Neměla jsem dostatek peněz, neuměla jsem česky a nikoho jsem neznala. Studovala jsem na přípravných kurzech ÚJOP, pracovala v obchodě s kabelkami jako prodavačka a po večerech jsem brigádně uklízela nebo myla nádobí.

Oleksandra je velmi krásná.

Oleksandra je velmi krásná.

Čím se živíte dneska?

Jsem art direktorkou fotografky Olgy Tsirekidze a pracuji pro on-line časopis Millenium.

Máte postavu modelky. Zkoušíte se prosadit?

Všichni mi říkají, že jsem hodně fotogenická, a srovnávají mě s Angelinou Jolie, což mě těší. Již jsem dostala i několik nabídek na film, ale nejdřív musím dopilovat svou češtinu. Navíc mou prioritou je dostudovat.

Fotogalerie

Komentáře