Před pár dny jsme si připomněli výročí hrdinného Pražského povstání i definitivního konce druhé světové války. Co ale v Česku následovalo poté? Doba, na kterou na rozdíl od posledních válečných dnů nemůžeme vzpomínat s hrdostí.
Češi se totiž po kapitulaci třetí říše rozhodli vzít „spravedlnost“ do svých rukou a německým občanům se začali krutě mstít.
Vzhledem k masakrům, které nacisté na zdejším území páchali zejména během Pražského povstání, se zlobě českých občanů nelze divit. Jenže ti, na kterých si brutálním způsobem vylili po válce zlost, neměli ve většině případu s jednotkami SS či gestapem nic společného.
V rámci divokého poválečného odsunu začali Češi Němce nejen vyhánět ze svého území, ale také je nemilosrdně vraždili. Běžnou praxí se staly masové popravy, kterým předcházelo lynčování, brutální mučení nebo v případě žen zcela běžně znásilňování.
Podle závěrů komise českých a německých historiků se počet obětí z řad německého civilního obyvatelstva pohybuje mezi dvaceti a třiceti tisíci.
Masakr na Bořislavce
Jedním z mnoha krutých aktů pomsty byl ten, který se odehrál na pražské Bořislavce. Pojednává o něm i dokument Davida Vondráčka „Zabíjení po česku“, v němž je hned na úvod citován humanista Přemysl Pitter, který po válce pomáhal zachraňovat osiřelé židovské děti:
„Snad nikdy se náš národ neprovinil jako po osvobození z hitlerovské poroby. Jako divoké šelmy se mnozí z nás vrhli na cizí majetek a násilné činy klesly na úroveň těch, kdo nás předtím vraždili.“
Na Bořislavce nechali Němce postavit do řady.
V rámci masakru na Bořislavce došlo k popravě asi čtyřicítky Němců, kteří byli postaveni do řady a ranou do hlavy popraveni.
„Tatínek říkal, že sebrali po Hanspaulce (Praha 6 – pozn. red.) lidi německy mluvící a že to v některých případech ani Němci nebyli. Že to byla nějaká snad švédská rodina. Že to byli lidi, kteří neměli absolutně s tou dobou tady co dělat,“ říká v dokumentu pamětnice masakru Helena Dvořáčková.
Jenže pouhá smrt Němců přítomným nestačila, a tak se po jejich tělech začali projíždět nákladními auty. „Pamatuju si, jak mi babička otočila hlavu do zástěry, abych to neviděla,“ vzpomíná paní Dvořáčková.
Jejímu otci se podařilo bořislavský masakr zaznamenat na kameru. Protože se vědělo, že někdo na místě činu natáčel, úřady pak po záznamu pátraly a chtěly ho zlikvidovat. Tatínek Heleny Dvořáčkové ho ovšem až do roku 1989 pečlivě tajil.
Tisíce zavražděných v Postoloprtech
Početně vůbec největší masakr na německých civilistech proběhl v kasárnách a bažantnici v Postoloprtech, kam česká armáda po válce soustředila tisíce Němců.
Popraveno tu bylo prokazatelně 763 z nich, odhady historiků ale hovoří až o několika tisících.
Svědectví vyprávějí například o chladnokrevné popravě pětice chlapců ve věku od dvanácti do patnácti let. Podle všeho byli přistiženi, jak se buď snažili z místa svého věznění utéct, nebo se hladoví vydali natrhat ovoce ze stromů na zahradě.
Na rozkaz štábního kapitána Vojtěcha Černého byli brutálně zbiti a následně demonstrativně zastřeleni. Jeden z chlapců údajně první salvu přežil, a když pak začal prosit o milost, byl nemilosrdně doražen ranou do týla.
Lynčovali zbabělci a kolaboranti
Veřejné lynčování Němců se také běžně dělo u pankrácké věznice ve chvíli, kdy byli němečtí vězni převáženi z povinných prací zpět do svých cel.
Podle svědectví tam na zhruba osm set vězňů běžně čekaly až tři tisíce lidí, kteří se na ně vrhli, bili je a týrali až k smrti. Strážníci se většinou nesnažili rozvášněný dav nijak krotit, protože měli z protektorátních časů sami máslo na hlavě.
Badatel Jaroslav Čvančara zase pro iDnes.cz před lety zavzpomínal na krutou smrt svých německých sousedek, které přitom v Praze žily už před válkou. „Nikomu neublížily. Rozzuřený dav je ale pověsil za nohy na stromy a podpálil. Tatínka – účastníka povstání – to stálo málem život, když se pokoušel naše letité sousedky bránit,“ řekl.
Řada historiků upozorňuje na fakt, že násilí nebo i veřejného lynčování se zúčastňovali v první řadě ti, kteří během války s nacisty kolaborovali, nikoliv vojáci či přeživší německých válečných zvěrstev. Snažili se tím zlikvidovat svědky svého udávání a chtěli se zavděčit ostatním Čechům. Často se prý masakrů účastnily české ženy.
Fotogalerie |
17
17
11
10
8
7
