Rozruch způsobený zprávou agentury DPA s odvoláním na dopis německé kancléřky Angely Merkelové koaličním partnerům působí jako smutná fraška. Jestliže první žena nejmocnější ekonomiky Evropské unie uvádí ve vnitropolitické zprávě evidentní nepravdy, je na místě se ptát, zda jde skutečně o pouhé nedorozumění.
Jakýkoliv politický příslib vrcholných představitelů České republiky, Polska a Maďarska, který by svědčil o zásadní změně stanovisek těchto zemí k otázce migrační problematiky, by nikdy nemohl zůstat bez povšimnutí. A zcela určitě ne bez povšimnutí samotných vládních reprezentantů tří států Visegádské čtyřky přítomných na unijním summitu.
Zatímco si všichni namáhají mozkové závity, kde asi udělali soudruzi z NDR chybu, uniká ze zřetele samotný fakt, že tady jde o politickou hru, o níž se Merkelová a její tým bůhvíproč domnívaly, že unikne pozornosti za hranicemi Německa.
Nabízí se totiž jednoduché, leč drsné řešení. Že totiž kancléřka ve zprávě vědomě zmanipulovala výsledek summitu tak, aby ztlumila nebývale silný vnitropolitický tlak na svou politickou garnituru a její programové cíle.
Česko, Maďarsko i Polsko informaci o shodě na urychleném vracení uprchlíků do zemí dementovaly. „Je nemožné, aby migrant vstoupil do Maďarska bez toho, že předtím vstoupí do jiné členské země EU,“ argumentovali proti údajné dohodě Maďaři. Český premiér Andrej Babiš nepřímo uvedl, že Merkelová tvrdí nesmysly.
„Tyto poplašné zprávy považuji za úplný nesmysl. Žádné jednání neplánujeme. Není důvod o tom jednat. Zásadně to odmítáme,“ potvrdil přetrvávající názor na záležitosti distribuce uprchlíků. Do třetice i Poláci zveřejnili oficiální stanovisko. „Nejsou tu žádné nové dohody ohledně přijímání žadatelů o azyl ze zemí EU. Potvrzujeme to, stejně jako Česká republika a Maďarsko.“
Mutti ve smrtelném zápase o moc
To, že německá vláda vzala oficiálně Babišovo vyjádření „s lítostí na vědomí“, usvědčuje Merkelové establishment, že nejde o nedorozumění, ale o záměrnou lež, která měla v očích politických partnerů, opozice i veřejnosti vzbudit klamný dojem, že kancléřka při vypjatém mezinárodním jednání opět zázračně uspěla a „názorově zaostalé“ členské země dokázala přesvědčit o své vizi.
Nic není vzdálenější skutečnosti. Možná je na čase otevřeně přijmout fakt, že se éra „Mutti Merkel“ nezadržitelně blíží k závěru se všemi svými úspěchy i prohrami. Německá a současně i bruselská politika v řešení migrační krize od roku 2015 se ukázala jako sebedestrukční, od základu mylná a postavená na doktrínách, jichž se země postkomunistického bloku zbavily v revolučním období na přelomu devadesátých let.
Vzhledem k nezadržitelně rostoucí kritice Merkelové z vlastních řad a dokonce silně vnímaných požadavků na odstoupení kancléřky můžeme vnímat celou záležitost jako zoufalství a předsmrtné křeče jedné epochy německé zahraniční politiky. Ta opět a znovu, jako již v minulosti několikrát, negativně ovlivnila další chod událostí v celém evropského prostoru.
Fotogalerie |
