Šestatřicetiletý mexický rybář Jose Alvarenga si před více než rokem řekl, že na své loďce vyrazí na ryby. Přibral k sobě dvaadvacetiletého pomocníka Ezequiela Cordobu a vypluli ke břehům nedalekého El Salvadoru.
Loďka s rybáři se dostala do velké bouře a muži se nevrátili domů. Všichni místní žili v domnění, že Jose a Ezequiel na chatrné bárce bez přístřeší v bouři zahynuli. Realita však byla jiná.
Jose na fotce před osudnou rybářskou výpravou, která se proměnila v boj o přežití.
Loďku s oběma rybáři vlny zanesly daleko od domova. Ocitli se bez jídla a pití uprostřed pustého Tichého oceánu. Samozřejmě neměli ani žádnou možnost, jak kohokoliv kontaktovat, dát vědět, že jsou naživu nebo přivolat pomoc.
Nejhorší bylo přežít noc, během které se teploty uprostřed Pacifiku přibližovaly k bodu mrazu. Jose s Ezequielem se museli oba tísnit pod termoboxem na ryby a navzájem se zahřívat. Když pršelo, museli navíc co čtvrt hodiny vylívat vodu z loďky, aby se nepotopila.
Dvaadvacetiletý Ezequiel Cordoba na moři zemřel po požití syrového racka.
S jídlem se trosečníci museli naučit improvizovat. Lovili ryby plovoucí podél loďky, ale i želvy a jiné mořské tvory. Kromě toho občas chytili racka, který přiletěl na návnadu ze zbytků ryb. Všechna ulovená zvířata jedli pochopitelně syrová a právě to se stalo Ezequielovi osudným.
Mladík se otrávil zahnívajícím masem ze syrového racka, začal zvracet a mít průjem. Po několika dnech se dostavila horečka a halucinace. Nakonec ve spánku zemřel. Jeho mrtvé tělo ale Jose na loďce vozil ještě několik dní.
Na chatrné loďce přežívali rybáři pod chladícím boxem na ryby.
Pro Joseho bylo nejtěžší překonat samotu po úmrtí jeho parťáka. S Ezequielovou mrtvolou konverzoval, ptal se jí jak se vyspala a rozebíral s ní i lov ryb. Když však zjistil, že se tělo jeho mrtvého přítele začíná rozkládat, sundal z něj oblečení a tělo hodil do moře. Ezequiel mu naposledy posloužil jako návnada na dravé ryby.
Po několika měsících, kdy se musel Jose uchýlit na loďce k pití vlastní moči a okusování nehtů a vlasů místo jídla jeho loďka ztroskotala na jednom z opuštěných Šalamounových ostrovů. Zde ještě nějakou dobu přežíval v improvizovaném příbytku z převrácené loďky než ho objevila posádka projíždějící lodi.
Záchranáři, kteří Joseho objevili nemohli uvěřit, že přežil a je i relativně v dobré kondici.
Jose byl zachráněn po neuvěřitelných 438 dnech na moři a pustém ostrově. Více než rok trosečnického života ho změnil k nepoznání. Lidé z jeho vesnice nejenže už dávno nevěřili, že vůbec může být Jose živý, ale po jeho příjezdu se i zdráhali uvěřit, že je to opravdu on.
