Sudety během mnichovské dohody: Teror. Němci plivali Češkám do kočárků, říká historik

„Teror trval několik měsíců, a to vůči Čechům, Židům a také, což by se dalo říct, že především, i německým antifašistům. Protože ten fakt, že někdo je stejné národnosti, vyvolává mnohem ostřejší reakce,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz Jindřich Marek, historik, novinář či několikrát oceněný spisovatel.

„Tyto tři skupiny byly několik měsíců dost silně terorizovány henleinovci, kteří si tehdy zcela nesmyslně říkali sudetští Němci. Ten teror trval velice dlouho. Po mnichovském diktátu už došlo ke klasickému vyhnání Čechů a Židů a ti němečtí antifašisté prchali také, protože dobře věděli, že by skončili, a taky většina z nich skončila, ve vězení či koncentračních táborech,“ dodává.

Podle historika, který za svůj život potkal několik pamětníků, se nedá doba teroru i následného odsunu Čechů, Židů i německých antifašistů z pohraničí srovnávat s žádným filmem.

„Já jsem za 45 let hovořil s desítkami pamětníků, ať to byli Češi, Židé, či němečtí antifašisté, a když někdo třeba kritizuje film Uloupená hranice z roku 1947, že je moc emocionální a že tam fanatismus sudetských Němců je příliš schematický nebo vypjatý, tak tito lidé mi říkali, že ten film není nic oproti tomu, co zažili na vlastní kůži,“ popisuje.

Činy, k nimž se sudetští Němci vůči Čechům uchylovali, byly podle Marka obzvlášť ohavné. Terčem jejich hněvu se prý stávaly i malé české děti.

„Jedna z nejsmutnějších a nejnesmyslnějších věcí, kromě vraždění a fyzického terorizování těch lidí, rozbíjení židovských obchodů nebo sociálnědemokratických německých konzumů, je, že jsem se opakovaně setkal s tím, že manželky Čechů, zvlášť státních zaměstnanců, když jely s kočárkem třeba s ročním miminkem, tak někteří henleinovci na to miminko do kočárku plivali. To se mi zdá zcela absurdní,“ říká.

Tehdejší chování Němců se podle historika dá srovnávat s terorem, který zažíváme dnes.

„Když hovoříme o teroru, tak samozřejmě je to i ten teror vojenský, který má charakter toho, s čím se dnes setkáváme ve světě v rámci mezinárodního terorismu. To znamená ozbrojené útoky i na představitele státní moci, tehdy také na železničáře, pošťáky, starosty a podobně. Takovým klasickým příkladem je Hora Svatého Šebestiána, kde hlídka složená z četníka a vojáka v záloze zastavila cyklistu a jenom chtěla kontrolovat doklady. Cyklista zastavil, vytáhl pistoli a četníka zastřelil a vojáka těžce zranil,“ vypráví Marek.