Olympijské hry platí za oslavu vzájemného respektu a čestnosti, dokonce se během jejich konání mají zastavovat válečné konflikty. Bohužel, v Mnichově roku 1972 nic takové neplatilo. Tamní olympiáda se do dějin naopak zapsala krví.
Němci se tehdy rozhodli mezinárodní sportovní událost využít k tomu, aby dali definitivně zapomenout na časy, kdy jejich zemi ovládal nacistický režim. Chtěli ukázat, že Německo je mírumilovné a zcela demokratické. A na úkor toho krutě trpěly bezpečnostní podmínky, vždyť ani policisté hlídkující v olympijské vesničce neměli zbraně.
Pro sportovce proto nebylo žádným problémem nepozorovaně překonat plot, který dělil jejich ubytování s okolním světem, aby mohli třeba v noci vyrážet do barů nebo za místními dívkami. Bohužel, stejně tak nebylo nijak obtížné dostat se pro změnu dovnitř pro skupinu teroristů z palestinské organizace Černé září, což byla odnož Fatahu bojujícího za osvobození Palestiny. Ti se rozhodli, že rovnou na olympiádu, přímo do středu pozornosti celého světa, přenesou izraelsko-palestinský konflikt.
Paradoxem je, že právě přes zmíněný plot pomohla teroristům skupinka sportovců ze Spojených států, která se z jednoho nočního tahu vracela. Američané si kvůli jejich přestrojení mysleli, že jde o olympioniky z jiné země.
Jeden z teroristů skupiny Černé září
Proniknout přímo dovnitř domu číslo 31, kde celá izraelská výprava čítající jednadvacet sportovců bydlela, už pro Palestince nepředstavovalo žádný problém. Dva z nich se totiž nechali ve vesnici zaměstnat dopředu, aby mohli pro svůj zrůdný plán připravit půdu, a tak byli vybaveni klíčem.
Menší komplikace pak členy Černého září čekaly až poté, co vtrhli do pokojů. Někteří Izraelci se jim totiž postavili na odpor a napadli je, platné jim to ovšem nebylo – jeden sportovec byl těžce postřelen, druhý na místě zabit. Dalšímu se podařilo uprchnout, zbytek ale teroristé zajali.
Členové jednotky, která zasahovala v mnichovské olympijské vesnici. Fotografie dokazuje, že na tom Němci byli s ochrannými složkami bídně.
Následovalo dlouhé vyjednávání. Požadavky teroristů zněly jasně – pokud chcete zajatce vrátit živé, propusťte 234 palestinských a arabských vězňů z Izraele a dalším dvěma drženým v Německu zajistěte cestu do Egypta. Stanovili si také časové ultimátum, Němcům se ovšem podařilo ho z deváté hodiny ranní postupně posouvat až do večerních hodin.
Vyjednávání bylo ze strany Němců hrou o čas. Na propuštění Palestinců vězněných v Izraeli se spoléhat nedalo, zároveň ale vláda Bavorska tvrdohlavě odmítala jakoukoliv pomoc, přestože neměla k dispozici žádnou odpovídající zásahovou jednotku.
Ledy se hnuly po několika hodinách, kdy teroristé vznesli nový požadavek – převoz i se zajatci do Egypta či Maroka, odkud bude vyjednávání pokračovat. Německá strana vycítila svou příležitost, podmínky naoko přijala, ale ve skutečnosti neměla v plánu Palestincům vyjít vstříc. Místo toho se na letišti začala chystat záchranná akce.
Policisté přijíždějí na mnichovské letiště.
Když pak vrtulníky únosce i jejich rukojmí převezly na nedaleké letiště, v okolí už byli rozmístěni ostřelovači. Ti začali pálit okamžitě, jak se teroristé začali přesouvat z vrtulníku do přistaveného boeingu. Tři z nich se podařilo okamžitě zastřelit, jenže akce byla natolik amatérská, že se strhla ostrá přestřelka a únosci měli dost času k tomu, aby zlikvidovali zajatce.
Na letišti došlo k masakru.
Jeden z Palestinců okamžitě vrhl do prvního vrtulníku ruční granát, čímž zabil čtyři izraelské sportovce, a dalších pět bylo ve druhém vrtulníku bez milosti postříleno. Kromě toho zemřel také německý policista.
Teroristů bylo zabito celkem pět.
V přestřelce kromě sportovců a policisty zahynulo také pět teroristů. Tři další byli zadrženi policií, jenže koncem následujícího měsíce se dostali na svobodu, to když jiná ozbrojená skupina unesla letadlo mířící do Frankfurtu a vyžádala si jejich propuštění.
Izraelská zpravodajská služba Mossad později spustila rozsáhlou odvetnou a pátrací akci vůči palestinským teroristům.
Těla dvou teroristů, kteří zemřeli během přestřelky.
A osud mnichovských her? Ty byly na jeden den přerušeny, jako vůbec první a zatím i poslední v historii. Uvažovalo se dokonce o jejich předčasném ukončení, to však bylo jako signál toho, že se svět nenechá terorismem zastrašit, odmítnuto.
Fotogalerie |
23
12
10
9
9
9
