Po nedělním oznámení Mirka Topolánka ucházejícího se o úřad prezidenta a posléze skandální informaci o zdravotním stavu Miloše Zemana přichází další bouřlivá diskuze o lednových prezidentských volbách. Tentokrát jde o dublované podpisy poslanců a senátorů na podpisových listinách některých kandidátů.
„Výklad ministerstva odporuje zákonu, který je relativně jednoznačný,“ uvedl ústavní právník Jan Kysela pro iDNES.cz a zapravdu mu dávají i další. „Pokud někdo podá kandidátku, která obsahuje podpisy zčásti stejných zákonodárců jako jiný kandidát, taková kandidátka by nemohla být předmětem hlasování,“ domnívá se ústavní expert Václav Pavlíček.
„Už když jsem stanovisko ministerstva viděla, pomyslela jsem si, že se nejspíše někdo zbláznil a může někoho udělat hodně nešťastným. Není pochyb o tom, že každý zákonodárce má pouze jeden podpis,“ do třetice komentuje postoj ministerstva bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová.
Zcela jinak ale postoj ministerstva hodnotí ústavní právník a člen Legislativní rady vlády Jan Kudrna. Ten zastává názor, že pokud jsou pochybnosti o výkladu zákona, máme se přiklonit k té variantě, která je ve prospěch uplatnění práva a svobod.
„Myslím si, že je správné, když se v pochybnostech právo uplatňuje ve prospěch jednotlivce, a ne ve prospěch omezování a jeho restrikce. To se může týkat shromažďovacího zákona a jeho výkladu, petičního zákona, svobody projevu, čehokoliv. Jsem naopak rád, že to vnitro v pochybnostech jde cestou toho liberálního výkladu,“ řekl pro Expres.cz pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
A jak vnímá argumentaci kolegů, jejichž opačný názor uvádíme? „Já to takhle jasně nevidím. Jde o paragraf 21 odstavec 2 zákona o volbě prezidenta republiky. V něm se říká, že navrhující poslanci mohou podat jen jednu kandidátní listinu. Navrhující poslanci. Tam není napsáno, že poslanec nebo senátor může podpořit jenom jednoho kandidáta. Pokud jsou pochybnosti o výkladu zákona a nabízí se dvě možnosti, tak já se musím přiklonit k té, která je ve prospěch uplatnění ústavně garantovaného práva a svobody. Tady je to právo občanů kandidovat na prezidenta republiky. Myslím, že to ustanovení zákona by mohlo být napsáno jasněji, ale pokud jsou pochybnosti, kloním se k uplatnění toho práva.“
„Ministerstvo je v situaci, kdy někoho pustí či nepustí k volbám a kdy mu hrozí nebo nehrozí na to konto stížnost. Takže si řekli, že to udělají ve prospěch kandidátů. Lépe se snese, když tam bude o 4–5 kandidátů více, než když si na nás bude někdo stěžovat. Pokud nějaký soud řekne, že pan Topolánek, Hilšer a další se nemají účastnit voleb, tak vnitro srazí paty a řekne, že vyřadí některé kandidáty na základě rozhodnutí nejvyššího správního soudu,“ pokračuje Kudrna v argumentaci a také nastavuje zrcadlo, co by se mohlo dít, pokud by Ministerstvo vnitra postupovalo dle svých kritiků.
„Ale co kdyby to bylo naopak? Kdyby teď poslechli ty, kteří volají po restrikci a neregistrovali je. Topolánek, Hilšer, Hannig a další by si stěžovali a v Brně by Nejvyšší správní soud rozhodl, že tito kandidáti mají právo kandidovat. Vnitro by už třeba ani do prvního kola nestihlo vytisknout hlasovací lístky. Pro MV je to takto bezpečnější, protože se snáz vyhodí pár milionů hlasovacích lístků do modrého kontejneru, než aby v půlce ledna zjistili, že jsou volby v ohrožení,“ uzavírá polemiku nad protichůdnými pohledy ústavní právník Jan Kudrna.
Fotogalerie |
