Transparentní, ale jen naoko. Milion chvilek si rozdává odměny, o kterých se nesmí vůbec mluvit

Je mu šestadvacet let a v rozhovorech o sobě mluví jako o zahradníkovi, který si vzal za úkol kultivovat demokratickou zahradu v České republice. Podle Mikuláše Mináře už to však není možné provádět zadarmo, a tak si jako předseda a zakladatel spolku Milion chvilek určil mzdu, stejně jako dalším zaměstnancům. Problém ovšem nastává, když se novináři zeptají na částku, kterou si Minář vyplácí z neveřejného účtu.

Mikuláš Minář byl v sobotu 6. ledna roku 2018 na ustavující schůzi spolku Milion chvilek zvolen jeho předsedou. Z pěti zúčastněných osob nebyl nikdo proti. Zároveň to byl rovněž Minář, kdo sepsal stanovy, které všichni jednomyslně přijali.

V pořadu Interview ČT24, který Česká televize odvysílala v úterý, na to Mikuláš Minář zřejmě zapomněl a kritizoval Andreje Babiše za to, že je to on, kdo tvořil stanovy svého politického hnutí. 

Nezdravou provázanost mezi hnutím ANO 2011 a jeho předsedou dokládal dnes zřejmě nejznámější český aktivista tím, že Andrej Babiš dokonce vlastní ochrannou známku celého svého hnutí.

„ANO není demokratická strana, protože funguje jako firma. Vždyť premiér Babiš vlastní ochranné známky hnutí,“ vysvětloval Minář moderátorce Zuzaně Tvarůžkové.

Divákům už ovšem neprozradil, že i on je vlastníkem ochranné známky svého spolku, což dokazuje výpis z rejstříku na Úřadě průmyslového vlastnictví.

Mikuláš Minář

Předseda Minář rovněž v rozhovoru uvedl, že v médiích a na demonstracích nevystupuje jako soukromá osoba, ale chápe zodpovědnost, kterou nyní má, a vnímá sám sebe jako člověka ve veřejné funkci.

Neměl by tedy být překvapen, že poté, co oznámil, že ho nyní živí peníze, které spolek vybere od svých dárců, pokládají si lidé otázku, jakou částku si za organizování demonstrací vyplácí.

Že se jedná o jednu z nejčastějších otázek, koneckonců potvrzuje také spolek samotný přímo na svých stránkách.

„Mzdy ani pracovní smlouvy jednotlivých osob však nezveřejňujeme kvůli ochraně těchto lidí a kvůli možné manipulaci s takovými informacemi,“ stojí přímo na stránkách Milionu chvilek.

Pokud jsme ovšem požádali o informace týkající se pouze předsedy, který sám sebe označuje za veřejnou osobu a který je zároveň tím, kdo přijímá zaměstnance a rozhoduje o jejich mzdách, dočkali jsme se pouze strohého odkazu na oficiální stránky.

Následně se Jan Piňos, jenž za spolek komunikuje s médii, odmlčel. Zároveň komunikaci ukončil Robin Suchánek, který do té doby s novináři čile jednal, když se řešily například přesuny demonstrací v prosinci loňského roku.

Zákaz rozebírání mzdy, kterou si sám předseda určil, zřejmě panoval také v České televizi, když se moderátorka Zuzana Tvarůžková zeptala, zda Mikuláš Minář bere od spolku běžnou odměnu.

Mikuláš Minář roztrhal ústavu.

Není nám vůbec jasné, co měla na mysli onou „běžnou odměnou“ a co si pod tím může člověk u aktivistického hnutí vůbec představovat.

Nebylo by přitom vůbec těžké respektovat přání chvilkařů, pokud by ovšem jejich mzdy byly hrazeny běžnou formou, a to z transparentního účtu, na který lidé z celé České republiky poslali už miliony korun. Spolek však má ještě druhý, neveřejný účet, což vyvolává řadu otázek.

„Musím přiznat, že mne nenapadlo, že by platy nebyly hrazeny z tohoto transparentního účtu. Se zjištěním, že transparentní účet žádné takové výdaje nemá evidovány, je spojená jedna dobrá a jedna špatná zpráva,“ napsala advokátka Jana Zwyrtek Hamplová na serveru Aktuálně.

„Ta dobrá je, že lidé, kteří na tento účet přispívají, opravdu těm osmi ty mzdy neplatí. Z transparentního účtu jsou hrazeny jen náklady, žádné mzdy. Špatná zpráva je, že dnes nevíme, kdo tedy těch osm lidí vlastně platí, tedy kdo je jejich zaměstnavatel, kterému skládají účty a vykazují práci,“ vysvětluje Zwyrtek Hamplová, která se dlouhodobě specializuje na veřejnou správu.

My víme, kdo nás platí

Z transparentního účtu dává spolek peníze na demonstrace a jednorázové akce. Dlouhodobou činnost už ovšem financuje z druhého účtu.

„Běžný účet potřebujeme mimo jiné i kvůli ochraně našich smluvních partnerů. Řada dodavatelů nám poskytuje výrazné slevy a nepřeje si zveřejňovat smluvní podmínky kvůli svým obchodním partnerům a zákazníkům,“ stojí ve vyjádření Milionu chvilek. 

Jenže koho má Minář na mysli, když mluví o svých smluvních partnerech? V České televizi několikrát zopakoval, že spolek funguje jen díky drobným dárcům.

„My víme, kdo nás platí. Platí nás lidé, kteří chodí na naše akce, a veškerý provoz je hrazen drobnými soukromými dárci,“ vyprávěl moderátorce předseda chvilkařů.

Sečteno a podtrženo, spolek argumentuje tím, že veřejné akce hradí z transparentního účtu, kdežto běžný chod spolku je hrazen z peněz neznámých dárců.

Jenže v sekci Podpořte nás už se píše něco jiného. Pravidelný měsíční příspěvek má sloužit k tomu, aby mohli aktivisté dopředu plánovat své aktivity. Aktivitami spolku se rozumí demonstrace či veřejná vystoupení. Někteří by se tedy pak mohli divit, proč jejich peníze není možné dohledat.

Pokud tedy chvilkaři chtějí, mohou něco nazvat „akcí“ a své náklady zveřejnit, případně mluvit o „aktivitě“ a peníze vzít z neveřejného účtu.

Kvůli zmatečnosti museli chvilkaři na stránky dopisovat nejrůznější sdělení pro...

Spolek měl přitom dokonce odmítnout peníze od Mirka Topolánka, jemuž na jeho transparentním účtu, který si založil kvůli prezidentským volbám, zbylo deset tisíc korun.

Za rok vyplatí Milion chvilek svým zaměstnancům mzdy v řádech milionů korun (jenom na odvodech při osmi úvazcích s průměrnou mzdou by odevzdali přes dva miliony) a je zcela legitimní, že se novináři dotazují, kdo tyto peníze aktivistům poslal a proč je tak důležité, aby je spolek tak úzkostlivě tajil.

Rok 2020 bude pro chvilkaře zlomový, doposud do politického dění promlouvali nepřímo, nyní už však ústy svého předsedy prohlásili, že si za cíl dali politické vítězství demokratických stran. Už v prosinci však spolek ukázal, že to bude on, kdo bude rozhodovat o tom, kdo je demokratický a kdo není.

Milion chvilek tak může i nadále dělat PR podporu stranám, hnutím a lidem, které si zvolí. Není přitom náhoda, že aktivisté už zveřejňují také své konkrétní politické cíle, ale zároveň se odmítají stát politickým subjektem. Nemusejí tedy převzít zodpovědnost a pouze ji budou i nadále delegovat na někoho jiného.

Zároveň se jako spolek nemusejí řídit zákonem o politických stranách, podle kterého mají strany a hnutí povinnost mít na transparentních účtech všechny své výdaje.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 23:30 pondělí 11. května 2020. Anketa je uzavřena.

  • 1117
  • 953
  • 190
  • 137
  • 130
  • 73