Generace „elektronických dítek“, která se narodila v letech 1983 až 1997, velmi výrazně změnila zaběhnuté pořádky a rytmy. A to nejen na poli pracovním. I když věta „Tihle nám na důchody nevydělají!“ zaznívá v souvislosti s mileniály velmi často.
1. Koláče bez práce
Mileniálové vzbuzují u řady zaměstnavatelů spíš negativní pocity. Už na první schůzce vám řeknou, že by rádi pracovali z domova, cestovali a neradi se vázali. Situace na trhu práce a hlad po zaměstnancích jim navíc aktuálně hrají do karet. „Zavadit“ o kvalitní posily týmu se rovná objevení svatého grálu, a tak personalisté často přimhouří obě oči, případně je rovnou zavřou úplně a vezmou i ty, které by jinak nechali bez povšimnutí.
Vzpírají se představě, že do práce se chodí od devíti do pěti, že se od nich očekává, že budou sedět v kanceláři, na druhou stranu požadují víc, než by bylo v jejich situaci záhodno.
Není divu, že do kolektivu, pokud se neskládá pouze z jejich vrstevníků, nezapadnou a jsou trnem v oku služebně starším a dříve narozeným, kteří je mají za líné a nevycválané spratky.
Lépe se přizpůsobují změnám. Když na to přijde, za práci vzít umí. A jejich vášeň pro moderní technologie má taky i světlé stránky, a ne jen prokrastinování na Facebooku, Instagramu a jiných sociálních sítích a platformách.
2. Po nás finanční potopa
Smějí se poučkám rodičů typu „Když na to nemáš, tak si to nekupuj!“ nebo „Jak můžete všichni žít na dluh?“, čímž své zploditele dráždí, pro finanční ústavy jsou ale požehnáním.
Byt, auto, pračku, nejnovější mobil, dovolenou i dárky k Vánocům. Chtějí všechno hned. Představa, že si na pár let! utáhnout opasky, je děsí, rozesmává a nechápou ji, podobně jako fakt, že byli lidé dříve odkázáni na pevné linky a fungovali bez internetu.
3. Nemáte, půjčte, přivezte
Často si pletou Facebook s inzertním portálem. Věty jako „Sháním autoškolu, nějakou levnou nebo zdarma a chci mít řidičák co nejdřív...“, případně „Chystám se do Paříže, nevíte o levném ubytku v centru?“ nebo „Kdy má ordinační hodiny můj praktický lékař?“ v posledních letech zaplavily sociální sítě. Člověk žasne, co všechno lidé řeší (a přiznají se vlastně k tomu, že jsou úplně neschopní a pohodlní).
Už chybí jen dotaz „Nevíte, jak se jmenuju a kde bydlím?“...
4. Pyramida chvály
Kdo by z názvu čekal něco složitého, může být v klidu. Tahle pyramida funguje tak, že na vrcholu trůní dotyčný mileniál a pod ním už jsou pouze ti, kdo mají chválit a dodávat sebevědomí. Ano, sebevědomí, i když to může vypadat, že ho mají příslušníci na rozdávání, opak je často pravdou.
Kdo nechválí, nechce jim oddaně pomáhat a mhouřit nebo zavírat oči nad jejich kiksy, je označen jako nežádoucí, negativní a není radno se s ním bavit. Vztahovačnost je velmi častá.
5. Pomoc, stres!
Většina z nich vnímá stres jako něco, co do života ani do práce nepatří a je radno se mu vyhnout obloukem. Život v blažené nevědomosti, klidu a míru je jejich vysněnou metou. I z běžných situací, jako je ucpaný odpad v kuchyni nebo plané neštovice dítěte, mají pocit, že začala třetí světová.
V takových chvílích se volá rodičům a samozřejmě se sjíždí sociální sítě, kde se žadoní o rady.
6. Neumějí pít
Vzhledem ke spotřebě alkoholu v Česku by nebylo od věci zavést výuku ke společensky přijatelnému pití. Mladí našinci vynikají v problémovém pití, kdy do sebe za pár hodin obrátí vše, co teče, a pak se bijí o záchodovou mísu, takže před půlnocí končí zábava i večer.
Hůř už pijí pouze mladí Britové a omladina ze Skandinávie a Američané. A s těmi se rovnat nechcete, v tomto ohledu nemusíme být světoví...
Barmany mileniálové často odzbrojí nesmyslnými požadavky a tím, že sami začnou mít pocit, že by si objednaný drink nejradši namíchali sami. „Je ta limonáda domácí?“ nebo „Je ten třtinový cukr fair trade?“ jsou jedny z nejnevinnějších dotazů.
7. Rodičové na baterky
Narodili se v době, kdy odzvonilo soudružkám učitelkám v teplákovkách s ukazovátkem, které neváhaly použít jako účinnou zbraň. Protože sami vyrůstali v době rozvolněných nebo žádných pravidel, nikdy si neuvědomili jejich důležitost.
„Vychovávám z něj osobnost,“ řekne vám maminka dítěte, které vám v metru přilepí žvýkačku na obličej, zatímco ve vás se vaří krev.
8. Naděje neumírá
I když se může zdát, že by si to dříve narození měli hodit, protože mileniálové jim na chleba nevydělají a navíc ani nepozdraví, není důvod ke skepsi.
Pořád existuje šance, že z toho vyrostou, navíc ani služebně starší jedinci nejsou automaticky lepší a zralí na jedničku s hvězdičkou.
Fotogalerie |
