Tady by ten komentář klidně mohl skončit, kdyby z politické sebevraždy mladého aktivisty nevyplývaly dvě důležité věci.
1. Jak to hezky začalo a jak blbě to končí
Tak si to shrňme. Mikuláš Minář zakládá hnutí, svou podržtašku Benjamina Rolla ustanovil šéfem Milionu chvilek pro demokracii, na první pohled to vypadá jako geniální plán, ale kam to povede dál? Kamarád povede chvilkaře s miliony na účtu s úsporami od lidí, peníze přelijete do demonstrací, budete využívat všech sociálních sítí, do nichž jste narvali vybrané peníze, a využijete celý mediální background.
To všechno by fungovalo, nebýt toho, že ani ne deset minut po Minářově statusu, kde oznámil vstup do politiky, vás spoluaktivisté označí za zrádce, další mocenskou vyžírku a opozice za šaška. Ještě nikdy jsme neviděli na politické scéně tak rychlou smrt.
Minář ještě ani nestihl skočit na kafe s Čižinským, aby mu (ne)poradil, jak to oznámit na sítích, a už se nejen vlivní podporovatelé hnutí od něj tvrdě distancují.
Dva a půl roku lidé strkali peníze do automatu jménem Mikuláš Minář, ale místo výherních třešinek jim pořád jenom vypadávala jediná omílaná věta, na kterou nikdo nijak nereagoval, a to že pan premiér musí odstoupit. Minář zdiskreditoval aktivismus na deset let dopředu, navíc Benjamin Roll z jeho stínu chvilkaře neutáhne ani náhodou. Pamatujete na ta rok stará ultimáta? Roll s Minářem dávali Babišovi asi dvě a výsledkem toho bylo jen to, že se o nich radši přestalo nahlas mluvit a výsledek je k smíchu.
Je nám trapné znovu říkat, že jsme vám to říkali, ale my jsme vám to v tomhle článku říkali.
Musí být strašná rána pro všechny letenské mávače vlajkami si uvědomit, že uvěřili nezaměstnanému klukovi, že umí porazit Andreje Babiše. A co je vůbec nejhorší, je to, že tomu na chvíli věřila i celá opozice. Co zbylo z hesla „Babiš musí rezignovat, prodat své firmy, odevzdat peníze, manželku a psa a vrátit se na Slovensko“?
Zbylo z toho jen to, že Minář pokračuje ve šlépějích svého démona.
Ano, zakládá hnutí.
Svoje rozhodnutí zdůvodňuje tím, že vláda oligarchie ho k tomu donutila. Nemusíme vám říkat, odkud si šikula půjčil tuhle již stokrát řečenou větu. Registroval si značku na svoje jméno stejně jako Andrej Babiš, tu pak obratem registroval na hnutí a snaží se přetavit dobrovolnickou základnu na stranickou buňku.
Což mu nejde a nedokázal to ani obhájit u vlastních lidí.
Víme, že jeho mentorem je Jan Čižinský, který akorát dokázal podrazit své lidovce, vyhýbá se rozhovorům a je to takový politický pavouk v zahradě líný jako veš, viz jeho 3000 nestatečných. Co vzejde z těchto dvou, není ještě moc jasné, ale nic dobrého to nebude.
2. Když vlastní ego zlomí vaz
Mladého kluka z Vodňan, kde měl Babiš vykořisťovat nebohé občany, přivedla tato nespravedlnost jako nedostudovaného teologa až na Letnou. Dokázal rok zaplňovat náměstí hlavně v Praze a absolutně obnažit neschopnost opozice. Zatímco Babiš vyhrál volby, jedinou nadějí jeho rivalů byl kluk z ulice ve svetru.
Nejdříve udělali happening, pak se z toho stala velká demonstrace, a než se nadějete, stojíte na pódiu a vedle vás je Geislerová s Macháčkem. Zvou vás do televize, opoziční strany si s vámi dávají kafe a lidé vás označují za národního hrdinu. V tento moment se přesně projevila jeho touha po moci, kdy Minář už nemohl přestat a chtěl víc. Z jeho projevů bylo stále viditelnější, jak mu to dělá dobře, a ve chvíli, kdy trhal ústavu, si myslel, že je snad Jan Hus. Kdyby řekl, aby lidé šli nazí do Vltavy, nepochybujeme, že by tam nenaskákali.
Byl z něj největší lídr aktivismu od roku 1989, který neměl dokonce problémy peskovat šéfy opozičních stran, kteří kolem něj servilně sedávali u jednoho stolu, což je strašlivá, ale opravdu strašlivá vizitka pro jejich voliče.
No a pak přišla koronavirová pandemie a ta si nevybírá.
Minářovi zhatila demonstrace, a když skončil lockdown, zjistil, že už s ním nikdo nechce jít ven ani v rouškách, ani bez nich. Protože svými demonstracemi nic nevyřešil a byly tady daleko větší problémy, chodit křičet do ulic hesla „Bureše do koše“ pořád dokola je dost na palici, jak sám mimochodem řekl. Celé nám to připomíná slavnou scénu z Forresta Gumpa, kdy Tom Hanks bezcílně někam běží, za jeho zády se připojuje dav lidí a najednou se Hanks zastaví a řekne: „Jsem už unavenej, tak jdu domů.“
„A co máme dělat my?“ zazní do prázdna.
Tak asi takto si představujeme nynější náladu mezi chvilkaři.
Co tedy bude dál? Neuspěje a bude to absolutní debakl. Začne chodit do debat, jenomže to už bude v jiné situaci. Jednak nebude mluvit za lidi, ale za svoje hnutí, jednak už nebude stačit kolovrátek o tom, co všechno je špatně, ale bude muset vysvětlit, jak by to udělal jinak. Čekají ho takové srandy jako: sestavit program, důchodová reforma, daňová politika, covid, kdo budou stínoví ministři a proč, založit regionální buňky, sehnat opravdu hodně moc peněz a najít osobnosti.
A věř nám, Mikuláši, že herci najednou nebudou mít čas.
Co to znamená pro tradiční politické strany?
Pět dní před volbami z nich udělal úplné idioty, ale dobře jim tak. Pirátům, ODS, topce, STAN a dalším se naplněná Letná líbila, ale jen do té doby, než se ukázalo, že Minář jim chce hlasy ulice přelít ve vlastní prospěch, tedy ne v ten jejich. Pamatujete na tu slavnou fotku, o níž jsme už mluvili, jak Minář sedí obklopen stranami a úkoluje šéfy opozice? Ono to nejen tak vypadá, ale opravdu si z nich teď, ve světle svého nového rozhodnutí, udělal lokaje. Vy lídři, co chodíte na jeho demonstrace a vodíte mu tam voliče, vás pak peskuje za to, že neumíte porazit Babiše, pak se zvolí do čela hnutí a začne vám krást hlasy.
Mocinky gratulujeme.
Je úplně jedno, na jaké straně spektra bude, pro opozici to znamená jen to, že se zase krájí koláč o jeden díl navíc, a pro Babiše to musí být docela vzpruha. Celá věc totiž vypadá jako marketingový tah Marka Prchala a někde vzadu vyčuhuje Kazma. Není málo opozičních politiků, které by Minář nenasral, jak je vidět z prvních komentářů na jeho aktivistický puč. Vybíráme:
„Mezitím nám Mikuláš Minář z Milionu chvilek oznámil svůj záměr zamířit do politiky, čímž pohřbil celou myšlenku toho, kvůli čemu demonstrovali. Holt osobní ambice zvítězily,“ napsal Jiří Pospíšil.
„Vůbec netvrdím, že je to špatně. Pro někoho je to určitě dobře. Má na to plné právo. Ale ať už uspěje více či méně, hlasy ANO, SPD či KSČM to nebudou. Kdybych byl Babiš, slavím. Do politiky lze vstoupit i jinak než dál drobit opozici,“ má na Twitteru Kalousek.
Jaké z toho plyne ponaučení?
Pro Mináře: Konečně na vlastní kůži pozná, jak fungují tradiční strany, které ho teď mají plné zuby. Tady mu píšťalka, křída a svetr po Havlovi stačit nebudou ani omylem.
Pro tradiční strany: Je už asi zbytečné vám říkat, že volby za vás nevyhraje kluk z ulice, musíte si dělat kampaň vy na sebe a ty lidi mimo Prahu si fakt objíždět.
Pro voliče: Minář je stejně toxický jako Pavel Novotný, nemá nárazníky v podobě kolegů a šéfů a nemá mantinely, je to jen rychle získaná masa lidí, kterou můžete nasměrovat do zdi a končí to vždycky stejně. Na to nemusíte být ani politolog, abyste věděli, jak to dopadne. Kam oni šlápnou, tam tráva sto let neporoste, bohužel pro Mináře platí ještě navíc to, že on si nic neoddřel v regionu jako Pavel, ten aspoň maká pro svoje Řeporyje, ale taky vás někdy napadla myšlenka, co Minář celý den dělá? Naposledy se byl projít s Havlem na tričku a na psaní postů na Facebooku má dalších deset lidí. Kde jako je osm hodin denně v čase, co vy jste v práci, abyste si vydělali peníze, které pak jemu pošlete na účet?
Pro ostatní: Neplyne z toho pro ně nic, protože ti věděli stejně jako my, že tohle skončí průserem. Je zábavné sledovat, jak se stále řeší, jestli je Minář úplný blázen, nebo špičkově blafuje, aby vyhecoval opozici, neplatí ale ani jedno. On prostě jen neví, co dál se sebou. Zběhl ze školy, vykašlal se na ulici, strašně moc chce nahoru a moc dobře ví, že má poslední šanci. My jsme si ho odškrtli už loni v listopadu, kdy vytahoval ultimáta jako chcíplé králíky z klobouku kouzelníka Pokustona. Co vy?
Fotogalerie |
