1. Problém se slovem „ultimátum“
Ultimátum znamená poslední šanci na splnění požadavků a po něm následuje konkrétní trest. V diplomacii to znamená embargo, sankci, někdy pak vyhlášení války, a dokonce i zabití oběti (to není návod!), v pracovněprávním vztahu výpověď či stávka.
Mikuláš Minář vypadá, že buď úplně význam slova ultimátum nepochopil, nebo ho jen lehkomyslně používá na dodání si odvahy. Ozbrojil se jím jako štítem, ale jeho ultimátum je vlastně jen oznámení další demonstrace, jenže tohle žádného politika nevyděsí.
Andrej Babiš má podle něho do 7. ledna čas splnit požadavky, tedy vyhodit sám sebe, prodat Agrofert a vyhodit Marii Benešovou, nebo bude tedy co?
Co?!
A to je hned první problém, protože další demonstrace možná přinese více demonstrantů, ale Letná není nafukovací a narůstající počet lidí se dá ověřovat těžko, zatím jsou to čísla, která někdo řekl do médií. Minář tvrdí, že dále bude kreativní, co to tedy znamená? Bude více trhat ústavu, nebo přivede více umělců?
Aby vytvořil tlak na premiéra, bude muset udělat něco navíc než jen odpolední setkání na pláni. Protože těžko si představit, že lidé budou chodit na Letnou nekonečně poslouchat písničky od Hutky a číst hesla jako „Babiše do koše“.
Andrej Babiš tedy logicky žádné požadavky ani nepřijme, protože nemusí. Je v komfortní situaci nejvyšších preferencí za celou dobu a Minář může mít tedy pouze dvě možnosti.
A ani jedna není příjemná. Pro nikoho.