Někteří lidé mají za to, že se za zády manželky stýkáte s mladší partnerkou Markétou nebo jste snad ženu pro nový vztah opustil. Nyní se mluví i o tom, že společně čekáte rodinu. Můžete okomentovat, jak se věci vlastně mají?
S manželkou se rozvádím, dohodli jsme se na podmínkách rozvodu. S novou partnerkou žijeme ve společné domácnosti a čekáme rodinu, to není v Brně žádné tajemství.
Plánujete se současnou partnerkou svatbu, jste s manželkou již rozvedeni?
Ano, plánujeme.
Aktuálně se věnujete předvolební kampani ke své kandidatuře do křesla v Senátu ČR. Šťouralové by mohli říct, že jste si vše dobře načasoval. Mladá žena a rodina vám určitě vylepšují image…
Věřím, že mě lidé budou volit kvůli mým dlouhodobě známým názorům na veřejné věci a profesní zkušenosti, nikoliv kvůli image.
Co na to vaše partnerka říká, že jste se rozhodl pustit do divokých vod české politické scény?
Respektuje mé rozhodnutí a podporuje mě, byť je si vědoma ztráty soukromí, kterou to přináší.
Markéta Majerová a Mikuláš Bek tvoří pár oficiálně a očekávají potomka.
Žádost o vstup do KSČ mě mrzí, ideologii jsem nevěřil
Na vaší kandidatuře se shodla celkem pestrá koalice, dokonce brněnští občanští demokraté a Zelení. Musel jste jim něco slíbit? Jak se vám to podařilo?
Vzhledem k mému dosavadnímu veřejnému působení jsem dostával řadu nabídek k politickému angažmá od různých politických stran již před minulými parlamentními volbami. Moje koalice pro senátní volby (STAN, TOP 09, ODS, Zelení) je podobná těm, které se rýsují v případě některých prezidentských kandidátů v Praze. Odráží shodu demokratických stran na základním postoji k ústavě a zájem na zachování základních parametrů politické soutěže v naší zemi. V řadě dílčích otázek, zejména komunální politiky, se přirozeně strany v koalici liší.
Najdou se tací, kteří vám mají za zlé, že jste před rokem 1989 zažádal o vstup do KSČ. Co vás k tomu tenkrát vedlo, jak to dnes vidíte?
Nikdy jsem se touto věcí před médii netajil, naopak jsem to dávno otevřeně přiznával. Vstup do strany byl v roce 1987 podmínkou pro mé pokračování v doktorském studiu na Univerzitě Karlově, tehdejší vedoucí mého pracoviště byla dlouholetou funkcionářkou a trvala na této věci. Měl jsem po získání červeného diplomu v Brně na vybranou dále studovat, nebo nestudovat. Nakonec jsem podmínku přijal, byť jsem ničemu z té ideologie nevěřil. Nezískal jsem tím kromě možnosti dalšího studia žádný jiný prospěch a dodnes mě to mrzí. Zároveň je asi pravda, že bych se jinak k univerzitní dráze těžko dostal. Kandidátství jsem ukončil jako člen stávkového výboru na filozofické fakultě v týdnu po 17. listopadu 1989.
Rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek své působení hodnotí veskrze kladně. Nyní se chce angažovat v politice.
Rektor není diktátor
Končíte v čele Masarykovy univerzity. Jak se jako rektor hodnotíte, co se vám podařilo, kde byste byl naopak kritický?
Během mého působení se podařilo výrazně zlepšit mezinárodní postavení naší univerzity, což je vidět v mezinárodních žebříčcích. V nich se Masarykova univerzita, na rozdíl od ostatních velkých českých univerzit, zlepšuje. Je to tím, že jsme se zlepšili ve vědě a také snížili počet studentů, kteří připadají na jednoho učitele. To je základní podmínka pro kvalitu studia. Samozřejmě bych dnes leccos dělal i jinak – i rektor se své roli učí. Kdybych začínal s dnešními zkušenostmi, postupoval bych při některých změnách rychleji kupředu, zejména v oblasti získávání zahraničních učitelů a zavádění cizích jazyků ve výuce.
Na samotné akademické půdě se objevují hlasy, že vaše koncepce je znakem infantilizace společnosti a degradace univerzit. To proto, že někteří vaši kolegové odmítají univerzitní prostředí jako místo, kde se dospělý a svéprávný člověk teprve rozhoduje, co vlastně studovat. Co byste takovým kolegům vzkázal?
Všechny změny ve studiu, které nyní zavádíme na Masarykově univerzitě, jsou výrazem základní shody fakult a akademického senátu, univerzitu nelze řídit ani jako firmu, ani jí nelze velet jako diktátor. A tyto změny vždy vycházejí z poznání problémů a ze společného hledání řešení. Jedním z velkých problémů dnešních vysokých škol je takzvaná studijní neúspěšnost, to, že řada studentů nedokončí obor, který začali studovat. Je to zčásti proto, že teprve na univerzitě se rozhlížejí a seznamují se svým oborem. Proto je rozumné jim tuto volbu zbytečně administrativně nekomplikovat. Podobně se chovají i nejlepší světové univerzity.
Fotogalerie |
92
22
16
14
11
8
