Ekonomičtí migranti z Tuniska prý touží po lepším. Tvrdí to ve svém článku reportér agentury AP Mehdi El Arem.
„Kdysi to byli jen nezaměstnaní mladí muži, nyní tu 130 kilometrů dlouhou cestu absolvují celé rodiny. Dokonce i ty, které mají v Tunisku práci nebo na pohled dobré vyhlídky,“ píše El Arem.
„Ten středomořský úsek může být nebezpečný, šance na získání azylu v Evropě je téměř nulová a po dlouhé karanténě na lodi jim hrozí vyhoštění. Jenže ti lidé se domnívají, že potenciální odměna tato rizika převáží,“ vysvětluje.
S rostoucím počtem přijíždějících migrantů skutečně zpřísnily podmínky pro udělení azylu, jenže to mnohé Tunisany neodradilo.
„Můj syn je starý měsíc a půl, a pokud budu mít šanci okamžitě emigrovat, půjdu si zlepšit život,“ vypráví sedmadvacetiletý Tarek, který se prý do Itálie pokoušel uprchnout už desetkrát. Povedlo se mu to letos v březnu, kvůli zuřící pandemii koronaviru ho ale úřady obratem poslaly zpátky do Tunisu.
„Všichni tuniští muži, ženy, a dokonce i děti chtějí touto cestou jít,“ dodává.
Statistiky jeho slova podtrhují. V letošním roce tvořil počet Tunisanů, kteří na Lampedusu připluli, 42 procent ze všech příchozích migrantů. Loni to přitom bylo „jen“ 23 procent a před rokem 2017 to bylo dokonce 5 procent.
Přívaly migrantů, jimž ve skutečnosti o holý život nejde, už začínají lézt krkem obyvatelům Lampedusy. Ostrov začíná být přeplněný, žadatelé o azyl pospávají na ulicích a nemalá část z nich ignoruje nařízenou karanténu, často například jednotlivci utíkají z detenčních zařízení.
Dochází proto k protestům, některé z nich jsou dost vyhrocené. Když například 30. srpna ke břehům ostrova připlouvala rybářská loď s 450 Tunisany na palubě, obyvatelé Lampedusy se shromáždili u břehu a pokřikovali na ně, aby se vrátili, odkud přišli.
Guvernér Sicílie v posledních týdnech několikrát avizoval, že Lampedusa migrační invazi zkrátka nemůže dál zvládat. Nevypadá to, že by situace zatím pohnula.