Calvin Lucock z Británie a Unn Tove Saetranová z Norska přijeli do Španělska v devadesátých letech, založili tam rodinu a pořídili si hotel s restaurací. Teď tam žijí svůj španělský sen a ruku v ruce ho pomáhají plnit ostatním: mladým migrantům z Afriky.
Jak k tomu přišli? Loni se manželů stejně jako dalších hoteliérů dotkly koronavirové restrikce. Měli ale štěstí v neštěstí, španělská vláda totiž na Kanárech zadržuje tisíce uprchlíků a právě majitelům hotelů začala nabízet peníze za to, že lidi bez domova ubytují.
V únoru ovšem manželům smlouva s úřady skončila, a tak migranty vystěhovali.
„Jenže když jsme zavřeli dveře, uvědomili jsme si, že venku stojí fronta lidí. Byli velmi vyděšení, neměli kam jít a neexistovalo pro ně žádné řešení,“ popsala Saetranová v rozhovoru pro agenturu AP.
Mnoho migrantů skončilo na ulici, někteří byli vyloučeni z migračních center, jiní odešli dobrovolně ze strachu, že pod dohledem systému budou vyhoštěni. A Calvinovi s Unn se jich zželelo.
Unn Tove Saetranová s dítětem migrantů, jimž pomohli v jejich hotelu.
Rozhodli se proto hotel znovu otevřít. A tentokrát již na vlastní náklady poskytují poměrně luxusní střechu nad hlavou i teplou kuchyni osmapadesáti „chlapcům“, jak jim sami říkají, převážně z Maroka a Senegalu, ale i z dalších zemí.
Jedním z nich je osmadvacetiletý Fode, který se narodil v Senegalu a živil se tam jako rybář. Jenže ryby podle něj z tamních vod zmizely, a to kvůli komerčnímu rybolovu. A aby toho nebylo málo, jeho tříletý syn onemocněl a potřeboval náročnou operaci srdce, na niž si Fode půjčil peníze u nesprávných lidí, kteří mu teď jdou po krku.
„Pokud se vrátím do Senegalu, budu mít problémy. Spoustu problémů,“ smutní mladý migrant.
Calvin Lucock se loučí s migranty, kterým s manželkou pomohli v jejich hotelu.
Španělsko mělo být pro něj a další uprchlíky pouze přestupní stanicí, jenže vláda je z Kanárských ostrovů na pevninu nepouští. Problém konkrétně na ostrově Gran Canaria stále bobtná a mezi místními a migranty vzrůstá napětí. Calvin s Unn se proto svým vstřícným přístupem vymykají.
„Přišli sem hledat lepší život, což byl jeden z důvodů, proč jsem já přišel do Španělska. Rozdíl je jen jeden. Oni se nenarodili s evropským pasem, takže nemohou cestovat tak jako já,“ vysvětluje Lucock.
„Pokud můžeme hrát alespoň malou roli v tom, aby se tu cítili v bezpečí, pak mám pocit, že jsme něčeho dosáhli,“ dodává muž, který je prý s manželkou připraven migrantům pomáhat i poté, co se na Kanárské ostrovy vrátí turisté, a to třeba formou charity.
Fotogalerie |
