Uprchlíci si v místě na policejní brutalitu či šikanu stěžují dlouhodobě, poslední dobou se má ovšem se vzrůstajícím počtem pokusů o překonání hranic stupňovat.
Tvrdí to třeba afghánská rodina, kterou vyzpovídal list The Guardian. Maryam a její manžel Hasan popsali nepříjemnou situaci, která je potkala při jednom z jedenácti neúspěšných pokusů, kdy se společně s jejich sedmi dětmi pokoušeli hranice překonat.
Přísné prohlídce se prý nevyhnula ani jejich teprve desetiměsíční dcera Darya. Tu měl jeden z policistů svléknout donaha, aby zkontroloval, zda rodiče v jejích plenách nepašují mobilní telefon či peníze.
„Prohledávali ji, jako by byla dospělá. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím,“ popsala čtyřicetiletá Maryam, která má po měsících dlouhého cestování z Afghánistánu, odkud prý s Hasanem a dětmi uprchli před válkou, problémy s chůzí.
Migranti žijí v opuštěných budovách či provizorních táborech.
Nějakou dobu rodina strávila v Řecku, konkrétně v táboře Moria, který loni vyhořel poté, co jej několik migrantů podpálilo. Právě tam se krátce před požárem narodila i Darya.
„Byli jsme unavení z toho nekonečného čekání, až řecké orgány zváží naši žádost o azyl,“ krčí rameny Hasan a vysvětluje, proč se rodina vydala na hrozivou cestu nebezpečnou balkánskou trasou.
„Nejsme zvířata, chceme pomoc od Evropské unie,“ volají migranti.
Největší peklo ale podle svých slov prožívají nyní v Bosně, kde v mrazech čekají na zázrak. Neúnavně se pokouší překonat hranice, ačkoliv mají pokaždé strach, že budou opět dopadeni.
„Naposledy když se nás snažili zatlačit zpět (na území Bosny, pozn. red.), požádal můj syn Milad policii o vodu. Ale Chorvati ho odmítli, vzali ho za rameno a odhodili ho. Snažila jsem se tomu zabránit a vysvětlovala jsem jim, že tohle přece nemohou udělat. Pak mě ale kopli do zad a já se skulila na zem. Dnes se pokusíme hranici překonat znovu a modlíme se, abychom to zvládli,“ říká Maryam.
Nohy si migranti ohřívají nad ohněm.
Proti násilí páchanému policií na migrantech se staví organizace Border Violence Monitoring Network (BVMN), která si klade za cíl podobné případy monitorovat a bránit jim.
„I když ve většině případů ženy a děti nejsou chorvatskými úřady přímo vystaveny fyzickému násilí, stále jsou vystaveny tomu, co lze popsat jako psychologické násilí, zneužívání a ponižování,“ říká jeden z terénních koordinátorů organizace, podle něhož je prohledávání dětí běžnou záležitostí.
Migranti v Bosně
Promluvil také o tom, že v mnoha případech nechali policisté děti či ženy stát svlečené uprostřed mrazivé noci v lese, dokud je neprohledali. Mnoho dospívajících dívek si také stěžovalo, že se jich policisté dotýkají.
Policie: Křivě nás obviňují
K rozhovoru s afghánskou rodinou i koordinátorem BVMN se vyjádřilo i chorvatské ministerstvo vnitra. Jeho mluvčí se nechal slyšet, že resort podobná obvinění vyšetří, ovšem je třeba počítat s tím, že migranti policii zkrátka jen křivě obviňují.
„Migranti jsou k dosažení svého cíle ochotni využít všech prostředků včetně toho, že riskují vlastní životy i životy svých rodin. Dělají to s vědomím, že pokud se ocitnou v takové nebezpečné situaci, chorvatská policie je zachrání. Stejně tak platí, že pokud jim policie brání v pokusu o nelegální vstup do země, jsou připraveni tu samou chorvatskou policii falešně obvinit z násilí a bránění v přístupu systému mezinárodní ochrany,“ prohlásil mluvčí ministerstva.
„Rádi bychom také zdůraznili, že chorvatská policie je oprávněna kontrolovat osoby a jejich zavazadla za účelem nalezení věcí, které by mohly být použity k útěku, útoku nebo sebepoškozování. Jedná se o zákonnou moc, kterou policisté během své práce pravidelně uplatňují, aby se chránili a zajistili obecnou bezpečnost,“ dodal.
Fotogalerie |
