Expres testoval nově oceněnou michelinskou restauraci: Obědové menu za čtyři stovky

Spolu s restauracemi Alcron a La Degustation je Field třetím českým podnikem, co dostal prestižní michelinskou hvězdu, kterou získávají jen TOP podniky.  A protože to je pro českou gastronomii velká událost, musely jsme Field okamžitě vyzkoušet.

Měly jsme štěstí a podařilo se nám udělat rezervaci. Ve Fieldu se po zveřejnění zprávy, že má michelinskou hvězdu, dveře netrhnou, vyzvánějí telefony a na čtyři dny je prý plno. O tom jsme se přesvědčily na vlastní oči během čtvrtečního poledne, kdy byla restaurace z větší části zaplněná.

Při vstupu nás okamžitě vítal personál s tím, že nás usadí a pomůže nám s kabáty. Ujala se nás servírka a ihned nám na stůl přinesla předkrm jako stylově naservírované máslo, sýr typu lučina a pečivo.

Bulky byly ještě teplé a máslo se na nich dokonale rozpouštělo, chléb byl nejspíš domácí a kůrka nádherně křupala.

Čerstvý sýr stylově naservírovaný na březovém polínku.

Máslo s bylinkami a solí servírované na kameni nás pochopitelně překvapilo, nicméně šlo o luxusní záležitost!

Obědové menu je buď dvouchodové za 330 korun nebo tříchodové za 400 korun. Vybraly jsme tříchodové a vyzkoušely z něho všechno.

Když už, tak už.

Jako předkrm jsme měly houbový vývar s treskou a celerem.

Servírování je efektní. Obsluha vám donese talíř, na němž je treska s celerovými penízky a před vámi pak číšník zalije talíře vývarem. Houbový vývar je správně chuťově výrazný, ale pro některé jazyky možná až příliš.

Ani my jsme polévku nemohly dojíst celou, ovšem treska s celerem byla vynikající.

Treska byla výborná, stejně tak plátky celeru. Jinak se nám vývar do chuti netrefil.

Ovšem jestli si myslíte, že gastro orgie můžete zažít jen když vykradete banku a ještě vám u toho budou servírovat porce velikosti atomu, tak to jste na omylu.

Respektive - ještě jste nebyli ve Field Restaurant.

Hlavní chod je hodně muziky a málo peněz

V den naší ochutnávky byly na výběr dva chody - hovězí žebro a slepice s hruškou, estragonem a Gruyère, což je tvrdý švýcarský sýr. Naše očekávání byla různá. Od představy, že nám přinesou slepičí pařát na hrušce, až po obavy, jak budeme obírat žebro stříbrným příborem a navíc mezi lidmi.

Překvapily oba chody. Hovězí žebro s karamelizovanou cibulkou se dá popsat jako lahodný kus masa a ještě navíc bez kosti, s velmi nečekanou perníkovou chutí.

Hovězí bylo křehké a vonělo perníkem. To na mase je karamelizovaná cibulka. Dokonalé!

Přílohou k hovězímu žebru byly brambory se zákysem servírované zvlášť.

Slepice s hruškou, estragonem a Gruyère zní jako název možná až příliš složitě, ale je to jednoduše dokonalé jídlo, po němž budete mít chuť ještě vylízat talíř. Maso je velmi křehké a stočené v úhledných rolkách, každá má svůj plátek sýra Gruyère a pod nimi leží hruškové kostičky.

Slepice s hruškou, estragonem a Gruyere. Který ze dvou chodů byl lepší neumíme říct.

Šokující zmrzlina z řepy

Posledním chodem byl dezert. U tvarohového koláče oceňujeme především to, že nebyl příliš sladký.

Sorbet z červené řepy byl asi největší překvapením menu. Tvarohový koláč byl lehký a ne příliš sladký.

V menu byla k němu napsaná červená řepa, ale že nám přinesou řepový sorbet, to bylo překvapení. Jeho chuť byla zajímavá, první sousto nám připomnělo pocit, jako když si dáte poprvé do úst olivu.

Také si na to musíte zvykat.

Nejprve jsme k řepovému sorbetu přistupovaly s velkou nedůvěrou a jen v množství na okraj lžičky, ale poté jsme se dostaly do fáze „čím víc to jím, tím víc mi to začíná chutnat“. Druhý dezert byl slaný. Sýry z Krasolesí a s hruškovým chutney jsou takovým vděčným zákuskem, který dostanete v každé lepší restauraci. Tady byl k tomu navíc vynikající datlový chléb, krásně horký a pod rukama se rozpadající.

Sýry a hruškové chutney je vděčná kombinace, nic neobvyklého. Ale horký datlový chléb tomu dodá „šťávu“.

Součástí obědového menu byla také káva, nabídnou vám třeba espresso, velmi silné, mimochodem. A pokud občas čtete v recenzích spojení „sametová chuť“ a nevíte, co si pod tím představit, káva z Fieldu vám dá konečně rozhřešení. Ale klasický cukřík ke kávě nedostanete. Ve Field Restaurant se sladí tímto:

Kávu si můžete osladit tímto sladidlem. Údajně jde o ušlehaný cukr s kávou...

Field Restaurant má podle nás michelinskou hvězdu oprávněně. Co se menu týče, líbil se nám způsob jeho servírování a zajímavě zkombinované chutě. Suroviny byly kvalitní a kde je kvalita, není potřeba kvantita.

Porce nosí na stůl rychle, nečekáte zbytečně, a jsou střídmé, ale díky kvalitě porcí jsou naprosto dostačující, odcházíte tedy nepřejedeni ale zároveň nemůžete říct, že byste měli ještě hlad. Personál je předpisově milý a při každém chodu vysvětluje, co nám na talíři servíruje a z čeho jídlo je.

Stoly jsou až příliš blízko u sebe, o soukromí se tu moc bavit nedá. Pro dámy nechybí nezbytný háček na kabelky, který obluha přináší automaticky.

Prostředí restaurantu je moderní, severského typu, ale ne příliš útulné, stoly jsou až moc blízko u sebe. To vyvolává dojem, že nemáte soukromí a vaše důvěrná konverzace již nebude důvěrná. Hovořily jsme spolu tlumeným hlasem, jelikož pár u vedlejšího stolu těm citlivějším zasahuje už do osobní zóny.

Nedovedeme si představit, že bychom sem zašly na odpočinkový sedánek po práci s blízkou kamarádkou, ale na tohle existují jiné typy podniků. Ovšem na pracovní oběd nebo večeři je to ideální místo, se kterým uděláte dojem.

Jen ještě jedna prosba závěrem pro návštěvníky Fieldu - chápeme, že do michelinské restaurace nemusíte chodit na oběd ve velké večerní, ale přijít tam ve sportovním se také nehodí. Servírování jídla je na úrovni, a proto na ní buďte i vy.

Běžte se na vlastní chuť přesvědčit sami. Nemusíte se cítit královsky jen u degustačního menu, jehož cena dosahuje i dvou tisíc. Stačí vám k tomu i hodinka pauzy na oběd a čtyři sta korun.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii