1. Dobíhat
Ve špičce jezdí pražské metro každou druhou minutu, a tak není důvod se kvůli přijíždějícímu nebo už odjíždějícímu vlaku proměnit ve sprintujícího běžce, který atakuje olympijský rekord.
V lepším případě sice spoj stihnete, stačí drobné zaškobrtnutí a vy se na nástupišti rozplácnete jako žába za hurónského smíchu okolostojících lidí, kteří vám následně ani pomohou zpátky na nohy.
Stojí vám rozbité koleno, zlomená noha a podpatek za těch pár minut?
2. Dobíhat s kočárkem a dětmi
„Dobíhací nadstavba“, která si od začátku koleduje o průšvih, pak je, když vlak dobíhá maminka (nebo tatínek) na mateřské. V jedné ruce kočárek, v druhé ruce dítko a hurá doběhnout metro.
Málokdo je tak obratný a mrštný, aby uhlídal sebe, kočár i brečící ratolest, která má jediná rozum a raději by počkala na další spoj.
Navíc hrozí, že do zavírajících se dveří skřípnete nejen sebe, ale i nicnetušící dítě v kočárku i mimo něj.
Pražské metro
3. Dobíhat se psem
Bohužel i pražské metro zažívá den co den obrázek, kdy vlaky na nástupišti dobíhají také pejskaři, kteří si koledují o hororový zážitek.
Zvláště když mají psa na dlouhém vodítku a ve snaze být ve vagonu první zapomenou na to, kde vlastně svého mazlíčka mají.
Může se tak stát, že zatímco vy metro stihnete, váš miláček (na vodítku) smutně sleduje, jak vlak odjíždí, a vy tušíte, že katastrofě už nelze zabránit...
Je libo tašku?
4. Zevlovat u dveří
„Dobíhači“ kromě přecenění vlastních sil narážejí na nový fenomén, který se v metru rozšířil jako mor. Cestující, kteří ač nevystupují a jedou dalších x stanic, stojí ve dveřích jako přibití a ne a ne se hnout, jako by snad prostor na výstup a nástup byl jejich osobním hájemstvím.
Je to zaprvé neslušné, neomalené a „humpolácké“, zadruhé to v cestujících může akcelerovat agresi a v případě, že někdo dobíhá a dotyčný neuhne, může jít o život.
I tak každý den narazíte minimálně na deset lidí, kteří razí heslo „Moje dveře, můj hrad“.
„Já chci sedět!“
5. Přes čáru
Většinou jde o oblíbenou kratochvíli „natvrdlých“ turistů, občas se k přešlápnutí přes čáru na nástupišti uchylují i našinci. Mají zřejmě pocit, že koketování s pádem do kolejiště je skvělá kratochvíle a jediný způsob, jak si ukrátit čekání.
Existují bohužel i případy, kdy si lidé do kolejiště skočí „jen tak“ poté, co jim tam spadnou třeba brýle nebo lahev s vod(k)ou. Což s ohledem na blížící se soupravu metra není ten nejlepší nápad.
Pokud vám do kolejiště spadne nějaká cennost, kontaktujte raději pracovníky metra.
Fotogalerie |
