Sexuolog a gynekolog Radim Uzel patří k výrazným kritikům kampaně Me Too. Nechápe na ní třeba to, že kritizuje v podstatě jakýkoliv dotyk, ačkoliv jde mezi mužem a ženou o běžnou a často i nutnou věc. Jako třeba v jeho zaměstnání.
„My jsme se vždycky v porodnictví učili, že mám těhotné ženě v poradně projevit ochranitelský komplex, to znamená, že ji obejmu kolem ramen, řeknu jí, ať se nebojí, že budeme na porodním sále spolu. Žena tím dotykem cítí ochranu. Ve Spojených státech bych si to nemohl dovolit ani náhodou. Já v gynekologické ordinaci mohu ženě rýpat ve všech tělesných otvorech, ale kolem ramen, to nemám v popisu práce, to je obtěžování. Přehání se to,“ podivoval se Uzel v pořadu Štrunc! nad tím, jakým směrem se právě ve Spojených státech kampaň ubírá.
Jedna z otázek moderátora Pavla Štrunce mířila i na to, zda by si Uzel v dnešní době dovolil poplácat po zadku sestřičku v ordinaci. Jak se vyhlášený sexuolog již dříve zmínil, právě to je podle něj naprosto běžnou věcí.
„Já bych si to dovolil, protože rekvalifikace nastane teprve ve chvíli, kdybych se stal ministrem zdravotnictví. Potom se spojí a podají žalobu. Já už takové ambice nemám, takže můžu poplácávat směle,“ říká Uzel ironicky v narážce na to, že se obvinění v rámci kampaně Me Too objevují velmi často i po desítkách let, a to ve chvíli, kdy se obviněný dostane například na významný post ve vládě.
Například právě poplácání po zadku totiž považuje za stimulant přátelství, který například v některých případech může zlepšit i ovzduší na pracovišti.
„V opačném případě ale vyžaduji otevřenost. Pokud by se to někomu nelíbilo, tak ať řekne: ‚Pane doktore, tak tohle ne, to já si nepřeju a už to víckrát nedělejte.‘ A já udělám dva kroky zpět, omluvím se a není žádné Me Too, žádné harašení. Lidé se musí vzájemně domluvit.“
Tátové se bojí posadit si dceru na klín
Jak Radim Uzel dále z vlastní zkušenosti popsal, kampaň Me Too prý zasahuje i do běžného života. Nemusí se týkat zdaleka jen konfrontace muže a ženy.
„Mám takový dojem, že následkem těchto aktivit je potom omezení jakýchkoliv dotyků. Představte si, že mi někteří otcové říkají, že dnes by měli velký problém posadit si svou dospívající dceru na klín a pomazlit se s ní, což naše generace běžně dělala. Ti rodiče mají obavy, že kdyby to náhodou viděl nějaký nepřítel, politický nebo rodinný, tak by je mohl obvinit ze sexuálního zneužívání nezletilých,“ vysvětluje.
K tomu, že kampaň Me Too táhnou povětšinou nepodložená obvinění z incidentů starých několik let, podle něj přispívá touha po slávě a média.
„Mám takový dojem, že k tomu nemalou měrou přispívají hromadné sdělovací prostředky – sociální sítě, různé kanály, kterými se ti lidé snaží nějakým způsobem zviditelňovat. Nějaká žena se chtěla stát slavnou herečkou, režisér jí sáhl na stehno a v té době jí to absolutně nevadilo. Naopak, byla ráda, že pan režisér jí tuto pozornost věnoval. A teď uplyne třicet let a ona už není tak slavná, už je trochu po sezoně a je z ní takový pozdní sběr. Ale tu pozornost si musí zachovat, takže si najednou vzpomene, co že se to stalo před třiceti lety,“ míní Uzel.
„Spojí se s jinými takovými a už chodí na demonstrace a mávají transparenty. Dřív když nebyly telegrafy, telefony ani internet, tak kde by se ty ženy domluvily, komu všemu pan režisér sáhl na stehno? Dneska to zveřejní a polovina z nich to opravdu utrpěla a polovina si to vymyslí, protože chce být slavná,“ myslí si.
„Chraň bůh, abych nebyl obviněn z toho, že chci znevažovat případy skutečného obtěžování. Myslím, že by se o tom mělo mluvit, ty případy by měly být ventilovány, protože některé ženy to opravdu nesou nelibě. Ale proč to neřeknou hned, ale až za třicet let, to pro mě zůstává záhadou,“ dodává Uzel.
Fotogalerie |
157
12
10
10
8
8
