Historické prameny jsou plné příběhů, v nichž zhýralí šlechtici vinou špatného hospodaření, ale i životního stylu do té doby opečovávané rodinné dědictví, nemovitosti, peníze nebo šperky, které se kupily po staletí, rozfofrovali ani ne za jednu dekádu.
V tomto ohledu byla Anna Gabriele Voithová, rozená Tiegel von Lindenkron, velmi emancipovaná a na svou dobu velmi pokroková. Do učebnic se ale podobně jako Božena Němcová nebo Karolína Světlá nedostane. Vyrovnat se mužským protějškům se totiž rozhodla na poli, které není příliš výchovné a v souvislosti s ženami se o něm raději nemluví. Zatímco jako velkostatkářka selhala, na poli společenském neměla konkurenci. Jenže právě to se jí stalo osudným.
Velmi ráda pořádala bohulibé slavnosti, myslela na potřebné, přispívala Červenému kříži. V jeho prospěch uspořádala například 28. května 1916 v zámeckém parku opulentní zahradní slavnost. „Dobrá, kapelníkem Mrázkem ze Sedlčan řízená kapela, v níž spoluúčinkovali též úředníci, obveselovala až do večerních hodin přečetné hosty z dalekého okolí. Ze Sedlčan dostavilo se úřednictvo politického úřadu s okresním hejtmanem Stříbrným v plném počtu a bylo radostně vítáno za zvuků hymny národů,“ napsal list Národní politika.
„Kromě toho se ale dostavilo hojně zástupců ostatních zeměpanských úřadů. Úředníci knížecího a šlechtického velkostatku dostavili se ve většině, největší pak účast byla z kruhů městské společnosti sedlčanské a z hospodářských kruhů místních i okolních. K občerstvení návštěvníků věnovala hostitelka různé pokrmy a nápoje, jež byly prodávány hostitelkou za přátelského spolupůsobení místních dam. Baronka Voithová odvedla Červenému kříži 600 korun,“ informuje dobový tisk.
Když ale pořádáte bujaré večírky, kam se sjedou důležití hosté i všechny „vyžírky“ z okolí, musíte na to někde vydělat. A právě na to baronka nemyslela, dost možná i proto, že často vyspávala kocovinu ze zahradních slavností, a to pak nemáte zrovna myšlenky na rozvíjení strategie rozvoje a finanční rozvahu. Peníze i vztah k alkoholu se postupem času vymkly kontrole natolik, že Osečany i s přilehlými pozemky musela Voithová postoupit peněžnímu ústavu.
V roce 1928 tak by její majetek rozprodán, zámek pak koupil lékařský spolek. Chtěl tu zbudovat sanatorium, vinou hospodářské krize ale z plánů nakonec sešlo a od té doby zámek dále chátral.
Matěj Stropnický tak má co dělat, aby zámek i jeho okolí zvelebil...
Fotogalerie |
